Znáte to. Kdykoliv se objeví červená telefonní budka, válcová poštovní schránka nebo dvoupatrový autobus, víte, co to znamená. Je to typický znak Británie. Zelená policejní auta, kšandy a tuplák piva. To jsou zas Němci. Mimové, víno a vybrané způsoby. Tolik by asi stačilo na Francii. Ve většině filmů a kreslených pořadech jsou tyto znaky pro dané země. Jaký by byl takový znak pro Česko?

Pokračování článku »

Změna přišla příliš pomalu a v našem prostředí byla zakryta politickou tranformací. Je však jisté,  že dnešní společnost je jiná, má jiný tvar a drží se jiných pravidel než po většinu 20. století. Problémem je to, že tak jako tomu často bývá, to nejzřejmější bývá zakryto každodenností a je pochopeno až s odstupem času. Chceme-li uvažovat o vlastenectví, je nutné tyto zřejmosti odhalit, pochopit pravidla a následně upravit představu vlastenectví, tak aby byla funkční i dnes a nestala se zaprášeným reliktem minulosti.

Tento článek nepojednává o známé knížce E. F. Schumachera „Small is beutiful“, ani o environmentálních otázkách, které toto sousloví řeší. Záměrem je podívat se na úlohu občanské společnosti, zjistit, jak a které problémy by měla řešit. „Malé je krásné“ je tak spíše alegorií, která má vybarvit vyčpělý slogan o přesunu „od kvantity ke kvalitě“, tedy v duhu následujících řádků – od velkých problémů k malým, od celé společnosti k bezprostřednímu okolí, od masové zábavy k vlastní tvořivosti, od hulákajícího nacionalismu ke skromnému vlastenectví.
Pokračování článku »

V roce 1921 vyšla v nakladatelství Gustava Dubského tenká brožura s názvem Masarykova slova, kterou editoval se svolením T. G. Masaryka F. O. Barton. Z této knihy jsem vybral soubor citátů, které vykreslují vizi českého národa a vlastenectví. Těžko je můžeme považovat – a právě autor výroků by byl především proti tomu – za dogma a neoblomné názory, neboť to by nakonec vedlo k jejich umrtvení a vyprázdnění. Mým přáním je pouze dokázat hloubku, s jakou můžeme o národu uvažovat, a v kontrastu se souborem citací našeho prvního prezidenta snad jasně vyplyne, v čem často chybujeme, uvažujeme-li o vlastenectví a národě.

Pokračování článku »

Tra­dicionalismus, jako projev úcty a snahy o uchování vysokých kulturních hodnot, je přirozeným a významným údělem každé vyspělé civilizace, společnosti či národa. Takový přístup k umění a myšlení předchozích generací by se dal dokonce nazvat živoucí esencí a podmínkou pro rozvoj kultury stávající.

Častěji ale dochází k situaci, kdy je tradicionalismus jedem a zvrhlý obdiv kultu zlatého věku vede k úpadku kultury stávající. Kdy se tak stává, za jakých okolností dochází k sebezničujícímu aktu, který musí zachránit až katarze vedená „barbary“ zvenčí?

Pokračování článku »

V dnešní době, kdy většina vlastenců fňuká nad nezájmem českých lidí o vlastní historii a jejich úplnou apatičnost vůči oslavám státních svátků, jsem měl možnost se podívat, jak probíhají takové „vlastenecké“ oslavy státního svátku jinde v Evropě – ve Francii.

Pokračování článku »

Existuje rozdíl mezi dvěma vlastenci? Je něco jako „pravé velké“ vlastenectví? Zamyšlení nad tím, jak se lidé rádi usazují na trůn největších vlastenců…

Pokračování článku »

Zamyšlení nad tím, zda je možné, aby politická strana měla jako hlavní a jediný trumf svého politického programu vlastenectví.

Pokračování článku »

Známá legenda praví, že bude-li v České zemi nejhůře, otevře se brána ve skále na bájné hoře Blaník a z její záře vyjedou blaničtí rytíři v nablýskaných zbrojích. V jejich čele bude neohroženě stát patron české země, sv. Václav. Celá blanická družina se z posvátného kopce vydá přímo proti nepříteli a toho mocnými ranami skolí a tak zavládne v české zemi klid a mír…

Pokračování článku »

Občas můžeme narazit na lidi, kteří se nepovažují za Čechy, ale pouze za Moravany. Tito lidé často používají slovní obraty typu: „Ty jsi Čech a není divu, že mi nerozumíš“ nebo „Jak někdo muže říci, že Moravák je Čech?“. Posuďte sami, jak absurdní jsou to výroky.

Pokračování článku »