Nikdy nám nesmí jít o o snahu dělit lidi na vlastence, ne-vlastence, či dokonce vlastizrádce. Víme totiž, že je nespočet vlastenectví, neboť je i nespočet jazyků – a to i v rámci jednoho gramaticky a lexikálně specifického jazyka. Nejsou dvě stejné češtiny, neboť nejsou dva lidé, kteří zažili to samé a mohli mít naprosto identické významy pojmů. Nemohou být dvě stejná vlastenectví a právě to je předpokladem existence vlastenců, kteří mohou sdílet odlišné názory a pestrost projevů. Tím sama vlastenectví odlišnost vyžadují a na jejím základě vznikají.
Václav Klaus představil v projevu na Národní svatováclavské pouti
všemi znovuobjevený poklad politické argumentace „vlastenectví“ a kladl
důraz na hodnoty a tradice. Takové proslovy jsou ve své abstraktní a slovní
podobě velmi smysluplné a samozřejmé, ale neboť víme, že skutečnost
zbavuje třpytu všechny nádherné pojmy (Vlast, Tradice, Rodina), musíme je
podrobit kritice. To znamená spojovat abstrakci se zkušeností a domýšlet
řetězce důsledků, které vznešené proslovy a ideály mohou mít v praxi.
Tato metoda je hlavní ochranou před slogany politických programů
(Solidarita, Spravedlnost, Bezpečí, …) a obrana před politikařením. Nyní
se pokusím o kritický rozbor vlastenectví Václava Klause.
Události, které 22. července 2011 otřásly celým světem, znovu
rozvířily debaty o budoucnosti Evropy, která se snaží budovat svou
identitu na kulturně-pluralitním základě. Tento článek si však nedává
za cíl klást norské masakry za vinu extremistům ani vstřícné imigrační
politice (jak to často činíme v našem kulturním rámci, kdy jsme si zvykli
považovat náš systém uplatňování pravidel za neuvěřitelně dobrotivý a
zároveň až příliš shovívavý vůči ostatním), ale spíše se zaměřit
na psychologický profil zločince, který za smrt desítek nevinných lidí
prokazatelně nese vinu.
Klíčová slova: anders behring breivik, cohen, eichmann, himmler, Hitler, nacizmus, normalita, norsko, šílenství
Následující myšlenka je jasná: existence
myšlení o jakési „monokultuře“ a „čisté kultuře“ je umožněna
díky politizaci kultury skrze koncept „multikulturalismu“. Neboť je
jisté, že ti, kteří mluví o čistotě kultury, ji tvořit nejsou schopni a
vyjadřovat se dovedou jen k jednoduchým konceptům o kultuře, nikoliv
o její povaze a projevech. Bídou multikulturalismu je proto politizovaní
kultury a vytvoření pavučiny prázdných pojmů, které jsou životním
prostorem zastánců „monokultury“.
Pokračování článku »
Klíčová slova: diskuze, Kultura, multikulturalismus, Politika, práce
Výhra pro-ruského politika Janukovyče
v prezidentských volbách na Ukrajině v lednu 2010 podle některých
posunula hranice Ruska až na východ Slovenska. Tím se země mohla stát
kandidátem na umístění ruských raket Iskander jako odpověď na výstavbu
americké protiraketové obrany. Ne každý ví, že kromě ne vždy poslušné
Ukrajiny a ne zcela důvěryhodného Běloruska má Rusko dalšího tentokrát
více než věrného spojence téměř na hranicích s Evropskou unií.
Klíčová slova: autonomní oblast, komunismus, Moldavsko, Podněstří, Rusko, separatismus, Smirnov
V úterý 26. dubna proběhla debata politologického sdružení POLIS na
Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Tentokrát na téma Krize v Libyi.
Organizátoři pozvali dva odborníky, Mgr. Tomáše Weisse z Institutu
mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a PhDr.
Jana Jireše z Katedry politologie na Filosofické fakultě Univerzity
Karlovy.
Debata jen potvrdila obavy mnohých ohledně zřízení bezletové zóny letectvem NATO v této zemi. Západ vlastně neví, co s krizí dál. V zemi je chaos, je dost nejasné, kdo bojuje na straně rebelů a celá intervence se vlastně nedá označit za společnou akci NATO. Další závěry debaty dále v článku.
Klíčová slova: Berlusconi, bezletová zóna, Cameron, debata, Egypt, intervence, kaddáfí, konflikt, libye, Merkelová, Mubarak, NATO, Obama, Polis, Sarkozy, Sýrie, Tripolis
Vyrazila s kamarádkami na procházku do
centra města, když tu najednou vedle skupinky mladých žen zastavila tři
auta, ze kterých začali na dívky pálit muži v maskovacích uniformách
z paintballových zbraní. Důvod? Ženy neměly zahalené vlasy a muži je tak
považovali za „nevhodně odhalené“. Útok údajně symbolizoval jen první
varování, které předchází skutečnému trestu. Z děsivého zážitku si
dívky odnesly nejen veřejné ponížení, ale i několik podlitin, lékař
však ze strachu z postihu odmítl potvrdit původ zranění. Podobné útoky
se stávají čím dál tím běžnějšími, stížnosti čečenských žen
směrované na policii však jen marně čekají na uznání.
Klíčová slova: burka, burky, Čečensko, islám, nikáb, Ramzan Kadyrov, Rusko, šaríja, válka v Čečensku
Teprve nyní jsem se dostal k volebnímu
programu Konzervativců z loňských voleb a v mnoha ohledech mě překvapil.
Přestože je v současnosti spíše kritizovaný a nenašel dostatečně
silnou odezvu, zdá se mi po ideové stránce rozumnou reakcí na současné
problémy vesměs všech demokratických států. Z tohoto důvodu si dovolím,
i přes politickou neaktuálnost a s půl ročním zpožděním, představit
Konzervativní manifest 2010 a přiřadit k němu několik svých
poznámek.
Klíčová slova: Conservativ Manifesto, David Cameron, Konzervativci, konzervativismus, Margaret Thatcher, občanská společnost, Velká Británie
Zprvu se to zdálo
jako radostná zpráva – po úspěšném svržení „diktátora“
v Tunisku se k podobné situaci uchýlilo i v Egyptě. Však všichni situaci
známe, jsou toho plná média. Radost ale začíná opadávat. Nejenže došlo
málem až k rozpoutání regulérní občanské války mezi přívrženci a
odpůrci současného egyptského prezidenta Husního Mubaraka, ale tento
konflikt přímo ohrozil zahraniční turisty i novináře na životech.
Nehledě na zřejmé škody na egyptském kulturním dědictví, kterému kdysi
nezanedbatelně přispěli i Češi. Protesty způsobují samotnému Egyptu
stamilionové ztráty v dolarech denně. A kdoví, čím bude kýžená
demokracie…
Pokračování článku »
Klíčová slova: demokracie, Egypt, Husní Mubarak, islám, Káhira, Masaryk, revoluce, sekularizace, svoboda, Tunisko
Zamýšlí se ti, kteří se zaklínají
solidaritou, rovností, bratrstvím a socialismem, jak na tom v mezinárodním
měřítku jsou státy Severu a Jihu? Uvědomují si, že to, proti čemu
bojují v rámci hranic, se děje mezi státy? Že jejich sen o socialistické
společnosti klidně může stát na vykořisťování jiných států?
Zřejmě nikoliv. Myslí pouze na to, jak tato hesla uplatnit v naší
zemičce, ať to stojí, co to stojí. V článku se pokusím poukázat na to,
čím by se mohl myšlenkový svět levicového politika obohatit.
Klíčová slova: kapitalismus, levice, třetí svět







