Pojem „selský rozum“ je každému alespoň průměrně
vzdělanému člověku jistě znám. Často jej slýcháme v situacích, kdy se
určité postupy řešení problému mohou zdát příliš složité a právě
„selský rozum“ je to, co by nám mělo pomoci situaci zvládnout aplikací
jednoduchých příkladů, často z jedincovy vlastní zkušenosti.
Americký sociolog a „politický
komentátor“ C. Wright Mills přichází v roce 1959 s konceptem
sociologické imaginace. Nachází v ní podstatu sociálních věd, ale
především obecný druh uvažovaní přístupný každému člověku, který
usiluje o pochopení osobních problémů ve vztahu k celé povaze
společnosti. Zde se pokusím v krátkosti představit úvodní kapitolu
Příslib.
Film, scénář, herecký výkon, to
všechno je jistě pořád a pořád hnáno dopředu, aby uspokojilo dnešního
diváka. Ve filmu se zvyšuje napětí, ale hlavně živost a opravdovost scén.
Na mnoho je už divák zvyklí, krev cáká každý večer na všech programech
a nahotu se sexem naleznete od rána do rána a je jedno, kam to přepnete.
Netvrdím, že vidět v televizi nahého člověka je špatné, škodlivé nebo
vulgární, to ne. Na druhou stranu nepovažuju množství nahoty a sexu za
známku kvality snímku a často zde končí kvalita seriálů, kde scénárista
už neví, co by s těmi pár postavami vymyslel, a tak je postupně všechny
svlékne a nechá je zasouložit metodou každý s každým.
Prostá úvaha nad optimismem a
ztrátou víry v pokrok. O tom, jak dokáže naštvat strohost a upjatost
skepse. „Vědecký způsob myšlení“ se
sice v široké společnosti neujal, avšak vypěstovali jsme si v něj
důvěru a je synonymem pro Pravdu. Odpor vůči kolektivní fascinací
„vědeckostí“ je absolutní a zabředl do
pouťového „mysticismu“. To, že není
pochopeno jedno ani druhé, je viditelné na jejich pokojném soužití.
Řešením, ostatně jako vždy, je nejnáročnější zlatá střední
cesta. Být schopni skepse a důkladné analýzy, ale zároveň být naivní
v jednání a cílech.
Emanuel Rádl přesně vyjadřuje
demokratický étos: „ jest jediné možné ctění hrdiny: být hrdinou
sám.“ Hrdinství v době středověku bylo posláním aristokratů,
neboť prakticky jediní mohli ovlivňovat své okolí, měli prostředky a čas
na dobrodružné výpravy, boj o čest byl luxusem vyhrazeným menšině.
Demokracie však nezná aristokratů, čestné a morální chování je, leč
plně nerealizovatelnou, normou. Turistika a daleké cesty jsou běžnou
součástí našich životů, atd. A právě proto musel hrdina kulturního
univerza přibrat nový atribut, který by jej činil výjimečným
i v demokratickém státě. Zrodil se superhrdina.
Českým internetem proletěla jako střela. V den, kdy jsem viděl „zvídavý dotazník“ Natálie Smutkové s pseudonymem Natalia Sadness, měl jen několik zhlédnutí. Během pár hodin jej viděly tisíce lidí. Nedávno se objevil již třetí díl a je mi z něj skoro do pláče…
27. srpna 2010, datum zakroužkované tlustým fixem v kalendáři každého milovníka dobrých a kvalitních počítačových her s hlubokým příběhem, nebo také každého fanouška gangsterek. Tehdy vyšla česká hra Mafia II. Osm let po svém legendárním předchůdci, který takřka dobyl svět. První díl nasadil vysokou laťku, spolu s ním i nedávno vyšlé konkurenční GTA IV. Tvůrci měli nelehkou situaci. Uspokojit očekávání milionů hráčů a zároveň zajistit dobré prodeje pro svého vydavatele. To druhé se jim stalo osudným…
ČERNÁ KULKA
Krásné to počasí, letní den.
vezmu si kraťasy, půjdu ven.
Narazím čapku, sbalím klíče
a vína kapku, hodně chtíče.
Tyto stránky podléhají licenci Creative Commons Vlastenci.cz 3.0 Česko
