Rád bych se na chvíli, když dovolíte, věnoval
třem poměrně frekventovaným slovům, jež zní – demokracie, tolerance a
humanita. Zkuste se schválně na moment zamyslet, co ve Vás tato slova
vyvolávají a v jaké souvislosti si je nejčastěji vybavíte a
v neposlední řadě, jaké emocionální zabarvení ve Vás vyvolávají.
A také se zkuste zamyslet nad tím, zda-li se tato slova již nezačínají
zařazovat do kategorie, kdy existuje jednak jejich oficiální vyznění a pak
také jejich “lidová“, soukromá (des)interpretace. V případě, že
existují významné rozdíly mezi těmito oficiálními a neoficiálními
významy je proces eroze významů těchto slov již v pokročilém
stádiu.
Eroze slov, eroze hodnot
Napsat komentář
V květnovém čísle časopisu Česká mysl
z roku 1908 připomíná Dr. František Čáda tehdy stoleté výročí
narozenin zajímavé osobnosti naší historie – Františka Matouše Klácela
(* 7.4. 1808 -† 17.3. 1882). Myslím, že i dnes je zajímavý a nadčasový
jeho pohled na vlastenectví v širším kontextu. Zabývá se tím, zdali se
vylučuje kosmopolitismus (jeho český termín zněl “vesměrnost”) a
vlastenectví. Klácel ve svých úvahách dochází k závěru, že člověku
je potřeba obojího, že se tyto zdánlivě protichůdné věci vzájemně
podporují a navzájem se potřebují. Článek jsme zde zařadili zejména
z důvodu dnešního vztahu nejen ke světu, ale velmi exponovanému vztahu
k Evropě. Ze strany některých nacionalistů zní, že češství je
neslučitelné s evropanstvím, které je údajně falešné a naopak ze strany
nekritických proevropanů zaznívá, že vlastenectví a v našem případě
češství je nemoderní a téměř škodlivý přežitek hodný jen
fašizujících maloměšťáků. Témeř dvě stě let stará Klácelova úvaha
dokládá, že i tehdy existovali lidé, kteří smýšleli jinak než jen
v černobílých mantinelech.
U příležitosti výročí nejrůznějších
událostí se pravidelně pořádají různorodé akce. Nejinak je tomu
v případě oslav 90. výročí vzniku Československé republiky, které
připadá právě na rok 2008. Z množství kulturních a jiných akcí, jež
se pořádají či pořádaly po celé naší vlasti, vybíráme několik a
postupně Vám přineseme pár postřehů našima očima.
Existuje rozdíl mezi dvěma vlastenci? Je něco jako
„pravé velké“ vlastenectví? Zamyšlení nad tím, jak se lidé rádi
usazují na trůn největších vlastenců..
Zamyšlení nad tím, zda je možné, aby politická
strana měla jako hlavní a jediný trumf svého politického programu
vlastenectví.