Nikdy nám nesmí jít o o snahu dělit lidi na vlastence, ne-vlastence, či dokonce vlastizrádce. Víme totiž, že je nespočet vlastenectví, neboť je i nespočet jazyků – a to i v rámci jednoho gramaticky a lexikálně specifického jazyka. Nejsou dvě stejné češtiny, neboť nejsou dva lidé, kteří zažili to samé a mohli mít naprosto identické významy pojmů. Nemohou být dvě stejná vlastenectví a právě to je předpokladem existence vlastenců, kteří mohou sdílet odlišné názory a pestrost projevů. Tím sama vlastenectví odlišnost vyžadují a na jejím základě vznikají.

Pokračování článku »

Václav Klaus představil v projevu na Národní svatováclavské pouti všemi znovuobjevený poklad politické argumentace „vlastenectví“ a kladl důraz na hodnoty a tradice. Takové proslovy jsou ve své abstraktní a slovní podobě velmi smysluplné a samozřejmé, ale neboť víme, že skutečnost zbavuje  třpytu všechny nádherné pojmy (Vlast, Tradice, Rodina), musíme je podrobit kritice.  To znamená spojovat abstrakci se zkušeností a domýšlet řetězce důsledků, které vznešené proslovy a ideály mohou mít v praxi. Tato metoda je hlavní ochranou před slogany politických programů (Solidarita, Spravedlnost, Bezpečí, …) a obrana před politikařením. Nyní se pokusím o kritický rozbor vlastenectví Václava Klause.

Pokračování článku »

Události, které 22. července 2011 otřásly celým světem, znovu rozvířily debaty o budoucnosti Evropy, která se snaží budovat svou identitu na kulturně-pluralitním základě. Tento článek si však nedává za cíl klást norské masakry za vinu extremistům ani vstřícné imigrační politice (jak to často činíme v našem kulturním rámci, kdy jsme si zvykli považovat náš systém uplatňování pravidel za neuvěřitelně dobrotivý a zároveň až příliš shovívavý vůči ostatním), ale spíše se zaměřit na psychologický profil zločince, který za smrt desítek nevinných lidí prokazatelně nese vinu.

Pokračování článku »

Následující myšlenka je  jasná: existence myšlení o jakési „monokultuře“ a „čisté kultuře“ je umožněna díky politizaci kultury skrze koncept „multikultura­lismu“. Neboť je jisté, že ti, kteří mluví o čistotě kultury, ji tvořit nejsou schopni a vyjadřovat se dovedou jen k jednoduchým konceptům o kultuře, nikoliv o její povaze a projevech. Bídou multikulturalismu je proto politizovaní kultury a vytvoření pavučiny prázdných pojmů, které jsou životním prostorem  zastánců „monokultury“.
Pokračování článku »

Výhra pro-ruského politika Janukovyče v prezidentských volbách na Ukrajině v lednu 2010 podle některých posunula hranice Ruska až na východ Slovenska. Tím se země mohla stát kandidátem na umístění ruských raket Iskander jako odpověď na výstavbu americké protiraketové obrany. Ne každý ví, že kromě ne vždy poslušné Ukrajiny a ne zcela důvěryhodného Běloruska má Rusko dalšího tentokrát více než věrného spojence téměř na hranicích s Evropskou unií.

Pokračování článku »

V úterý 26. dubna proběhla debata politologického sdružení POLIS na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Tentokrát na téma Krize v Libyi. Organizátoři pozvali dva odborníky, Mgr. Tomáše Weisse z Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a PhDr. Jana Jireše z Katedry politologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Debata jen potvrdila obavy mnohých ohledně zřízení bezletové zóny letectvem NATO v této zemi. Západ vlastně neví, co s krizí dál. V zemi je chaos, je dost nejasné, kdo bojuje na straně rebelů a celá intervence se vlastně nedá označit za společnou akci NATO. Další závěry debaty dále v článku.

Pokračování článku »

Vyrazila s kamarádkami na procházku do centra města, když tu najednou vedle skupinky mladých žen zastavila tři auta, ze kterých začali na dívky pálit muži v maskovacích uniformách z paintballových zbraní. Důvod? Ženy neměly zahalené vlasy a muži je tak považovali za „nevhodně odhalené“. Útok údajně symbolizoval jen první varování, které předchází skutečnému trestu. Z děsivého zážitku si dívky odnesly nejen veřejné ponížení, ale i několik podlitin, lékař však ze strachu z postihu odmítl potvrdit původ zranění. Podobné útoky se stávají čím dál tím běžnějšími, stížnosti čečenských žen směrované na policii však jen marně čekají na uznání.

Pokračování článku »

Teprve nyní jsem se dostal k volebnímu programu Konzervativců z loňských voleb a v mnoha ohledech mě překvapil. Přestože je v současnosti spíše kritizovaný a nenašel dostatečně silnou odezvu, zdá se mi po ideové stránce rozumnou reakcí na současné problémy vesměs všech demokratických států. Z tohoto důvodu si dovolím, i přes politickou neaktuálnost a s půl ročním zpožděním, představit Konzervativní manifest 2010 a přiřadit k němu několik svých poznámek.

Pokračování článku »

Zprvu se to zdálo jako radostná zpráva – po úspěšném svržení „diktátora“ v Tunisku se k podobné situaci uchýlilo i v Egyptě. Však všichni situaci známe, jsou toho plná média. Radost ale začíná opadávat. Nejenže došlo málem až k rozpoutání regulérní občanské války mezi přívrženci a odpůrci současného egyptského prezidenta Husního Mubaraka, ale tento konflikt přímo ohrozil zahraniční turisty i novináře na životech. Nehledě na zřejmé škody na egyptském kulturním dědictví, kterému kdysi nezanedbatelně přispěli i Češi. Protesty způsobují samotnému Egyptu stamilionové ztráty v dolarech denně. A kdoví, čím bude kýžená demokracie…

Pokračování článku »

Zamýšlí se ti, kteří se zaklínají solidaritou, rovností, bratrstvím a socialismem, jak na tom v mezinárodním měřítku jsou státy Severu a Jihu? Uvědomují si, že to, proti čemu bojují v rámci hranic, se děje mezi státy? Že jejich sen o socialistické společnosti klidně může stát  na vykořisťování jiných států? Zřejmě nikoliv. Myslí pouze na to, jak tato hesla uplatnit v naší zemičce, ať to stojí, co to stojí. V článku se pokusím poukázat na to, čím by se mohl myšlenkový svět levicového politika obohatit.

Pokračování článku »