V následujícím seriálu článků se
vydáme do imaginárního univerza obrazů a příběhů, kde budeme sledovat
vývoj mýtu o hrdinovi. Taková výprava si vyžádá nejen hodnocení
kulturních artefaktů o sobě, ale jejich interpetaci jako symbolů
odkazujících na realitu, na společenské problémy a její obecnou
podobu.
Neznám člověka, kterému by byl lhostejný
filmový průmysl. Stejně jako má každý z nás mezi miliony natočených
snímků své oblíbené kousky, na které nedá dopustit ať už pro
vynikající herecké výkony hlavních představitelů, výbornou režii nebo
prostě pro poutavý děj, všichni si jistě vybavíme několik snímků,
které bychom za žádnou cenu více než jednou vidět nechtěli. Obvykle se
jedná o filmy se stupidní zápletkou, mizernými triky, křečovitými pokusy
o humorné situace nebo tragickými hereckými výkony. V některých
případech se většina nebo všechny tyto aspekty kombinují.
Ilustrační obrázek, který jsem umístil k tomuto perexu, pochází z filmu Troll 2 (1990). V naší zemi se jedná o poměrně neznámé dílko, nicméně mezi uživateli serveru YouTube se jedná o evergreen díky scéně, v níž vyděšený mladík vznáší obavy nad svým budoucím osudem, přičemž sleduje, jak skupina plyšových skřetů pojídá zelený sliz, který dříve býval tělesnou schránkou jeho přítelkyně: „They're eating her! And then they're going to eat me! OH MY GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOD!!!“ Právě kombinací otřesného neherectví a stupidní vizáže nestvůr se film zařadil mezi nejhůře hodnocené snímky vůbec.
V této sérii článků vypíchneme několik „děl“, která pro svou špatnost stojí za diváckou pozornost. Abychom dali tomuto seriálu alespoň nějakou strukturu, začneme v době, kdy začaly špatné snímky nabývat na koncentraci díky postupnému zlidovění filmařského řemesla. Tak se za kameru dostali lidé, kteří o filmové režii neměli ani tucha, a tito se až komickým způsobem snažili svými škváry potěšit oko diváka nebo si prostě splnit životní sen.
Je pro nás historickou figurou, jménem, které
máme připsané u nejdůležitějších okamžiků dějin Československa.
Avšak Edvard Beneš je osobnost natolik významná, že si s tímto
vystačit prostě nemůžeme. Jeho činy známe, možná je na čase pokusit se
vyslechnout, co nám chtěl sdělit. Zde představený výběr citátů má
sloužit především k ilustraci, ale po přehodnocení nás v mnohém mohou
inspirovat i dnes.
V tomto článku se budeme zabývat teoriemi
Viléma Flussera (1920–91), židovského postmoderního filozofa českého
původu. Flusser je znám především jako teoretik médií a jeho
nejvýznamnějšími pracemi jsou spisy Za filosofii fotografie (1983)
a Do universa technických obrazů (1985), ve kterých se zabývá
vlivem mediální abstrakce na každodenní život člověka. Nejprve si ale
ukážeme, co to vlastně mediální abstrakce je.
Chceme-li dodržovat tradici, je nutné mluvit
o jejím odkazu, mluvíme-li o odkazu, musíme znát jeho princip, základní
étos a myšlenku. Prvním krokem je shrnutí několika poznatků, které
známe, abychom mohli uvažovat o jejich využití pro dnešek. Tento postup se
pokusím představit v úvaze o „české myšlence“, o tom, co bychom
dnes nazvali „identitou“.
Pojďme si spolu zahrát hru!
Zkusme vybrat novou vlajku Česka? Proč? Proč ne! Ze zábavy i ze zájmu.
Ne, neznamená to zavrhnout současnou vlajku České republiky. To je nesmysl. Česká vlajka je krásná a nic proti ní nemáme.
Nicméně si představme, že je doba před zhruba 17 lety a brzy vznikne samostatná Česká republika. Je nutné vytvořit novému státu i novou vlajku. Jak ale bude vypadat? Češi tehdy porušili smlouvu se Slováky a vzali si zpět vlajku Československa. Zkusme tuto chybu vrátit zpět a jen ze zájmu zkusit vybrat novou vlajku Česka.
Existuje vůbec symbol, který by byl originální, esteticky přitažlivý a zároveň by s ním byla ztotožnit většina naší populace?
Pokusme se o to!
Otevřete malování nebo jiný grafický program, či klidně použijte papír a tužku, a pošlete nám na mail váš návrh! My jej umístíme na stránky projektu a tam bude konfrontován s názorem ostatních lidí.
Projekt Nová česká vlajka má i svou stránku na Facebooku – můžete se připojit.
Přejeme příjemné vymýšlení nové vlajky!
Aviatická pouť, jak už název
napovídá, je přehlídka letadel, která se pořádá od roku 1991 za
účelem předvést leteckou techniku od prvního vzletu ing. Jana Kašpara až
po současnost. Pouť značí dobu, kterou naše letectvo prožilo a letos to je
sto let české aviatiky. Tato pouť se konala v Pardubicích na vojenském
letišti, a to ve dnech 5. a 6. června Vstup byl 250 korun pro dospělé,
děti 6–15 let 50kč, ZTP a návštěvníci s příjmením Kašpar zdarma.
Myslím, že na úvod to snad stačí a nyní budu vyprávět co jsem tam
zajímavého viděl.
Souhlasím s názorem, že představa univerzity
jako tržiště se vzděláním je naprosto mylná. Prohlubuje nepochopení,
jaké bychom měli o vzdělání mít, o tom jaký by osobní rozvoj měl
hrát v našem životě roli. Neměl by být cílem směny, neboť za prvé se
bytostně ani o směnu nejedná, a za druhé dostupné vzdělání je pro
demokratickou společnost spíše existenčním minimem než postradatelnou
nadstavbou. Ale přesto mi nevadí, když bude školné na vysokých
školách zavedeno.
Naši republiku opět zasáhla vlna ničivých povodní.
Vy, kteří byli tohoto neštěstí ušetřeni, můžete pomoci jednoduše ze suchého domova – prostřednictvím dárcovských SMS nebo příspěvkem na konta rozličných neziskových spolků.
Pomozte obětem povodní, jednou můžete být i vy na jejich místě a ostatní zas pomohou vám.
Můžete například přispět na konto Člověka v tísni: 72027202/0300 nebo zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSPOVODNE na číslo 87777 Cena SMS je 30 Kč, na konto přispějete částkou 27 Kč.
Seznam všech povodňových kont naleznete na této stránce nebo dále v článku:
Znáte to. Kdykoliv se objeví červená telefonní budka, válcová poštovní schránka nebo dvoupatrový autobus, víte, co to znamená. Je to typický znak Británie. Zelená policejní auta, kšandy a tuplák piva. To jsou zas Němci. Mimové, víno a vybrané způsoby. Tolik by asi stačilo na Francii. Ve většině filmů a kreslených pořadech jsou tyto znaky pro dané země. Jaký by byl takový znak pro Česko?
