Hrozí nám konflikt kvůli vzniku „Velkého Československa“?

Velké Československo? Autor: Fenn-o-ManiC

Snad každý národ si v dobách největšího boomu nacionalismu a národovectví vytvořil ideu svého „velkého státu“. Často to bylo zapříčiněno tím, že v té době byl národ podrobený větší říší, často rozdělený a nejednou neměl ani dlouhou historii vlastní státnosti.

Může to být idea Velkého Řecka z 19. století, které sahalo daleko do dnešního území Turecka. Připomeňme ideu nechvalně proslulého Velkého Srbska, nebo také nad ruhé straně Velké Albánie. Když do dvojice velké Albánie a Srbska přidáme velké Uhry, nebo dokonce „velké Turecko“, vidíme, že se tyto koncepty dost kriticky střetávají. Ale opusťme „neklidný“ Balkán, kde svou velko-variantu nemají snad jen Slovinci (a ty ani do Balkánu nezahrnujeme). I když, i tam existovaly větší územní požadavky.

Celý příspěvek

Česko potřebuje vlastence, jinak pokrok nemá smysl

Brněnský AZ TowerZa posledních 25 let jsme my Češi urazili velký kus cesty. Od totalitního loutkového režimu jsme si vyzvonili svobodu a demokracii, vstoupili do evropských struktur a vydali se cestou viditelného, leč ne zcela stabilního, ekonomického růstu. I když se leccos nepovedlo, už jen podle vzpomínek nebo ne tak starých fotografií vidíme, jak se naše zem proměnila.

Zmizela stará, rezavá auta, šedivé paneláky získaly barvu i kvalitnější okna. Děravé chodníky nahradila zámková dlažba, v městech mizí ruiny a rostou nové moderní domy. MHD i v té nejzapadlejší vísce už leckdy nabízí komfortní svezení nejnovějšími vozy. Rekonstrukce a modernizace se týká většiny obcí a měst u nás, byť vždy záleží na šikovnosti a férovém jednání zastupitelů, nebo jejich obratnosti v získávání evropských dotací.

Celý příspěvek

Buďme hrdí na 28. říjen

vlajky-CZ-SKJistě se shodneme na tom, že státní svátek nemusí být pouhým dnem volna. Avšak oprávněně panuje nejistota, jaký význam takovému dni dát, s jakou činností a sdělením jej spojit a  jak vyvážit původ svátku v dějinách s tím, aby mohl být i dnes zajímavou náplní volného času?  Domnívám se, že není nutné svátek prvoplánově „zpřítomnit“ a udělat z něj „atrakci“, ale postačí přeložit jeho historickou faktičnost do souvislosti s nedávnou minulostí a blízkou budoucností. Takto čistě významově můžeme významnost nacházet a nikoliv jen o důležitosti přesvědčovat na základě tradice. Pak nepůjde přímo o velikost a intenzitu ve slavení svátku, ale postačí i drobné a plnovýznamové gesto, jež může alespoň trošku ozvláštnit den volna.

Celý příspěvek

Jakou budoucnost má český ateismus?

Autor: Jiří BergerV duchu tohoto cyklu není otázka formulována způsobem badatelsky správným: „Jak je česká společnost religiózní?“, ale ptáme se skromněji a přitom angažovaně: „Jaké jsou možnosti českého ateismu?“ A to napříč tomu, že dobře víme, že s „ateismem“ a „religiozitou“ to není vůbec jednoduché. Přesto ateismus nějakým způsobem existuje a to takovým způsobem, že je možné se zamyslet nad tím, čím je charakteristický a jak může být vhodný pro výklad a porozumění současné i budoucí české totožnosti.

Celý příspěvek

České otázky a naše nynější absence smyslu

104148Polistopadové vlastenectví má mnoho nešvarů a jedním z nich je jeho obliba v deklaraci hodnot a postojů. Dnes ale potřebujeme na místo dalších hodnocení, natož těch zakončených vykřičníkem, správné a zajímavé otázky. Protože každý, kdo si přeje (a může podle svého) rozeznat něco českého, všimne si, že něco dobrého po troškách existuje – existuje porůznu něco, na co se dá navázat, co můžeme ocenit, spíše než že je prostě všeobecně mnoho špatného. Nepotřebujeme proto soustavná hodnocení a cvičení v rozlišování dobrého a zlého, ale potřebujeme více skutečného vědění, co konkrétně je dobré a na co můžeme prakticky navázat. Naše současná a jedinečná česká situace ustanovené rokem 1992 je ostatně charakteristická spíše absencí, než cizí dominancí nebo krizí. Nemá proto smysl nabízet odpovědi, jako by snad nějaká dominance činila nutnou „bezpodmínečnou akci“, či snažit se nutně utéct z krize do nějakého „normálního stavu“, ale je nutné začít se konečně správně ptát. Což taky přirozeně děláme vždy, když něco chceme najít, ztrátu nahradit.

Celý příspěvek

Pět důvodů proč vydávat Hitlerovy projevy

1. Nabízí se možnost, jak v důsledně kritickém vydání dokázat lži a manipulace v Hitlerových projevech.

2. Bude možné skrze kritiku pokračovat ve vítězství nad nacismem a znovu potvrdit demokratickou převahu a evropskou totožnost – změnit tak dožadovanou „obranu evropských hodnot“ na veřejný, činorodý a objektivní útok na toho, kdo je zcela zpochybňuje.

3. Abychom nezapomněli, jak vypadá nebezpečná rétorika, o kterou se stále mnozí „malí vůdcové“ pokouší a díky kritickému vydání věděli jaké účinné argumenty proti nim používat.

4. Ztratí se iluze „zakázané a nebezpečné pravdy“ a uvidí se, jak primitivní, nebo obyčejné názory to vlastně jsou, jak kluzkou rétoriku Hitler ovládal, jak měnil názory podle situace a na jaké pudy směřoval, abychom takové lži a oportunismus rozeznali v projevech různorodých neonacismů a radikálních nacionalistů.

5. Bude možné využít celý zisk z vydání knihy na opravu, či stavbu nových památek obětem nacismu, na kterou jistě nakladatelství velmi rádo a dobrovolně přispěje. Protože to potřebujeme znát a pamatovat si na prvním místě.

Celý příspěvek

Nacionalismus a populismus: „Špatný stát, dobrý národ.“

předešlém článku jsem argumentoval, že polistopadový nacionalismus se dnes úspěšně formuje do „vlasteneckých protestních sociálních hnutí“, která nacházejí živnou půdu i smysl existence ve skandalizaci a sdílení protestu.  Avšak tak se děje v jejich vztahu ke „společnosti“ a „kultuře“. Ve směru ke „státu“ využívají populismu, který splývá se současnou oblibou různých politických hnutí, která se vždy zjevují před volbami a apelují porůznu proti „kalouskům, zadlužování, rozkrádání, bruselům, dinosaurům, atd.“, k tomu vytvářejí dobrou image volební koblihou. Tedy, již ne strany zakotvené v idejích a budoucnosti, ale hnutí stvořená s pomocí různorodého kapitálu vždy v současnosti a vůči zrovna populárním „krizím“ a oslazené dobročinností. Tento efektivní model šedého a bezbarvého populismu tak doplňuje komunikační formy protestního polistopadového nacionalismu.

Celý příspěvek

Jak jsem začal zase věřit, že pravda a láska zvítězí

Jako vlastenec mám rád svou zemi a rád ji poznávám tak říkajíc „na vlastní oči“. Nejraději mám naše hory, připadají mi čisté a nezkažené. Lidé na horách se zdraví, aniž by se znali, pomáhají si, aniž za to čekají nějakou odměnu, do horské hospody se při špatném počasí vejde vždy tolik lidí, kolik přijde, a pokud je u stolu nějaké volné místo, nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítl nově příchozího a unaveného turistu pustit ke stolu, klidně se již sedící lidé zmáčknou a přestaví věci na stole, ale pustí ho. Prostě mám dojem, že na hory buď chodí lidé nezkažení, nebo je ty hory samy nějak „čistí“ od špatných vlastností, které přece všichni máme dnes v sobě.

Nebo že by to přece jen bylo jinak?

Celý příspěvek

Vlastenectví je loajalita, ne protest (1. díl)

Abych nejdříve uvedl na pravou míru titulek – pod „protestem“ mám na mysli protestní hnutí, nikoliv jen osobní postoj „proti něčemu“. Neznamená to tedy, že loajalitou je pak myšlena úplná absence podezíravosti a obezřetnosti. Ale rozlišuje se na jedné straně etický výklad vlastenectví jako schopnost být věrný a oddaný napříč vnějším okolnostem i vlastní skepsi a pesimismu, vůči na druhé straně organizovanému vlastenectví jako prvoplánové komunikaci a marketingu protestu. V prvním případě je vlastenec tvůrcem svého smysluplného vztahu k vlasti a národu, v druhém je přenašečem virálního protestu a davem v demonstraci síly a názoru.

Celý příspěvek