Co říkáte na vánoční výzdobu
v obchodech? Otravné a hloupé, že? Těžko říci, zda nám to kazí Vánoce
samotné, ale rozhodně jde o projev nevkusu a bezohlednosti. Je nějak
obhajitelné mít vánoční výzdobu dva měsíce před samotným svátkem?
Mají „podzimní Vánoce“ a „vánocování“ nějaký význam a hodnotu?
Ať už jde o projev arogantního marketingu pohrdajícího zdravým rozumem a
citem, prostý nevkus obchodníků, nebo jsou důvody obchodních řetězců
jakékoliv, jako občané máme právo – a pokud se nám tato
výzdoba nelíbí – povinnost, proti tomuto agresivnímu marketingu
vyjádřit nesouhlas a pokusit se ho omezit.
Může rozhodovat o vánoční výzdobě pouze prodejce?
Napsat komentář
Toto zamyšlení bych rád začal svým přiznáním.
Sám nevím, kde se to ve mně vzalo. Snad je to jeden z trvalých následků
studia ekonomie a ekonomiky. Při nákupu téměř jakéhokoli zboží už tak
nějak automaticky přeletím očima složení a také zemi původu.
V poslední době se mi zdá, že stále častěji nacházím u dříve
tradičních českých výrobků cizí země původu. Dokonce ani česká
značka již nemusí znamenat českou práci, a dle mých zkušeností ani
kvalitu, na kterou jsme byli zvyklí. Je to skutečně špatně? A jestliže
ano, kde se stala chyba? Své názory bych rád nastínil
v následující úvaze.
Svátky patří dětem a my se musíme
postarat jen o to, aby to nebyly vyhaslé útržky a vybledlé významy, ať
už to bude Halloween, nebo Dušičky. To jistě neznamená přijímat vše.
Ale měli bychom mít odvahu obrátit se tvořivě a se zájmem k tomu, co se
nabízí, na místo marných snah uzavírat se v odporu, či nezájmu. Neboť
často není problém v tom, co se nabízí v podstatě, ale jak se to
představuje a jak se vůči tomu vymezujeme (špatně: pouhým nákupem, nebo
politizovaným odporem (z pohledu dítěte je odmítnutí Halloweenu
nepochopitelné), lépe: zájmem, inspirací a kritickou reflexí).
Ve druhém díle malého seriálu
odkrývajícího vlivnou sociologickou teorii se blíže podíváme na okolnosti
vzniku řádu ve společnosti. Bude důležité představit, jak jsou tyto
řády legitimizovány a jaké okolnosti provází jejich změnu. Pro naši
osobní zkušenost nám tento díl odhaluje ustálené formy myšlení a
metody, jak se „stáváme lidmi“. Varuje nás především před omylem
odvolávání se jakékoliv přirozenosti a hledání velkých zákonů v chodu
lidských dějin. Jsou-li nějaké zákonitosti, pak nespočívají v samotném
nahromaděném vědění (dějiny a mýty), ale v tom, jak člověk tvoří
každodenní realitu – poznatelnou a bezpečnou.