Český pravopis je už několik set let diakritický. Vděčíme za to Janu Husovi, náboženskému mysliteli a jazykovědci, který se rozhodl zjednodušit dříve používaný pravopis spřežkový. V druhé polovině 20. století se ukázalo, že to se „zjednodušením“ nebude tak horké. Komplikace vyvstaly kvůli nástupu nových technologií a zdaleka se netýkají pouze češtiny.

Pokračování článku »

Každý, kdo dával pozor v hodinách zeměpisu na základní škole, ví, že horizont (neboli obzor) je pomyslné místo, kde se nebe stýká se zemí. Horizont je díky zakřivení zemského povrchu nejvzdálenějším místem na Zemi, kam lidské oko dohlédne, a kamkoliv se v otevřené krajině postavíme, jsme jím zcela obklopeni.

Pokračování článku »

V této epizodě našeho seriálu o extrémně špatných filmech se budeme zabývat několika snímky, v nichž hlavní úlohu hrají živočichové, kteří patří mezi nejobávanější tvory na zemi – hadi.

Strach z hadů je starý asi jako lidstvo samo. O hadech je také rozšířena spousta mýtů. Představa agresivního plaza bez končetin je noční můrou mnoha lidí, a tak není divu, že tato látka poutá pozornost filmařů, kteří ve svých více či méně povedených snímcích vyobrazují boj člověka s hady.

Pokračování článku »

Pojem „konformita“ patří v sociologii mezi nejužívanější termíny. Jednoduše bychom jej mohli definovat jako takové jednání, které žádným způsobem neporušuje normy, na kterých se společnost nebo její část dohodla. Oproti pojmu „konformita“ můžeme postavit „deviaci“. Tu rozlišujeme na pozitivní a negativní. Pozitivní deviace společnost nějakým způsobem někam v dlouhodobém měřítku posouvá (například boření rasových stereotypů), negativní deviace společnosti škodí (kriminalita).

Pokračování článku »

Filozofie je poměrně zvláštní disciplína. Nárokuje si zkoumání všeho a přitom není schopna nic vyřešit. Může pouze nabídnout schéma. Také jí je často vytýkáno, že v ní neexistuje to, čím se mohou pyšnit ostatní vědy – pokrok.

Pokračování článku »

Kouzlo humanitních a společenských věd spočívá mimo jiné v tom, že si mohou předmět svého bádání stanovovat prakticky bez omezení. Některá zkoumání mohou mít i lehce bizarní charakter. Na druhou stranu, proč se nezamyslet nad věcmi, které nás každý den obklopují? A mohou jimi být například ploty, křesla a lávky, které, ač se to na první pohled nezdá, vypovídají mnohé o stavu společnosti.

Pokračování článku »

Pojem „selský rozum“ je každému alespoň průměrně vzdělanému člověku jistě znám. Často jej slýcháme v situacích, kdy se určité postupy řešení problému mohou zdát příliš složité a právě „selský rozum“ je to, co by nám mělo pomoci situaci zvládnout aplikací jednoduchých příkladů, často z jedincovy vlastní zkušenosti.

Pokračování článku »

Před pětašedesáti lety prodělala Evropa dosud nevídanou katarzi – uvědomila si, kam dospěl její sen o lepším životě člověka. S odkrytím praktik, k jakým docházelo v koncentračních (a zejména vyhlazovacích) táborech a otevřením masových hrobů si řada lidí začala klást otázku: Jak je možné, že jsme to nechali dojít až tak daleko? V nejobecnější rovině bychom se nejspíš mohli zeptat: Jak je možné, že vůbec k něčemu takovému došlo?

Tento článek se bude namísto historickými fakty zabývat spíše podvědomými příčinami holocaustu, které se prodraly na světlo v souvislosti s pohybem Ducha doby. Příčiny holocaustu lze spatřovat ve dvou momentech:

1. éře moderny,
2. židovství jakožto špatném svědomí Evropy.

V našem zamyšlení budeme čerpat především z práce In Bluebeard's Castle: Some Notes Towards the Redefinition of Culture George Steinera, amerického esejisty, filozofa a kritika.

Pokračování článku »

V minulém díle našeho seriálu o ultrašpatných filmech jsme se zabývali počátky tohoto odvětví filmového průmyslu. V tomto článku se zaměříme na filmovou společnost, která se svou specializací na tvorbu nejodpornějších splašek postupně dostává do popředí zájmu nejen milovníků nepovedených snímků, ale také regulérních filmových fanoušků, kteří sledování „děl“ asylácké produkce považují za nedocenitelné guilty pleasure.

Pokračování článku »

Neznám člověka, kterému by byl lhostejný filmový průmysl. Stejně jako má každý z nás mezi miliony natočených snímků své oblíbené kousky, na které nedá dopustit ať už pro vynikající herecké výkony hlavních představitelů, výbornou režii nebo prostě pro poutavý děj, všichni si jistě vybavíme několik snímků, které bychom za žádnou cenu více než jednou vidět nechtěli. Obvykle se jedná o filmy se stupidní zápletkou, mizernými triky, křečovitými pokusy o humorné situace nebo tragickými hereckými výkony. V některých případech se většina nebo všechny tyto aspekty kombinují.

Ilustrační obrázek, který jsem umístil k tomuto perexu, pochází z filmu Troll 2 (1990). V naší zemi se jedná o poměrně neznámé dílko, nicméně mezi uživateli serveru YouTube se jedná o evergreen díky scéně, v níž vyděšený mladík vznáší obavy nad svým budoucím osudem, přičemž sleduje, jak skupina plyšových skřetů pojídá zelený sliz, který dříve býval tělesnou schránkou jeho přítelkyně: „They're eating her! And then they're going to eat me! OH MY GOOOOOOOOOOOO­OOOOOOOOOD!!!“ Právě kombinací otřesného neherectví a stupidní vizáže nestvůr se film zařadil mezi nejhůře hodnocené snímky vůbec.

V této sérii článků vypíchneme několik „děl“, která pro svou špatnost stojí za diváckou pozornost. Abychom dali tomuto seriálu alespoň nějakou strukturu, začneme v době, kdy začaly špatné snímky nabývat na koncentraci díky postupnému zlidovění filmařského řemesla. Tak se za kameru dostali lidé, kteří o filmové režii neměli ani tucha, a tito se až komickým způsobem snažili svými škváry potěšit oko diváka nebo si prostě splnit životní sen.

Pokračování článku »