The first question which comes to one’s mind is “why on earth analyse
this film”? The answer is obvious: Even though I do not consider The
Room any important piece of art, it is definitely a milestone of bad
film-making. And since Tommy Wiseau himself claimed that The Room
contains many symbols and hidden meanings, why not uncover some of them?
Není tomu tak dlouho, co mě cestou do práce
zaujala v rádiu jedna skladba. Vypalovačka v mírně rychlejším tempu,
sympatická melodie, decentní harmonie v klasickém schématu
moll-sedmička-moll. Příliš dobré na to, aby se jednalo o originál.
A není žádný div, že nejednalo…
Ruské dráhy ve spolupráci s Google
vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné
Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších
míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva –
Vladivostok.
Projekt naleznete na adrese http://www.google.ru/intl/ru/landing/transsib/en.html. Jeho podstata spočívá v nasnímání celé trasy kamerou z okna vlaku. Kromě vlastní cesty, která bez přerušení trvá sedm dní, je k projektu připojeno několik fotografií Antona Langeho a krátkých reportáží, natočených ve spolupráci s ruskou DJ Jelenou Abitajevou. Při virtuální jízdě si cestující mohou vybrat i zvukovou stopu – rachot kol, poslech rádia, balalajkových skladeb nebo několik audioknih ruských klasiků (v ruštině). Při sledování krajiny má cestující možnost kontrolovat svou aktuální polohu díky spojení s navigací na mapě pod oknem s videem (možnost volby mezi terénní a satelitní mapou). Jízda se dá kdykoliv přerušit a nudné pasáže lze přeskočit – menu „Travel route“ nabízí několik záchytných bodů s důležitými a zajímavými místy trati.
Natáčení probíhalo v srpnu 2009 a podílely se na něm dva natáčecí týmy. Kamera je někdy umístěna za oknem, jindy snímá krajinu přes skleněnou tabuli. S úvodní výjimkou Moskva – Nižnij Novgorod sleduje cestující výhradně levou stranu magistrály. Cesta je rozložena do dvaceti dnů a vlak se pohybuje téměř výhradně za denního světla (kromě brzkého ranního výjezdu z Karymskoje a Lesozavodsku).
Je tomu nějakých sedm let, co české vody televizní zábavy
pročeřila bárka jménem Česko hledá SuperStar, mutace britského
Pop Idolu. TV Nova nabídla našemu národu možnost provětrat
zatuchlý vzduch šoubyznysu a několika amatérským zpěvákům dopomoct ke
slávě. V klání deseti navzájem odlišných osobností nakonec zvítězila
sympatická Aneta Langerová. Vedle soutěže o toho nej zpěváka však pořad
přišel i se soutěží o zpěváka nejhoršího – takzvanou Hvězdnou
pěchotou. V první sérii Hvězdné pěchoty zazářila Anička „Dajdou“
Gleisnerová svou neuvěřitelně špatnou interpretací písně „Thank You“
britské zpěvačky Dido. Český národ začal žít novým fenoménem –
pěveckým ne-umem.
Kde se vzal, tu se vzal, v Hollywoodu se na počátku 21. století usadil
podivný jedinec neznámého původu a neznámého věku jménem Tommy Wiseau. Tenhle Tommy Wiseau vystudoval filmařinu a
rozhodl se obohatit svět filmu úderným psychologickým dramatem. Takovým,
jaké by se dalo přirovnat k Tramvaji do stanice Touha od Tennesseeho
Williamse. Wiseau tedy posbíral peníze, kde se dalo, nakonec dal dohromady
šest milionů dolarů (z čehož velkou část vydělal na importu kožených
bund z Asie), koupil si dvě kamery, sepsal scénář, prohlídl si pár fotek
herců, vesměs svých kamarádů nebo brigádu shánících študáků, ty
nejatraktivnější obsadil a roztočil rotačky. No a tak to začalo –
natáčení filmu The
Room, filmu, o kterém se pravděpodobně ještě za padesát
let bude hovořit jako o nejhorším kinematografickém počinu
všech dob.
bez názvu, zápisek z krytu:
Omlouvám se za zpoždění,
šest dní v krytu skrčená.
Všimli jste si ran a světlic?
Puč, válka? Vláda zničená.
Taky jsme v centru dění
stříleli a řvali z plna plic.
Starý Rok jsme spolu svrhli.
Kolektivní zásluha nebo vina?
V obchodech na světlice se vrhli
a na oslavu narazili sudy vína.
Cely národ dal se dohromady,
dlouho už mluvilo se jen.
Řeči proměněny bez vady,
činy jsme vyměnili za náš sen.
Ať žije náš vůdce Nový Rok,
ať vládne dlouhých 365 dní.
LAamo
V této epizodě našeho seriálu
o extrémně špatných filmech se budeme zabývat několika snímky, v nichž
hlavní úlohu hrají živočichové, kteří patří mezi nejobávanější
tvory na zemi – hadi.
Strach z hadů je starý asi jako lidstvo samo. O hadech je také rozšířena spousta mýtů. Představa agresivního plaza bez končetin je noční můrou mnoha lidí, a tak není divu, že tato látka poutá pozornost filmařů, kteří ve svých více či méně povedených snímcích vyobrazují boj člověka s hady.
Představujeme vám jeden nenápadný architektonický skvost v Praze. Kubistickou lampu.
Je jediná na světě, navíc stojí na zvláštním místě. Přímo vedle gotické brány, nedaleko kostelu Panny Marie Sněžné – ten se měl stát největším kostelem na českém území (nestal se) – přímo mezi moderním a secesním domem.
Toto místo, kousek jak od Václavského tak Jungmannova náměstí, dokazuje, jak je Praha architektonicky pestrá. Jen se podívejte na naše krátké video.
Záběry toho nejdůležitějšího z prezentace (nejen) české armády na letošních Dnech NATO.
Českým internetem proletěla jako střela. V den, kdy jsem viděl „zvídavý dotazník“ Natálie Smutkové s pseudonymem Natalia Sadness, měl jen několik zhlédnutí. Během pár hodin jej viděly tisíce lidí. Nedávno se objevil již třetí díl a je mi z něj skoro do pláče…