Bezesporu k jednomu z největších pokroků společenských věd ve druhé polovině 20. století došlo na poli sociologie vědění. Ta předpokládá, že celá naše skutečnost, o níž nepochybujeme, je výsledkem socializace. Vědění tak není pouze souhrn „čistého poznání“ vydobytého z objektivního světa, ale je utvářeno sociální pozicí člověka. V tomto článku si představíme hlavní body teorie, která není zajímavá pouze z vědeckého hlediska, ale může pomoci každému člověku lépe poznat sama sebe a tedy i společnost, neboť neříká jak věci „skutečně jsou“, ale říká, jak libovolné skutečnosti a pravdy tvoříme.

Pokračování článku »

V těchto úvahách si přeji navázat na článek Michala Ledwoně Holocaust jako produkt moderního věku a rozvést téma o další autory, kteří kriticky analyzovali nástup totalitarismu, užití metod masového vraždění a obecně klima společnosti vedoucí ke krajní zkušenosti holocaustu. Bude představeno dílo Zygmunta Baumana, Hannah Arendtové a Tzvetana Todorova. K tomu je nutné předložit základní nárys sociologie modernity, která je nezbytná pro pochopení holocaustu a jeho významu pro naši dobu.

Pokračování článku »

Absolventský proslov u příležitosti bakalářských promocí na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 29. 6. 2011.

Spectábilis vážená paní děkanko,

Honorabilis vážený pane promotore,

Vážené dámy a pánové, vážení hosté, vážení spolužáci, absolventi, bakaláři.

Při této slavnostní události na mne připadl úkol, abych k Vám všem upřímně a ze srdce promluvil.

Pokračování článku »

V roce 1983 způsobil značný rozruch film Koyaanisqatsi tehdy neznámého režiséra Godfreye Reggia. Koyaanisqatsi, někdy uváděno s podtitulem „Life out of Balance“, je jakousi koláží, která formou nekomentovaných obrazů z různých částí světa podává výklad o jeho současném stavu. Na úspěchu filmu se významně podepsala též minimalistická hudba Philipa Glasse, která netvoří pouze doprovodnou složku, ale je zde postavena na úroveň obrazu, s nímž se ocitá v jednotě. Spolu tak zprostředkovávají divákovi nevšední audiovizuální zážitek.

Pokračování článku »

Všímám si neblahého přesvědčení, že politická korektnost je prostě z éteru stvořená neblahá vlastnost, kterou stačí eliminovat tím, že se prostě budou říkat věci, „tak jak jsou doopravdy“. To se domnívám je hluboký omyl. Pohádky se budou vyprávět jen do té doby, dokud zde budou ti, kterým se říkat musí. Proto je politická korektnost  hlavně druhotným příznakem úrovně myšlení z ní vyplývajících nebezpečných mechanizmů uvažování, které je bohužel nutné ochlazovat hyperkorektním jazykem.

Pokračování článku »

Málokdo dokáže správně vyvodit důsledky, jaké pro naší civilizaci měl v 19. století vynález fotoaparátu a fotografie. Fotografický průmysl nelze považovat pouze za projev přirozeného vědeckého a kulturního pokroku, nýbrž zde jde o zásadní změnu v pojetí reality vůbec. Co to znamená, že si člověk ze své dovolené v Alpách odveze kromě kromě subjektivních prožitků i několik desítek digitálních fotografií? Co ve skutečnosti stojí v pozadí fotografických výstav? Jaký smysl má umísťování ilustračních fotografií na titulní strany novin? K čemu vlastně dochází, když fotograf, ať už profesionální či amatér, tiskne spoušť? Útlá publikace Viléma Flussera (1920–91) Za filosofii fotografie (1983) otevírá čtenáři nové dimenze vnímání fotografie jako obrazu, který přestává být popisem skutečnosti, ale naopak jejím určovatelem. Dává nám možnost nahlédnout do nově vytvořeného světa, fotografického univerza, které zásadním způsobem přetváří vzorce jednání naší globální civilizace.

Pokračování článku »

Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše je satirickou prózou Marka Twaina, vydanou v roce 1889. Kniha však byla zastíněna jeho známějšími díly – Princ a chuďas, Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. V poslední jmenované knize získává silné kontury Twainův postoj k otázkám svobody, otroctví a civilizace. K těmto tématům se Twain vrací i v Yankeem z Connecticutu (celý název nebudu dále vypisovat, protože bych se upsal k smrti).

Pokračování článku »

V posledních dnech jsem zaznamenali dva velké průšvihy v našich „národních sportech“ – nejdříve fotbalisté prohráli v přátelském zápase s výběrem Chorvatska 4:2 a druhý den po nich nezvládli zápas hokejisté v sérii Euro Hockey Tour se Švédskem a odvezli si nadílku šesti branek. Problém, který za tím můžeme identifikovat, však nespočívá jen v organizaci sportu, ale vyplývá z jisté nebezpečné myšlenky, která se hluboce zakořenila v našem pohledu na společnost.

Zprvu se to zdálo jako radostná zpráva – po úspěšném svržení „diktátora“ v Tunisku se k podobné situaci uchýlilo i v Egyptě. Však všichni situaci známe, jsou toho plná média. Radost ale začíná opadávat. Nejenže došlo málem až k rozpoutání regulérní občanské války mezi přívrženci a odpůrci současného egyptského prezidenta Husního Mubaraka, ale tento konflikt přímo ohrozil zahraniční turisty i novináře na životech. Nehledě na zřejmé škody na egyptském kulturním dědictví, kterému kdysi nezanedbatelně přispěli i Češi. Protesty způsobují samotnému Egyptu stamilionové ztráty v dolarech denně. A kdoví, čím bude kýžená demokracie…

Pokračování článku »

Každá kultura je obecným souhrnem toho, co je žádané a co není. Tak, jak se mění ideologické rámce a soubory mýtů, které patří neodmyslitelně ke každému člověku, tak se mění ideály toho, čím bychom chtěli být. Takové ideály můžeme považovat za atraktory přitahující pozornost, ať už při budování našich soukromých životů, či tvoření kulturních artefaktů. To, jak je dnešek nastaven, se pokusím odkrýt z  ukázky k filmu Limitless.

Pokračování článku »