Svátky patří dětem, ne svárům a my se
musíme postarat jen o to, aby to nebyly vyhaslé útržky a nejasné zmatky,
ať už to bude Halloween nebo Dušičky. To jistě neznamená přijímat
vše. Ale musíme být sebevědomí, máme mít odvahu obrátit se k tomu, co
se nabízí, na místo marných snah uzavírat se v odporu, či nezájmu.
A často není problém v tom, co se nabízí, ale jak se to představuje a
jak se vůči tomu vymezujeme (špatně: nákupem, nebo politizovaným odporem,
lépe: inspirací a kritickou reflexí).
Možná vás napadá otázka, jak je národ zkoumán
sociálními vědami. Na první pohled se výzkum od našich běžných úvah
odlišuje v tom, že odchází od definice národa dle „kultury, jazyka,
teritoria“, ke sledování představování si národnosti, či-li
národ jako forma myšlení a představa nabývající symbolických podob
spíše než prostý předpoklad existence specifické populace. Jako příklad
představuji koncept imaginárního společností Benedicta Andersona.
Nikdy nám nesmí jít o o snahu dělit lidi na vlastence, ne-vlastence, či dokonce vlastizrádce. Víme totiž, že je nespočet vlastenectví, neboť je i nespočet jazyků – a to i v rámci jednoho gramaticky a lexikálně specifického jazyka. Nejsou dvě stejné češtiny, neboť nejsou dva lidé, kteří zažili to samé a mohli mít naprosto identické významy pojmů. Nemohou být dvě stejná vlastenectví a právě to je předpokladem existence vlastenců, kteří mohou sdílet odlišné názory a pestrost projevů. Tím sama vlastenectví odlišnost vyžadují a na jejím základě vznikají.
Václav Klaus představil v projevu na Národní svatováclavské pouti
všemi znovuobjevený poklad politické argumentace „vlastenectví“ a kladl
důraz na hodnoty a tradice. Takové proslovy jsou ve své abstraktní a slovní
podobě velmi smysluplné a samozřejmé, ale neboť víme, že skutečnost
zbavuje třpytu všechny nádherné pojmy (Vlast, Tradice, Rodina), musíme je
podrobit kritice. To znamená spojovat abstrakci se zkušeností a domýšlet
řetězce důsledků, které vznešené proslovy a ideály mohou mít v praxi.
Tato metoda je hlavní ochranou před slogany politických programů
(Solidarita, Spravedlnost, Bezpečí, …) a obrana před politikařením. Nyní
se pokusím o kritický rozbor vlastenectví Václava Klause.
Zaujal mě v posledních měsících výraz „nepřizpůsobiví“. Je poměrně starý, ale ve víru nedávných událostí z něho opět média i politici setřeli prach. V dnešní době je to politicky korektní a trochu rebelské označení pro Romy. Hodí se všem. Všichni vědí, o kom se mluví, ale je to téměř nežalovatelné. Připomíná mi to trochu praxi za první republiky. Vytvářely se právně nenapadnutelné výrazy a hesla, která využívaly všechny strany, ale hojně hlavně extremisté (Ľuďáci, Gajdovci apod.).
Klíčová slova: Historie, nepřizpůsobiví, romové, varnsdorf
„Neodepíšu Ti, pokud nemám právě nabitý
kredit nebo mi tatínek právě nezaplatil paušál. Taky Ti nenapíšu, pokud
nejsi můj dobrý kamarád, nepotřebuješ, nebo já nepotřebuji něco
důležitého a už vůbec Ti nenapíšu, pokud mám blbou náladu, anebo naopak
tak dobrou, že si ji nechci kazit utracením dvou korun.“








