Svátky patří dětem, ne svárům a my se musíme postarat jen o to, aby to nebyly vyhaslé útržky a nejasné zmatky, ať už to bude Halloween nebo Dušičky. To jistě neznamená přijímat vše.  Ale musíme být sebevědomí, máme mít odvahu obrátit se k tomu, co se nabízí, na místo marných snah uzavírat se v odporu, či nezájmu. A často není problém v tom, co se nabízí, ale jak se to představuje a jak se vůči tomu vymezujeme (špatně: nákupem, nebo politizovaným odporem, lépe: inspirací a kritickou reflexí).

Pokračování článku »

Stejně jako příchod demokratického státu a myšlenka občansky rovné společnosti mění  hrdinský ideál, tak se  utváří vedle tradičních podob i nové představy o zlu.  V tomto článku se pokusím ukázat, že můžeme přemýšlet o „politizaci zla“ a jeho  transformaci do formy státní moci a „zlého hnutí“. Výklad bude směřovat k popisu dvou ikonických postav populární kultury – Toma Riddla a kancléře Palpatina.

Pokračování článku »

Internet nenávratně změnil kulturu – a více než v obsahu, tak v základních podmínkách její existence. Došlo k odbourání takřka všech materiálních podmínek pro dosažení kulturních děl (zde tímto budou myšleny „vědomosti a radosti“, jinak řečeno „inspirace a informace“). Dříve se člověk musel vydat na cestu, zažíval kulturu na konkrétních místech (divadlo, muzeum, galerie) a cestoval do různých států  a krajin (města, památky, lidová kultura). Dnes je situace z části jednodušší – stačí vlastnit vysokorychlostní připojení a to co nazýváme světovou kulturou, je zde dostupné. Takové odmaterializování zcela změnilo úlohu jazyka a jeho důsledky je nutné pečlivě promyslet.

Pokračování článku »

Není tomu tak dlouho, co mě cestou do práce zaujala v rádiu jedna skladba. Vypalovačka v mírně rychlejším tempu, sympatická melodie, decentní harmonie v klasickém schématu moll-sedmička-moll. Příliš dobré na to, aby se jednalo o originál. A není žádný div, že nejednalo…

Pokračování článku »

V článku si představíme tvorbu jednoho z největších mistrů japonského animovaného filmu Hayao Miyazakiho. Nepůjde však o tradiční náhled na autora a převyprávění jeho děl. Bude představeno myšlenkové pozadí a motivace hrdinů, zatímco příběh samotný naznačím přiloženým audiovizuálním materiálem. Jak se pokusím dokázat, tyto myšlenky vytvářejí  specifické pojetí zla, z čehož vyplývá jiná konstituce hrdinů, než na jakou jsme zvyklí. Pojďme se  tedy  blíže podívat na metafyziku dvou esteticky a eticky krásných filmů Mononoke-hime a Kaze no Tani no Naushika. 

Pokračování článku »

Málokdo dokáže správně vyvodit důsledky, jaké pro naší civilizaci měl v 19. století vynález fotoaparátu a fotografie. Fotografický průmysl nelze považovat pouze za projev přirozeného vědeckého a kulturního pokroku, nýbrž zde jde o zásadní změnu v pojetí reality vůbec. Co to znamená, že si člověk ze své dovolené v Alpách odveze kromě kromě subjektivních prožitků i několik desítek digitálních fotografií? Co ve skutečnosti stojí v pozadí fotografických výstav? Jaký smysl má umísťování ilustračních fotografií na titulní strany novin? K čemu vlastně dochází, když fotograf, ať už profesionální či amatér, tiskne spoušť? Útlá publikace Viléma Flussera (1920–91) Za filosofii fotografie (1983) otevírá čtenáři nové dimenze vnímání fotografie jako obrazu, který přestává být popisem skutečnosti, ale naopak jejím určovatelem. Dává nám možnost nahlédnout do nově vytvořeného světa, fotografického univerza, které zásadním způsobem přetváří vzorce jednání naší globální civilizace.

Pokračování článku »

Je tomu nějakých sedm let, co české vody televizní zábavy pročeřila bárka jménem Česko hledá SuperStar, mutace britského Pop Idolu. TV Nova nabídla našemu národu možnost provětrat zatuchlý vzduch šoubyznysu a několika amatérským zpěvákům dopomoct ke slávě. V klání deseti navzájem odlišných osobností nakonec zvítězila sympatická Aneta Langerová. Vedle soutěže o toho nej zpěváka však pořad přišel i se soutěží o zpěváka nejhoršího – takzvanou Hvězdnou pěchotou. V první sérii Hvězdné pěchoty zazářila Anička „Dajdou“ Gleisnerová svou neuvěřitelně špatnou interpretací písně „Thank You“ britské zpěvačky Dido. Český národ začal žít novým fenoménem – pěveckým ne-umem.

Pokračování článku »

V posledních dnech jsem zaznamenali dva velké průšvihy v našich „národních sportech“ – nejdříve fotbalisté prohráli v přátelském zápase s výběrem Chorvatska 4:2 a druhý den po nich nezvládli zápas hokejisté v sérii Euro Hockey Tour se Švédskem a odvezli si nadílku šesti branek. Problém, který za tím můžeme identifikovat, však nespočívá jen v organizaci sportu, ale vyplývá z jisté nebezpečné myšlenky, která se hluboce zakořenila v našem pohledu na společnost.

Kde se vzal, tu se vzal, v Hollywoodu se na počátku 21. století usadil podivný jedinec neznámého původu a neznámého věku jménem Tommy Wiseau. Tenhle Tommy Wiseau vystudoval filmařinu a rozhodl se obohatit svět filmu úderným psychologickým dramatem. Takovým, jaké by se dalo přirovnat k Tramvaji do stanice Touha od Tennesseeho Williamse. Wiseau tedy posbíral peníze, kde se dalo, nakonec dal dohromady šest milionů dolarů (z čehož velkou část vydělal na importu kožených bund z Asie), koupil si dvě kamery, sepsal scénář, prohlídl si pár fotek herců, vesměs svých kamarádů nebo brigádu shánících študáků, ty nejatraktivnější obsadil a roztočil rotačky. No a tak to začalo – natáčení filmu The Room, filmu, o kterém se pravděpodobně ještě za padesát let bude hovořit jako o nejhorším kinematografickém počinu všech dob.

Pokračování článku »

V této epizodě našeho seriálu o extrémně špatných filmech se budeme zabývat několika snímky, v nichž hlavní úlohu hrají živočichové, kteří patří mezi nejobávanější tvory na zemi – hadi.

Strach z hadů je starý asi jako lidstvo samo. O hadech je také rozšířena spousta mýtů. Představa agresivního plaza bez končetin je noční můrou mnoha lidí, a tak není divu, že tato látka poutá pozornost filmařů, kteří ve svých více či méně povedených snímcích vyobrazují boj člověka s hady.

Pokračování článku »