Selektivní zapomnění

Selektivní zapomnění, pamět se na přání mění.

Ať se jiní nediví! Příběh není pravdivý.

Nejen důchodci sklerózou rudou trpí si,

i dítě a dospělý pravdu v lež změní si.

Pokračování článku »

Jelikož mám skromně přátel (ale zlatíčka), vím, co od nich mohu čekat, a tak se spoléhám, že mě nepřekvapí. A dá se říci, že jsem člověk velice omylný a nepoučitelný, a tak se stává, že mě někdo z mých blízkých přátel opět „dostane“. Právě takové překvápko mě dohnalo k zamyšlení a k sepsání této skromné miniúvahy.

Vyprávěla jsem kamarádce, jak jsem s kamarádem hledala svoji ztracenou náušnici. Hned ji napadlo: „Proč sis sundávala náušnice u kamaráda, když máš kluka?“ Vůbec ji nenapadlo, že kdybych si je sundala, asi bych je nehledala, a že tedy nejspíš náušnice upadla sama bez mého přičinění. Její výraz dopověděl vše nevyřčené. Hned ji probíhalo hlavou zda nejsem holka, co s klidnou duší podvádí svého chlapa.

Pokračování článku »

Úžasňákovi

Kolik krásy v sobě má květina?

Kolik lásky nosí v srdci Má jediná?

Na jaké jednotky se láska převádí?

Jak hodně milují kluci, co se předvádí?

Pokračování článku »

Film, scénář, herecký výkon, to  všechno je jistě pořád a pořád hnáno dopředu, aby uspokojilo dnešního diváka. Ve filmu se zvyšuje napětí, ale hlavně živost a opravdovost scén. Na mnoho je už divák zvyklí, krev cáká každý večer na všech programech a nahotu se sexem naleznete od rána do rána a je jedno, kam to přepnete. Netvrdím, že vidět v televizi nahého člověka je špatné, škodlivé nebo vulgární, to ne. Na druhou stranu nepovažuju množství nahoty a sexu za známku kvality snímku a často zde končí kvalita seriálů, kde scénárista už neví, co by s těmi pár postavami vymyslel, a tak je postupně všechny svlékne a nechá je zasouložit metodou každý s každým.

Pokračování článku »

ČERNÁ KULKA

Krásné to počasí, letní den.

vezmu si kraťasy, půjdu ven.

Narazím čapku, sbalím klíče

a vína kapku, hodně chtíče.

Pokračování článku »

Druhá báseň Petry Kodešové, kterou zveřejňujeme na ČEP, je reakcí na nedávnou dohodu současné vládní koalice o placení školného na českých univerzitách a vysokých školách. Tomuto tématu se ve svém kratším článku věnoval již Jiří Bureš. Zatímco Bureš polemizuje a myšlence zavedení školného se nebrání, P. Kodešová vyjadřuje ve své básní postoj spíše negativní.

Pokračování článku »

Časopis Eliášova plamene je především místem, které v souladu s myšlenkou EP dává prostor uživatelům zejména proto, aby prezentovali své vlastní nápady a napomáhali tak k prosazení vize aktivně tvořené (české) kultury.

Báseň „Vlajka“, vzdávající hold jednomu z našich státních symbolů, je dílkem P. Kodešové, která na našem vlasteneckém fóru prezentuje svou vlastní básnickou a hudební tvorbu. Nakolik dobře tato krátká báseň vystihuje vznešenost bílo-červeno-modrého praporu vlajícího proti blankytné obloze, posuďte sami:

Pokračování článku »