Vyrazila s kamarádkami na procházku do centra města, když tu najednou vedle skupinky mladých žen zastavila tři auta, ze kterých začali na dívky pálit muži v maskovacích uniformách z paintballových zbraní. Důvod? Ženy neměly zahalené vlasy a muži je tak považovali za „nevhodně odhalené“. Útok údajně symbolizoval jen první varování, které předchází skutečnému trestu. Z děsivého zážitku si dívky odnesly nejen veřejné ponížení, ale i několik podlitin, lékař však ze strachu z postihu odmítl potvrdit původ zranění. Podobné útoky se stávají čím dál tím běžnějšími, stížnosti čečenských žen směrované na policii však jen marně čekají na uznání.

Pokračování článku »

Jen má… vlast.

Hory, hranice s kamarády,

hrady, památník panovníků.

Vinohrady až na zahrady,

parky ležících pamětníků.

Chleba křupavý vodou,

vodáci brody sjíždí.

Zloději pečlivě kradou,

kredence zlaté sklo hyzdí.

Nad české písně neznám,

krásná řeč v psaném jmění.

Víru, otče, požehnej nám,

blaničtí budou unavení.

Dnes je tomu právě 66 let od amerického bombardování Kralup nad Vltavou, malého města ve středních Čechách. Často se o nich mluví jako o „českých Drážďanech“, nikoliv však ve smyslu architektonickém, ale historickém. 22. března 1945 došlo k náletu amerických bombardérů, které srovnaly se zemí nebo poškodily více než polovinu budov města. Kralupy se dle mnoha odborníků staly nejpostiženějším městem nálety v celém Československu.

Pokračování článku »

Ruské dráhy ve spolupráci s Google vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva – Vladivostok.

Projekt naleznete na adrese http://www.go­ogle.ru/intl/ru/lan­ding/transsib/en­.html. Jeho podstata spočívá v nasnímání celé trasy kamerou z okna vlaku. Kromě vlastní cesty, která bez přerušení trvá sedm dní, je k projektu připojeno několik fotografií Antona Langeho a krátkých reportáží, natočených ve spolupráci s ruskou DJ Jelenou Abitajevou. Při virtuální jízdě si cestující mohou vybrat i zvukovou stopu – rachot kol, poslech rádia, balalajkových skladeb nebo několik audioknih ruských klasiků (v ruštině). Při sledování krajiny má cestující možnost kontrolovat svou aktuální polohu díky spojení s navigací na mapě pod oknem s videem (možnost volby mezi terénní a satelitní mapou). Jízda se dá kdykoliv přerušit a nudné pasáže lze přeskočit – menu „Travel route“ nabízí několik záchytných bodů s důležitými a zajímavými místy trati.

Natáčení probíhalo v srpnu 2009 a podílely se na něm dva natáčecí týmy. Kamera je někdy umístěna za oknem, jindy snímá krajinu přes skleněnou tabuli. S úvodní výjimkou Moskva – Nižnij Novgorod sleduje cestující výhradně levou stranu magistrály. Cesta je rozložena do dvaceti dnů a vlak se pohybuje téměř výhradně za denního světla (kromě brzkého ranního výjezdu z Karymskoje a Lesozavodsku).

Pokračování článku »

Vodní děla rozehnala dvanáctitisícový protestní tábor, pokračovalo bití a zatýkání. Zadržené ozbrojené složky mučily, až padali do bezvědomí. Někteří byli údajně nuceni pít moč vyšetřovatelů, objevila se nařčení ze znásilnění. Tak skončily protesty domorodých Saharawinců u největšího města Západní Sahary – Laâyoune. Lidé nepožadovali nic jiného než jídlo a práci. „Pohár trpělivosti přetekl, vyšli jsme do ulic bojovat proti Maroku“, sdělil agentuře AFP jeden z protestujících a připomněl tím více než 30letou okupaci země.

Pokračování článku »

Všímám si neblahého přesvědčení, že politická korektnost je prostě z éteru stvořená neblahá vlastnost, kterou stačí eliminovat tím, že se prostě budou říkat věci, „tak jak jsou doopravdy“. To se domnívám je hluboký omyl. Pohádky se budou vyprávět jen do té doby, dokud zde budou ti, kterým se říkat musí. Proto je politická korektnost  hlavně druhotným příznakem úrovně myšlení z ní vyplývajících nebezpečných mechanizmů uvažování, které je bohužel nutné ochlazovat hyperkorektním jazykem.

Pokračování článku »

Článek by mohl být nazván taktéž jako „Příspěvek k etice v demokratickém státě“. Taková úvaha se snaží reagovat na zjevnou neschopnost vyložit hodnotová stanoviska nutná pro rozvoj demokratické společnosti. Při takových pokusech se často končí u vágních pojmů, jako humanismus, svoboda a tolerance, které jsou však mylně chápány jako finální modely pro konstrukci mezilidských vztahů. V důsledku toho, že takové čisté pojmy nemají svoji praktickou podobu, zůstávají viset ve vzduchoprázdnu nad životní zkušeností a stávají se obsahem  souboje „ismů“. Abychom se tomuto vyhnuli, musíme se ptát, jak vypadají základní hesla demokracie v praxi a neboť jsou tato hesla povahy sociální, je zřejmé, že se budou odlišovat  na úrovni individuálního jednání  – nejsou ustanovitelné jedním aktem, musí vyplynout z jednání mnoha. Například: „Svobodná společnost“ vzniká v ten moment, kdy lidé poznávají a kriticky hodnotí své okolí, své životy. Není tak vyjádřena negativně, jako neexistence útlaku ve společnosti, ale měřena schopnosti využití svobody jedincem. První je záležitost teorie a politiky, druhé zkušenosti, tzn. práce, výchovy a poznání.

Pokračování článku »

V článku si představíme tvorbu jednoho z největších mistrů japonského animovaného filmu Hayao Miyazakiho. Nepůjde však o tradiční náhled na autora a převyprávění jeho děl. Bude představeno myšlenkové pozadí a motivace hrdinů, zatímco příběh samotný naznačím přiloženým audiovizuálním materiálem. Jak se pokusím dokázat, tyto myšlenky vytvářejí  specifické pojetí zla, z čehož vyplývá jiná konstituce hrdinů, než na jakou jsme zvyklí. Pojďme se  tedy  blíže podívat na metafyziku dvou esteticky a eticky krásných filmů Mononoke-hime a Kaze no Tani no Naushika. 

Pokračování článku »

Zlořečit nad úpadkem mravů není zhola nic originálního. Rejstřík témat o  úpadkovosti doby, o tom jak bychom se měli chovat všichni slušněji, poctivěji a mileji patří k lehkým konverzačním tématům na pavlači, návsi a hospůdce. Tradiční „křesťanské moralizování“ v nás vyvolává kyselou pachuť bezvýchodnosti a pánbíčkářství. Avšak i přes to vše, považuji za nutné říci něco k onomu nejočividnějšímu faktu,  že česká společnost není zdravá. Není to však vinou jen těch zkorumpovaných a korumpujících, ale společnosti jako celku – náladě, či duchu doby. Vždy bude krátkozraké, budeme-li tvrdit, že se jedná o morální slabost těch několika jedinců ve světle médií, těch několika zkažených, které mi zdraví a spravedliví následně odsoudíme. To vytváří zcela mylnou iluzi, že by stačilo vyměnit tu hrstku lidí a zvolit jiné, ty manifestující neoblomnost.  Avšak pokud je organismus nemocný není možné léčit pouze příznaky, je nutné zaměřit se na skutečnou podstatu nemoci.

Pokračování článku »