Každého vlastenectví je jiné, proto musíme dbát na jeho rozmanitost

vítkov photoNemluvme o vlastenectví v jednotném čísle, ale raději o množství vlastenectví.

Vidíme zcela jistě, že „vlastenectví“ nikdy nestojí samo o sobě. Je vždy pouze vlastenectví někoho – vlastenectví Františka Palackého, vlastenectví Antonína Dvořáka, vlastenectví Tomáše Garrigua Masaryka, vlastenectví …

Naším zájmem může být poznávat své vlastenectví a inspirovat se jinými. To je důvod naučit se klást otázku: „Jaké je to tvé vlastenectví?“ – A to znamená i naučit se poslouchat. Někdo bude schopen odpovědět zajímavě; někdo bude mlčet a dá najevo, že jde o soukromou záležitost; někdo přizná, že jej inspirují různé projevy vlastenectví v české minulosti, ale sám se z úcty neodváží o „svém vlastenectví“ mluvit.

Celý příspěvek

Výzva: Nejsou jen sluníčka a xenofobové

Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, v zájmu demokracie i sjednocené Evropy
frontex2Debata o uprchlické krizi se smrskla na dotaz „Přijímáš, nebo nepřijímáš?“, „Jsi sluníčko, nebo xenofob?“. Jako by si člověk musel vybrat, zda bude chtít přijímat naprosto kohokoliv, kdo do Česka či Evropy přijde, nebo naopak bude úplně všechny lidi odmítat. Zastánci obou těchto krajních pozic útočí na city. Jedni zobrazují topící se děti a nešťastné matky, druzí hordy „bojeschopných“ mužů táhnoucích na Evropu. Jedni chtějí vyvolat soucit, druzí strach. Zastánci obou postojů pak usilují o to, abychom se cítili vinni. Buď za to, že naše bohaté země nepomáhají a nechají uprchlíky trpět, nebo za to, že se nebráníme zcela zřejmé islamizaci Evropy a nechráníme naše evropské „křesťanské hodnoty“.

Postoje jsou to tedy svým způsobem stejné, oba vytrhávají fakta z kontextu a ohýbají pravdu kýženým směrem. Takové jednoduché pohledy na svět jsou nebezpečné pro demokracii i jednotnou Evropu. Měli bychom se konečně ozvat my, kteří nestojíme na jedné ani na druhé straně.

Celý příspěvek

Uprchlíci v krizi, nebo uprchlická krize?

Od počátku „migrační krize“ mi nebylo jasné, proč se tato krize týká nás v České republice a nikoliv především uprchlíků samotných – dle mého názoru šlo především o součet mnoha životních krizí docela konkrétních migrantů. Tedy, nejde o uprchlickou krizi, ale krizi uprchlíků.

Tato drobná změna v chápání migrace by měla závažné důsledky v hodnocení současné situace.

Celý příspěvek

Michalákovi: Máme bránit českou matku jen proto, že je Češka? Co když je pravda jinde?

Norsko, Zdroj: FlickerExistuje v podstatě jeden obecný pohled na česko-norskou kauzu rodiny Michalákových. V rámci něho je vše jasné. Čeští rodiče žijící v Norsku byli bez podložení obviněni, že fyzicky ubližovali či sexuálně zneužívali své dva syny. Bez ohledu na to, že k tomu neexistovaly věrohodné důkazy a že nikdo nebyl odsouzen či obviněn, norský úřad na ochranu dětí Barnevernet děti české rodině sebral, bratry oddělil a rodině je nenavrátil. Následkem toho se rodina rozpadla, matka zůstala sama a zoufale bojuje o návrat svých v podstatě ukradených dětí. Ty mezitím čelí v norských pěstounských rodinách “ponoršťování”, což leckomu připomíná usazování českých dětí do německých rodin v rámci germanizace českého národa v době nacismu. Zoufalá matka je navíc norskými úřady trestána za to, že bojuje o své děti a že věc medializuje.

Toliko pohled velké části českých médií.

Je to jednoduchý příběh. Zvrácené norské úřady kradou děti východoevropských imigrantů ve snaze vyrovnat negativní přírůstek norského obyvatelstva a matka se nemá jak bránit. Český národ je dotčen, protože jsou mu z „náruče“ vytržená dvě česká dítka, z kterých se mají stát malí Norové a tak není nic jiného možné, než že se český stát musí pokusit „své děti“ zachránit. Je to ale opravdu tak?

Celý příspěvek

Vlastenecká výzva proti dehumanizaci

10593035_1467318576862261_4645580534472224927_nJaký má člověk vztah k lidem a lidství, takový má i k národu.

A dějiny nám ukazují působení této zásady: Mnozí lidé rozpoutali pro zisk moci nenávist ke skupině a menšině, jen aby získali převahu vůči politickým konkurentům a podstatné části vlastního národa.

Za slovy o vnější hrozbě národa slyšíme vždy vnitropolitický souboj, při němž je „národ“ rukojmím. A jak to někdy bývá – láska ke svým únoscům bývá bezmezná.

Přehlížíme očividné: Nenávist k vzdáleným lidem nejdříve působí na nejbližší okolí. Proto každému vlastenci, který si váží blízkého, není lhostejné, jak se k dalekému přistupuje. Celý příspěvek

Dvě nové pozice evropského idealismu

Abychom se k evropskému idealismu vůbec dostali, musíme nejdříve smést ze stolu dvě pohádkové říše snadno představitelné na Starém kontinentu: Jednotnou unii a Suverenitu národních států. Pouze něco „mezi tím“ bude náplní budoucího vývoje evropské společnosti. Proto pouze vůči této skutečnosti bychom měli naši „evropskou politiku“ rozvíjet. A není pochyb o tom, že bude stranická. Stejně jako není něco jako „národní zájem“, tak není „evropský zájem“ – skutečné jsou pouze zájmy. SliderDK

O demokratické politice mluvíme jako o možnosti mnohost zájmů simulovat na veřejném místě, pod dohledem všech. Zde tento jednotný veřejný prostor chápeme jako specifický nadnárodní prostor. Avšak přiznáváme, že pouze rozmanitost a nikoliv jednota v evropské politice se dovede přizpůsobit proměnlivým zájmům a skutečnostem. Proto naše nová otázka zní: Jaké napětí tato evropská politika může obsahovat? Jaké jsou nové pozice a opozice uvnitř evropského idealismu?

Celý příspěvek

Jeden za všechny – všichni za jednoho!

2087217652_af9d44731d_oSvětové metropole, státní instituce, vrcholní představitelé a statisíce lidí na sociálních sítích vyjádřili soucit s teroristickým útokem v Pařiži – a to prostřednictvím francouzské vlajky. Domnívám se, že tento projev solidarity, a bezpochyby pěkné gesto, vychází z mylného předpokladu, že jde o jiný stát, jiný národ, který byl zasažen útokem na bezbranné a nevinné.

Celý příspěvek

Název Czech Republic zůstane, Czechia jej nemá nahradit

Czechia tričkoPo 22 letech to vypadá, že naše vlast konečně vystoupí ze skupiny „banánových“ republik a bude mít svůj jednoslovný neformální název v angličtině, tak, jako to má valná většina zemí na světě. Prezident, premiér a předsedové obou komor parlamentu se shodli, že nic nebrání tomu, aby se oficiálním neformálním názvem České republiky stalo v anglickém jazyce slovo „Czechia“. V ostatních jazycích jednoslovný název existuje.

Identita a „image“ našeho státu je něco, na čem nám vlastencům záleží především. Takže i když někteří míní, že politici řeší „nesmysly“, ustavení jednoslovného názvu našeho státu je jednou z důležitých českých otázek. A přichází se s tím velmi pozdě.

Na internetu gesto našich politiků samozřejmě opět spustilo poprask, odmítání a nadávání. Pojďme se ale na tuto problematiku podívat s kladnou hlavou v několika bodech, které vysvětlí, o co jde:

Celý příspěvek

Brno, Bělobrádek a usmíření se sudetskými Němci

Odsun NěmcůLetos neuplynulo jen 70 let od konce druhé světové války, ale připomínal se i poválečný odsun sudetských Němců z Československa, což ale způsobilo mnohé kontroverze.

Vášnivou diskusi vyvolaly především dvě události – květnová deklarace brněnského magistrátu, která mimo jiné odsoudila poválečný divoký odsun brněnských Němců. Znovu pak diskusi vyvolala víkendová návštěva vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, kde položil věnec k pomníku obětí odsunů.

Z hlediska vlastenectví je odsun sudetských Němců velmi palčivou a složitou otázkou a je v podstatě smutné, že toto téma ve 21. století nadále budí tolik vášní. Nelze se však k brněnské deklaraci a premiérově cestě nevyjádřit.

Celý příspěvek

Referendum o rozdělení Československa se konat nemuselo, politici jej zkrátka obešli

Dělení ČeskoslovenskaPoslední dobou se stále více setkáváme s názorem, že Československo (resp. Česká a Slovenská Federativní Republika) zaniklo v roce 1993 protiústavně, protože politici nevypsali referendum, jak to ukládal ústavní zákon 327/1991 Sb. Někteří věc chápou dokonce tak, že Československo nezaniklo a tudíž ani nedošlo ke vzniku samostatného Česka a Slovenska. To je zvláštní ve chvíli, kdy žádné Československo de facto neexistuje a ČR i SR bezproblémově fungují. Stejně bychom mohli popírat samotný vznik Masarykovy republiky nebo naopak neuznávat zánik Rakouska anebo třeba Římské říše.

Pravda je taková, že ČSFR zanikla legálně a referendum nemuselo být vypsáno. Tehdejším politikům se ustanovení o uspořádání referenda totiž podařilo jednoduše obejít.

Celý příspěvek