Studentům a mladým lidem vlastenectví sluší

FOTO: HN - RENÉ VOLFÍKStudenti, potažmo mladí lidé. Početná a značně pestrobarevná nesourodá skupina, která vždycky byla a patrně i nadále bude nositelem naděje a víry v budoucí lepší fungování země na jedné straně a objektem stesků či kritických povzdechů na straně druhé. Asi bych se nedopočítal, kolikrát jsem již v průběhu svého dosavadního života slyšel z úst životně zkušenějších lidí, že dnešním mladým věří a fandí. Mnohokrát jsem však také zaznamenal, ať již v psané či verbální formě, že se v souvislosti s mladými lidmi nezřídka používá slovní spojení ´ztracená generace´, případně pak verze s expresivnějším přívlastkem začínajícím a končícím stejným písmenem. Určitě není cílem mého zamyšlení generaci, do které se snad ještě mohu vzhledem ke svému věku řadit, obhajovat či omlouvat. Stejně jako bych se nerad nechal strhnout výhradně k pomyslné střelbě do vlastních řad.

Spíše se pokusím o zamyšlení, v jakých situacích či případech se mně zmocňuje optimismus a kdy naopak musím pracně odhánět návaly skepse a vtírajícího se pesimismu. Jestliže během čtení úvodních řádků někdo pojal podezření, že mé zaměření na studenty není čistě náhodné ani z osobního hlediska, má samozřejmě pravdu. Školy a spolužáci (jistě nelze opomenout ani učitele) mě provázeli a ovlivňovali celé čtvrtstoletí. Jejich názory, postoje, hodnoty a vztah k nejbližšímu okolí i větším celkům byly tak pestré jako vzdělávací instituce, kterými jsem měl možnost projít – od tradiční veřejné univerzity založené začátkem 18. století, přes mladou progresivní vysokou školu, po školu manažerskou či zahraniční…

Celý příspěvek

Potřebujeme novou vlajku? (Úvahy o vlajce, díl první)

Přímá odpověď je prostá – dnes již nepotřebujeme. Možnost, abychom po rozpadu Česko-Slovenské federace dodrželi dohodu a přijali novou státní vlajku, jsme jednoduše propásli. Kdyby po roce 1992 takto uvažovali zvláště ti čeští politici, kteří usilovali o udržení společného státu a povedlo by se jim tuto nepříjemnou změnu prosadit – jako důkaz jejich stanoviska, že ČSR nebyla jen „česká“ a mohla proto setrvat –, tak naše současná vlajka mohla odkazovat na něco nadnárodního, nějakou jasnou ideu, něco co patří do minulosti Slovenska i Česka, užitečná v současnosti pro společné státní svátky, možná pro nějaké budoucí formy spolupráce. Avšak ponecháním vlajky Českou republikou se potvrdil argument pro rozdělení, tedy, že Československo nedovedlo nikdy být státem skutečně středoevropským, že bylo vždy státem pouze českým. Napříč těmto evidentním selháním – selhání stát udržet, selhání jej s úctou opustit – dnes vlajku již měnit z praktických důvodů opravdu nemá smysl. Můžeme přesto na toto vše zapomenout?

Celý příspěvek

Zamysleme se nad demokracií s Masarykem

IMG_4384A protože se chceme skutečně zamyslet – zvažme vždy jeho slova až v celku. Pokud mluví Masaryk o morálce, nerovnosti a demokratických vůdcích, mluví o tom přeci zcela jinak, než jak je dnes zvykem, než jak by se jiným líbilo. Vědět, jak jinak to Masaryk myslí, že naznačuje hlubší souvislosti a neříká jen soustavu pěkných slov, to teprve znamená mu rozumět.

Celý příspěvek

Český lev a rugby: Sluší se kopat do národních symbolů?

czech_rugby-02Před časem proběhla médii zpráva, že pákistánský výrobce odmítl vyrobit míč pro české ragbisty, protože v ocasu českého lva na logu rugbyové unie viděl nápis alláh (bůh) v arabštině, což považoval za nedůstojné. My jsme oslovili zástupce České rugbyové unie, aby situaci osvětlil. Unie totiž problém vyřešila šalamounsky - zkrátka nechala vyrobit míče bez lva, tak jak to dovoluje manuál pro užívání loga.

„Jsme poměrně značně tlačeni časem, jelikož míče z pochopitelných důvodů potřebujeme už na začátku sezóny, a proto jsme nechtěli diskuzi dále rozviřovat a navíc jsme umístění loga přímo na míč nepovažovali za natolik podstatné,“ napsal nám generální sekretář České rugbyové unie Pavel Myšák. Unie spolupracuje s firmou Adidas, která své produkty nechává šít právě v Pákistánu, a rychle měnit dohodnuté podmínky by bylo složité.

Celý příspěvek

Lež: EU zakázala české zabijačky

Jitrnice, zdroj: WikipediaPoslední dny se po sociálních sítích, e-mailech i bul­várních médiích šíří jedna velká lež – Evropská unie „nám zakázala“ české zabijačky. Lež je to několik let stará, nezakládající se vůbec na pravdě. Výmyslu se chytil především bulvární deník Blesk, který ještě přihodil tezi, že „EU zakázala zabijačky, halal vraždění povoluje“, což už je ale fabulace obřích rozměrů hodna snad nějaké žaloby.

Co je mi na tom nejvíce líto je fakt, že v tomto případě média (kam bohužel musíme i Blesk počítat) opravdu lžou a podporují tím různé fanatiky z „alternativních“ serverů, které se tváří za jediný zdroj pravdy (a tentokrát by určitě nadšeně s Bleskem souhlasily). Líto je mi také to, že se EU zase přisuzuje něco, na čem nemá ani zblo podílu a navíc je velmi smutné, že většina lidí pravděpodobně čte bulvár a věří mu. Celý příspěvek 

Jaký je pravý význam „humanitárního bombardování“?

„Humanitární bombardování“ je typický český polistopadový monolog – jde o výmysl, který udržují na živu jedni, protože slouží proti druhým (tzv. pravdoláskařům, havlistům, pseudointelek­tuálům). A drží ho při životě, protože jsou přesvědčeni, že ho tito „druzí“ vymysleli. Ale protože tomu tak není, Václav Havel nikdy toto sousloví nevyslovil a sám se proti němu vymezil, tak není nikdo, kdo by jej zastával – dialog nakonec neexistuje, protože „humanitární bombardování“ nikdo hájit nebude. Není to téma k debatě, neoznačuje se jím problém, nejde o někým navrhovaný princip. Příznačně pro polistopadové české myšlení je monologicky zesměšňován „rádobyhumanis­mus“, zatímco skutečný problém bombardování (preventivní války, intervence, asymetrické války) zůstává nezmíněn. A dokonce bez ohledu na to jaký máme názor na Havla, či intervenci Severoatlantické aliance v Jugoslávii, pak musíme proti monologům bojovat, tzn. problematizovat tyto pohodlné názory s pomocí správných otázek. To je jeden z kroků, jak se osvobodit z našeho omezeného polistopadového vědomí.

Celý příspěvek

Můj pohled na vlastenectví, vztahy mezi lidmi a tak podobně

"Příznivec spolku Vlastenci.cz Vladimír Špička nám zaslal jeho pohled na vlastenectví. Moc mi to připomnělo začátky našeho spolku, kdy jsme s podobnými myšlenkami zakládali stránky Vlast.

Vidíte to stejně, jako Vladimír? Čtěte dále ;)" Petr

Celý příspěvek

Význam vlčího máku a vzpomínek na oběti války

Vlčí mák byla a je jedna z prvních rostlin, která začíná růst na bitevních polích. Ta bývala v minulosti rozryta kopyty koní, vypálena a jinak zdevastována boji a válkou. Později přibylo dělostřelectvo a různá další technika. Padlí vojáci všech stran se většinou pohřbívali přímo na bojištích a na jejich hrobech vyrůstali vlčí máky. Z toho, pravděpodobně kvůli barvě květů, vznikly lidové pověry, že vlčí máky je vzešlá krev padlých, bez rozdílu toho k jaké straně patřili.

Celý příspěvek

Národ není abstraktum

54Velmi prostá a jednoduchá definice národa – nemyslíte? Proč se vlastně snažit přesvědčovat Čechy, že jsou „dobrý národ“, když je nakonec možné mít prakticky pouze dobrý vztah ke konkrétním lidem? A samozřejmě, že to nikdy nebude snadné, protože kulturní a demokratický národ se nikdy nebude sestávat z lidí se stejnými názory a přesvědčeními.

Celý příspěvek

Hrozí nám konflikt kvůli vzniku „Velkého Československa“?

Velké Československo? Autor: Fenn-o-ManiC

Snad každý národ si v dobách největšího boomu nacionalismu a národovectví vytvořil ideu svého „velkého státu“. Často to bylo zapříčiněno tím, že v té době byl národ podrobený větší říší, často rozdělený a nejednou neměl ani dlouhou historii vlastní státnosti.

Může to být idea Velkého Řecka z 19. století, které sahalo daleko do dnešního území Turecka. Připomeňme ideu nechvalně proslulého Velkého Srbska, nebo také na druhé straně Velké Albánie. Když do dvojice velké Albánie a Srbska přidáme velké Uhry, nebo dokonce „velké Turecko“, vidíme, že se tyto koncepty dost kriticky střetávají. Ale opusťme „neklidný“ Balkán, kde svou velko-variantu nemají snad jen Slovinci (a ty ani do Balkánu nezahrnujeme). I když, i tam existovaly větší územní požadavky.

Celý příspěvek