V roce 1983 způsobil značný rozruch film
Koyaanisqatsi tehdy neznámého režiséra Godfreye Reggia.
Koyaanisqatsi, někdy uváděno s podtitulem „Life out of
Balance“, je jakousi koláží, která formou nekomentovaných obrazů
z různých částí světa podává výklad o jeho současném stavu. Na
úspěchu filmu se významně podepsala též minimalistická hudba Philipa
Glasse, která netvoří pouze doprovodnou složku, ale je zde postavena na
úroveň obrazu, s nímž se ocitá v jednotě. Spolu tak zprostředkovávají
divákovi nevšední audiovizuální zážitek.
The first question which comes to one’s mind is “why on earth analyse
this film”? The answer is obvious: Even though I do not consider The
Room any important piece of art, it is definitely a milestone of bad
film-making. And since Tommy Wiseau himself claimed that The Room
contains many symbols and hidden meanings, why not uncover some of them?
Není tomu tak dlouho, co mě cestou do práce
zaujala v rádiu jedna skladba. Vypalovačka v mírně rychlejším tempu,
sympatická melodie, decentní harmonie v klasickém schématu
moll-sedmička-moll. Příliš dobré na to, aby se jednalo o originál.
A není žádný div, že nejednalo…
Ruské dráhy ve spolupráci s Google
vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné
Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších
míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva –
Vladivostok.
Projekt naleznete na adrese http://www.google.ru/intl/ru/landing/transsib/en.html.
Jeho podstata spočívá v nasnímání celé trasy kamerou z okna vlaku.
Kromě vlastní cesty, která bez přerušení trvá sedm dní, je k projektu
připojeno několik fotografií Antona Langeho a krátkých reportáží,
natočených ve spolupráci s ruskou DJ Jelenou Abitajevou. Při virtuální
jízdě si cestující mohou vybrat i zvukovou stopu – rachot kol, poslech
rádia, balalajkových skladeb nebo několik audioknih ruských klasiků
(v ruštině). Při sledování krajiny má cestující možnost kontrolovat
svou aktuální polohu díky spojení s navigací na mapě pod oknem s videem
(možnost volby mezi terénní a satelitní mapou). Jízda se dá kdykoliv
přerušit a nudné pasáže lze přeskočit – menu „Travel route“
nabízí několik záchytných bodů s důležitými a zajímavými
místy trati.
Natáčení probíhalo v srpnu 2009 a podílely se na něm dva natáčecí
týmy. Kamera je někdy umístěna za oknem, jindy snímá krajinu přes
skleněnou tabuli. S úvodní výjimkou Moskva – Nižnij Novgorod sleduje
cestující výhradně levou stranu magistrály. Cesta je rozložena do dvaceti
dnů a vlak se pohybuje téměř výhradně za denního světla (kromě brzkého
ranního výjezdu z Karymskoje a Lesozavodsku).
Je tomu nějakých sedm let, co české vody televizní zábavy
pročeřila bárka jménem Česko hledá SuperStar, mutace britského
Pop Idolu. TV Nova nabídla našemu národu možnost provětrat
zatuchlý vzduch šoubyznysu a několika amatérským zpěvákům dopomoct ke
slávě. V klání deseti navzájem odlišných osobností nakonec zvítězila
sympatická Aneta Langerová. Vedle soutěže o toho nej zpěváka však pořad
přišel i se soutěží o zpěváka nejhoršího – takzvanou Hvězdnou
pěchotou. V první sérii Hvězdné pěchoty zazářila Anička „Dajdou“
Gleisnerová svou neuvěřitelně špatnou interpretací písně „Thank You“
britské zpěvačky Dido. Český národ začal žít novým fenoménem –
pěveckým ne-umem.
Kde se vzal, tu se vzal, v Hollywoodu se na počátku 21. století usadil
podivný jedinec neznámého původu a neznámého věku jménem Tommy Wiseau. Tenhle Tommy Wiseau vystudoval filmařinu a
rozhodl se obohatit svět filmu úderným psychologickým dramatem. Takovým,
jaké by se dalo přirovnat k Tramvaji do stanice Touha od Tennesseeho
Williamse. Wiseau tedy posbíral peníze, kde se dalo, nakonec dal dohromady
šest milionů dolarů (z čehož velkou část vydělal na importu kožených
bund z Asie), koupil si dvě kamery, sepsal scénář, prohlídl si pár fotek
herců, vesměs svých kamarádů nebo brigádu shánících študáků, ty
nejatraktivnější obsadil a roztočil rotačky. No a tak to začalo –
natáčení filmu The
Room, filmu, o kterém se pravděpodobně ještě za padesát
let bude hovořit jako o nejhorším kinematografickém počinu
všech dob.
V této epizodě našeho seriálu
o extrémně špatných filmech se budeme zabývat několika snímky, v nichž
hlavní úlohu hrají živočichové, kteří patří mezi nejobávanější
tvory na zemi – hadi.
Strach z hadů je starý asi jako lidstvo samo. O hadech je také
rozšířena spousta mýtů. Představa agresivního plaza bez končetin je
noční můrou mnoha lidí, a tak není divu, že tato látka poutá pozornost
filmařů, kteří ve svých více či méně povedených snímcích vyobrazují
boj člověka s hady.
Obrázek vydá za 1000 slov, video s hudbou za víc. Památník na
Vítkově.
Škoda jen, že tam nebylo tolik diváků. Na takovéto akce by mělo chodit
daleko více lidí. Někdo může říct, že by stejnak byli zklamaní, ale
právě počet lidí dělá tyto akce lepší. Dost řečí a příjemnou
podívanou.
Představujeme vám jeden nenápadný architektonický skvost
v Praze. Kubistickou lampu.
Je jediná na světě, navíc stojí na zvláštním místě. Přímo vedle
gotické brány, nedaleko kostelu Panny Marie Sněžné – ten se měl stát
největším kostelem na českém území (nestal se) – přímo mezi
moderním a secesním domem.
Toto místo, kousek jak od Václavského tak Jungmannova náměstí, dokazuje,
jak je Praha architektonicky pestrá. Jen se podívejte na naše krátké video.