Pět důvodů proč vydávat Hitlerovy projevy

1. Nabízí se možnost, jak v důsledně kritickém vydání dokázat lži a manipulace v Hitlerových projevech.

2. Bude možné skrze kritiku pokračovat ve vítězství nad nacismem a znovu potvrdit demokratickou převahu a evropskou totožnost – změnit tak dožadovanou „obranu evropských hodnot“ na veřejný, činorodý a objektivní útok na toho, kdo je zcela zpochybňuje.

3. Abychom nezapomněli, jak vypadá nebezpečná rétorika, o kterou se stále mnozí „malí vůdcové“ pokouší a díky kritickému vydání věděli jaké účinné argumenty proti nim používat.

4. Ztratí se iluze „zakázané a nebezpečné pravdy“ a uvidí se, jak primitivní, nebo obyčejné názory to vlastně jsou, jak kluzkou rétoriku Hitler ovládal, jak měnil názory podle situace a na jaké pudy směřoval, abychom takové lži a oportunismus rozeznali v projevech různorodých neonacismů.

5. Bude možné využít celý zisk z vydání knihy na opravu, či stavbu nových památek obětem nacismu, na kterou jistě nakladatelství velmi rádo a dobrovolně přispěje.

Celý příspěvek

Nacionalismus a populismus: „Špatný stát, dobrý národ.“

předešlém článku jsem argumentoval, že polistopadový nacionalismus se dnes úspěšně formuje do „vlasteneckých protestních sociálních hnutí“, která nacházejí živnou půdu i smysl existence ve skandalizaci a sdílení protestu.  Avšak tak se děje v jejich vztahu ke „společnosti“ a „kultuře“. Ve směru ke „státu“ využívají populismu, který splývá se současnou oblibou různých politických hnutí, která se vždy zjevují před volbami a apelují porůznu proti „kalouskům, zadlužování, rozkrádání, bruselům, dinosaurům, atd.“, k tomu vytvářejí dobrou image volební koblihou. Tedy, již ne strany zakotvené v idejích a budoucnosti, ale hnutí stvořená s pomocí různorodého kapitálu vždy v současnosti a vůči zrovna populárním „krizím“ a oslazené dobročinností. Tento efektivní model šedého a bezbarvého populismu tak doplňuje komunikační formy protestního polistopadového nacionalismu.

Celý příspěvek

Jak jsem začal zase věřit, že pravda a láska zvítězí

Jako vlastenec mám rád svou zemi a rád ji poznávám tak říkajíc „na vlastní oči“. Nejraději mám naše hory, připadají mi čisté a nezkažené. Lidé na horách se zdraví, aniž by se znali, pomáhají si, aniž za to čekají nějakou odměnu, do horské hospody se při špatném počasí vejde vždy tolik lidí, kolik přijde, a pokud je u stolu nějaké volné místo, nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítl nově příchozího a unaveného turistu pustit ke stolu, klidně se již sedící lidé zmáčknou a přestaví věci na stole, ale pustí ho. Prostě mám dojem, že na hory buď chodí lidé nezkažení, nebo je ty hory samy nějak „čistí“ od špatných vlastností, které přece všichni máme dnes v sobě.

Nebo že by to přece jen bylo jinak?

Celý příspěvek

Vlastenectví je loajalita, ne protest (1. díl)

Abych nejdříve uvedl na pravou míru titulek – pod „protestem“ mám na mysli protestní hnutí, nikoliv jen osobní postoj „proti něčemu“. Neznamená to tedy, že loajalitou je pak myšlena úplná absence podezíravosti a obezřetnosti. Ale rozlišuje se na jedné straně etický výklad vlastenectví jako schopnost být věrný a oddaný napříč vnějším okolnostem i vlastní skepsi a pesimismu, vůči na druhé straně organizovanému vlastenectví jako prvoplánové komunikaci a marketingu protestu. V prvním případě je vlastenec tvůrcem svého smysluplného vztahu k vlasti a národu, v druhém je přenašečem virálního protestu a davem v demonstraci síly a názoru.

Celý příspěvek

Vlast, Otčina, Domovina a Vlastenectví

Co je to Vlast? Stejně jako slova láska, přátelství či pravda, tak i slovo Vlast, používáme až přespříliš často bez nějakého dalšího zamyšlení nad jejich skutečným významem. Udělali jsme z tohoto slova krásné abstraktum, které často používáme aniž bychom tomuto výrazu dali přesnější hranice, co toto slovo znamená.

Celý příspěvek

Víra v lepší stát

Prostá definice českého vlastenectví se skládá ze čtyř vět: za prvé a především, vlastenectví je souradostí a soucitem; za druhé, vírou v lepší stát a kulturu; za třetí, vymezením se z kultury narcismu (tj. bezmocnost najít hodnotu ve společném a veřejném) a překonání praktik polistopadového nacionalismu (t. touha po moci a nacionalizace společného a veřejného); za čtvrté, naplnění svého volného času a veřejného prostoru, či prostý požadavek pro jejich ochranu a porozumění nutnosti péče o společné a sdílené. Definice je zde samozřejmě příručkou a nemá být příkazem. Jak jsem několikrát opakoval, mým zájmem je vyložit individuální hodnotu vlastenectví a ta nemůže být vykládána jako soustava povinností, aktivismů a příkazů. Porozumění svému češství i vlastenectví je důležité z toho důvodu, že současnost – jakmile ji vnímáme historicky jako „polistopadovou společnost“ – se svými rozpory i sebeodpory vtiskla hluboce do našich osobností a jakákoliv změna k lepšímu životu a soužití musí začínat u sebe samého a léčbou vírou, důvěrou a nadějí.

Celý příspěvek

Rukověť českého vlastenectví

František Kaván - Krajina s potokemRukověť znamená příručka, avšak nejde přímo o „program správného a sjednoceného vlasteneckého hnutí“, jako o snahu nabídnout zajímavé otázky a problémy, které mohou být vždy při ruce k promýšlení a zároveň usnadňují nazvat některé pěkné dílo jako vlastenecké a dobrou povahu jako vlasteneckou. Rukověť se skládá ze dvou částí: jemné definice a silného programu. Jemná definice je výpisem prostých charakterových vlastností a postojů, abychom mohli druhého člověka nazvat vlastencem, aniž bychom  ho přiřazovali přímo ke své, nebo oné skupině. Na druhé straně,  myslíme-li na nějaký politický, nadstranický, společenskovědní, filosofický, umělecký a ideový program, jemuž náleží přívlastek vlastenecký, pak může být například níže představený „čtyřbodový“. A jeho základem jsou otázky a jeho praxí a vývojem jsou různé odpovědi, které musí ohodnotit každý zvlášť podle toho, jak mu dávají smysl v okolnostech a reáliích života současné české společnosti. Jde o pravdivost a zároveň smysluplnost pro současnost.

Celý příspěvek

Úhelný kámen českého vlastenectví (5. díl)

František Kaván - ZimaObsahem posledního dílu jsou návodné myšlenky, které mají pomoci k obraně českého vlastenectví vůči rozmanitým nacionalismům, ale i k přesvědčení (oprávněně) nedůvěřivé české společnosti. Nedůvěra vyplývá právě ze splynutí pojmu vlastenectví s různými bojovnými národoveckými výklady. Vůči tomuto je možné postupovat dvěma způsoby. Na jedné straně jde o jemný a prostý výklad vlastenectví jako „rozšířeného občanství", které je přístupné  pro každého a pramení z péče o duši a vlastní osobnost, spíše než ze snahy o „správnou společnost. Na druhé straně, v hlubším a silnějším významu, jde o návaznost k tradici českého vlastenectví v duchu promýšlení české otázky, českého údělu a smyslu českých dějin. Obojí znamená, že vlastenectví není vyčarované ze slovníkové definice, ale je v souladu s jeho skutečnou a pestrou tradicí, která dalece přesahuje rozhled polistopadových nacionalistických experimentů.

Celý příspěvek

Úhelný kámen českého vlastenectví (4. díl)

13555513670 (2)Naše doba je dobou povolání – vše z něho vychází, jak naše trápení, tak naše potěšení. Jako by nebylo nic mezi prací a časem po ní, jenž se stal spotřebou cizí práce, aby zase jiní mohli mít povolání. Jsme povoláni pracovat a povoláni k spotřebě. Čím rychleji se tento koloběh „tvoření a spotřeby“ točí, tím lépe se žije; čím pomaleji, tím hůře se vede všem. Avšak mimo hodnoty „dvojího povolání“ – horlivého podnikání a pilné zábavy –, existuje třetí jednání a to smysluplné. Toto třetí osobní povolání je možné výlučně ve volném čase, oproti času povinnosti dvojího povolání. Není proto prvoplánově užitečné, či dokonce ani v úspěchu nemusí být dobrým podnikem. Není spotřební a instantní zábavou, ale přesto není bezradostné jako ideologie a politika, které si kladou za úkol organizovat čas povinnosti. Jde o jinou radost a zábavu, jiný druh užitku a práce, jde o skutečný a uchráněný volný čas. Následující řádky jsou o povaze této jinakosti, volném čase a třetí složce života, která usnadňuje vyložit pojem vlastenectví, jakožto zvláštního smysluplného jednání.

Celý příspěvek