Název Czech Republic zůstane, Czechia jej nemá nahradit

Czechia tričkoPo 22 letech to vypadá, že naše vlast konečně vystoupí ze skupiny „banánových“ republik a bude mít svůj jednoslovný neformální název v angličtině, tak, jako to má valná většina zemí na světě. Prezident, premiér a předsedové obou komor parlamentu se shodli, že nic nebrání tomu, aby se oficiálním neformálním názvem České republiky stalo v anglickém jazyce slovo „Czechia“. V ostatních jazycích jednoslovný název existuje.

Identita a „image“ našeho státu je něco, na čem nám vlastencům záleží především. Takže i když někteří míní, že politici řeší „nesmysly“, ustavení jednoslovného názvu našeho státu je jednou z důležitých českých otázek. A přichází se s tím velmi pozdě.

Na internetu gesto našich politiků samozřejmě opět spustilo poprask, odmítání a nadávání. Pojďme se ale na tuto problematiku podívat s kladnou hlavou v několika bodech, které vysvětlí, o co jde:

Celý příspěvek

Brno, Bělobrádek a usmíření se sudetskými Němci

Odsun NěmcůLetos neuplynulo jen 70 let od konce druhé světové války, ale připomínal se i poválečný odsun sudetských Němců z Československa, což ale způsobilo mnohé kontroverze.

Vášnivou diskusi vyvolaly především dvě události – květnová deklarace brněnského magistrátu, která mimo jiné odsoudila poválečný divoký odsun brněnských Němců. Znovu pak diskusi vyvolala víkendová návštěva vice­premiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, kde položil věnec k pomníku obětí odsunů.

Z hlediska vlastenectví je odsun sudetských Němců velmi palčivou a složitou otázkou a je v podstatě smutné, že toto téma ve 21. století nadále budí tolik vášní. Nelze se však k brněnské deklaraci a premiérově cestě nevyjádřit.

Celý příspěvek

Referendum o rozdělení Československa se konat nemuselo, politici jej zkrátka obešli

Dělení ČeskoslovenskaPoslední dobou se stále více setkáváme s názorem, že Československo (resp. Česká a Slovenská Federativní Republika) zaniklo v roce 1993 protiústavně, protože politici nevypsali referendum, jak to ukládal ústavní zákon 327/1991 Sb. Někteří věc chápou dokonce tak, že Československo nezaniklo a tudíž ani nedošlo ke vzniku samostatného Česka a Slovenska. To je zvláštní ve chvíli, kdy žádné Československo de facto neexistuje a ČR i SR bezproblémově fungují. Stejně bychom mohli popírat samotný vznik Masarykovy republiky nebo naopak neuznávat zánik Rakouska anebo třeba Římské říše.

Pravda je taková, že ČSFR zanikla legálně a referendum nemuselo být vypsáno. Tehdejším politikům se ustanovení o uspořádání referenda totiž podařilo jednoduše obejít.

Celý příspěvek

Definice národa

T. G. MasarykOdkaz Tomáše Garrigua Masaryka je východiskem pro uvažování o české totožnosti. Svým kritickým přístupem, kdy stál proti představám o národě založených na lži a pověrách, ale i jeho vzletným idealismem a vírou ve smysl české státnosti ve světě – tedy síly po našem odpovídat na světové otázky a nebojácnost se podílet na jejich řešení, nás bude vždy inspirovat k tomu nejlepšímu. Jeho koncepce „českého humanismu“ je i proto nadále platné téma, které může vzkvétat právě v dnešní demokratické současnosti. A zároveň v těchto úryvcích poznáváme, jak zajímavě a určitě je možné mluvit o národě.

Celý příspěvek

Komentář ke studentské výstavě „Pravda vítězí“

K porozumění heslu „Pravda vítězí“ na standartě českého prezidenta nám pomáhá těchto pět jeho „článků“:

  • „Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.“ Jan Hus
  • „Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem, pracovat pravdou.“ Tomáš Garrigue Masaryk
  • „Pravda vítězí. Ale dá to fušku.“ Jan Masaryk
  • „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Václav Havel
  • Poctivost a důvěra musí zvítězit nad podvodem a nepřátelstvím – i když to dá fušku.“ Jan Sokol

Nyní, když díky těmto slovům již heslu lépe rozumíme a chápeme, z jaké tradice vychází, můžeme se zajímat také o to, jak si jej vykládají přímo ty nejmladší generace. Tedy, jaké vyjádření a významy oni dávají tomuto heslu? Na gymnáziu v Trutnově proběhla studentská výstava, která je jedinečnou příležitostí  se na takové – veskrze živé – výklady podívat.

Celý příspěvek

Definice vlastenectví

V roce 1921 vyšla v nakladatelství Gustava Dubského tenká brožura s názvem Masarykova slova, kterou editoval se svolením T. G. Masaryka F. O. Barton. Z této knihy jsem vybral soubor citátů, které vykreslují vizi českého národa a vlastenectví. Těžko je můžeme považovat – a právě autor výroků by byl především proti tomu – za dogma a neoblomné názory, neboť to by nakonec vedlo k jejich umrtvení a vyprázdnění. Mým přáním je pouze dokázat hloubku, s jakou můžeme o národu uvažovat, a v kontrastu se souborem citací našeho prvního prezidenta snad jasně vyplyne, v čem často chybujeme, uvažujeme-li o vlastenectví a národě.

Celý příspěvek

Každý čtvrtý kouří. Každý druhý má nadváhu. Co s tím?

„Podle prognózy má mít za 15 let nadváhu 64 procent českých žen a 79 procent mužů.“ (Zdroj)

„V České republice loni podle Eurobarometru kouřilo 25 procent lidí, o čtyři procenta méně než o dva roky dříve.“ (Zdroj)

Každý čtvrtý kouří. Každý druhý má nadváhu.

Co s tím? Ale abychom neomezovali zbytečně osobní svobody, nebo nemuseli moralizovat, tedy bez zakazování a kázání? A zároveň abychom neupadli do flegmatického postoje – „Vždyť je to každého soukromá věc“?

Celý příspěvek

Máme obnovit povinnou vojnu?

Srovnání současných mezinárodních událostí s rokem 1914 se ukázala jako převážně mylná. Zvláště proto, že přesvědčení, že „válku tehdy taky nikdo taky nečekal“, bylo nepřesné. Mnozí totiž zapomněli na nadšení pro konflikt, který strhl celou tehdejší Evropu, zvláště proto, že nacionalismus byl na svém vrcholu a snadným nástrojem absolutistických panovníků (zde je srovnání k Rusku přijatelné). Vedle toho sama „válka“, jako nástroj řešení diplomatických a územních sporů, nebyla něčím naprosto nemyslitelným, k tomu industriální rozmach a nové zbrojní technologie vyzývaly k jejich použití. Ano, nikdo netušil povahu a délku války, ale že k ní dojde, to nebylo překvapivé vzhledem k názorům a postojům tehdejší populace, natož pak z počátku něco masově odmítaného a děsivého. V tom spočívá tragédie První světové války.Conscription_map_of_the_world.svg

Stejně jako není zase tolik překvapivé, že ke konfliktu s Ruskem nedochází.  Není prostě přijatelné věštit budoucnost pojmem „Světové války“, která byla založena stejně jen na komické úvaze, „že je také rok čtrnáct“ a vůbec představě, že každý další konflikt musí být „světová válka“. Uprostřed těchto diskuzí se ale objevila zajímavá otázka obnovy povinného základního vojenského výcviku. Inspiraci jsme začali nacházet u našich sousedů, třeba v Polsku zareagovali na Ruskou krizi velmi aktivně (zde) a debata o povinné vojně začala i u nás (zde). Máme ale chtít a žádat povinnou vojnu? Domnívám se, že ne. Zároveň uznávám, že nesmíme být pasivní. A naše tradice a dějiny nám velí usilovat o rozvoj něčeho jiného.

Celý příspěvek

Jak správně používat vlajku? (Úvahy o vlajce, díl druhý)

Látková česká vlaječka za oknoRozlišuji dva správné způsoby používání vlajky. Na jedné straně jsou objektivní pravidla jako způsoby zavěšení, správná orientace barev, správné složení vlajky atd. Tato pravidla si můžete připomenout na našich stránkách (zde). Na druhé straně jde o zvyky a okolnosti, v nichž vlajku používáme a vidíme, přičemž ty jsou posouditelné „jako správné“ převážně subjektivně. Přeji si ale poukázat na to, že napříč této volnosti  může být přínosné se zamyslet, jaké jsou „správné“ okolnosti pro naši vlajku, nebo-li pokusit se ze své subjektivní pozice shrnout ty nejlepší nebo jednoduše pěkné nebo smysluplné případy, jež by mohly být návodem a vzorem, ačkoliv nikdy nebudou pravidlem. Na každém pak je, ať posoudí a srovná své preference s těmito příklady, které jsem zde vybral a okomentoval.

Celý příspěvek

Studentům a mladým lidem vlastenectví sluší

DSC_1451Studenti, potažmo mladí lidé. Početná a značně pestrobarevná nesourodá skupina, která vždycky byla a patrně i nadále bude nositelem naděje a víry v budoucí lepší fungování země na jedné straně a objektem stesků či kritických povzdechů na straně druhé. Asi bych se nedopočítal, kolikrát jsem již v průběhu svého dosavadního života slyšel z úst životně zkušenějších lidí, že dnešním mladým věří a fandí. Mnohokrát jsem však také zaznamenal, ať již v psané či verbální formě, že se v souvislosti s mladými lidmi nezřídka používá slovní spojení ´ztracená generace´, případně pak verze s expresivnějším přívlastkem začínajícím a končícím stejným písmenem. Určitě není cílem mého zamyšlení generaci, do které se snad ještě mohu vzhledem ke svému věku řadit, obhajovat či omlouvat. Stejně jako bych se nerad nechal strhnout výhradně k pomyslné střelbě do vlastních řad.

Spíše se pokusím o zamyšlení, v jakých situacích či případech se mně zmocňuje optimismus a kdy naopak musím pracně odhánět návaly skepse a vtírajícího se pesimismu. Jestliže během čtení úvodních řádků někdo pojal podezření, že mé zaměření na studenty není čistě náhodné ani z osobního hlediska, má samozřejmě pravdu. Školy a spolužáci (jistě nelze opomenout ani učitele) mě provázeli a ovlivňovali celé čtvrtstoletí. Jejich názory, postoje, hodnoty a vztah k nejbližšímu okolí i větším celkům byly tak pestré jako vzdělávací instituce, kterými jsem měl možnost projít – od tradiční veřejné univerzity založené začátkem 18. století, přes mladou progresivní vysokou školu, po školu manažerskou či zahraniční…

Celý příspěvek