V roce 1983 způsobil značný rozruch film
Koyaanisqatsi tehdy neznámého režiséra Godfreye Reggia.
Koyaanisqatsi, někdy uváděno s podtitulem „Life out of
Balance“, je jakousi koláží, která formou nekomentovaných obrazů
z různých částí světa podává výklad o jeho současném stavu. Na
úspěchu filmu se významně podepsala též minimalistická hudba Philipa
Glasse, která netvoří pouze doprovodnou složku, ale je zde postavena na
úroveň obrazu, s nímž se ocitá v jednotě. Spolu tak zprostředkovávají
divákovi nevšední audiovizuální zážitek.
Není tomu tak dlouho, co mě cestou do práce
zaujala v rádiu jedna skladba. Vypalovačka v mírně rychlejším tempu,
sympatická melodie, decentní harmonie v klasickém schématu
moll-sedmička-moll. Příliš dobré na to, aby se jednalo o originál.
A není žádný div, že nejednalo…
Ruské dráhy ve spolupráci s Google
vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné
Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších
míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva –
Vladivostok.
Projekt naleznete na adrese http://www.google.ru/intl/ru/landing/transsib/en.html.
Jeho podstata spočívá v nasnímání celé trasy kamerou z okna vlaku.
Kromě vlastní cesty, která bez přerušení trvá sedm dní, je k projektu
připojeno několik fotografií Antona Langeho a krátkých reportáží,
natočených ve spolupráci s ruskou DJ Jelenou Abitajevou. Při virtuální
jízdě si cestující mohou vybrat i zvukovou stopu – rachot kol, poslech
rádia, balalajkových skladeb nebo několik audioknih ruských klasiků
(v ruštině). Při sledování krajiny má cestující možnost kontrolovat
svou aktuální polohu díky spojení s navigací na mapě pod oknem s videem
(možnost volby mezi terénní a satelitní mapou). Jízda se dá kdykoliv
přerušit a nudné pasáže lze přeskočit – menu „Travel route“
nabízí několik záchytných bodů s důležitými a zajímavými
místy trati.
Natáčení probíhalo v srpnu 2009 a podílely se na něm dva natáčecí
týmy. Kamera je někdy umístěna za oknem, jindy snímá krajinu přes
skleněnou tabuli. S úvodní výjimkou Moskva – Nižnij Novgorod sleduje
cestující výhradně levou stranu magistrály. Cesta je rozložena do dvaceti
dnů a vlak se pohybuje téměř výhradně za denního světla (kromě brzkého
ranního výjezdu z Karymskoje a Lesozavodsku).
Je tomu nějakých sedm let, co české vody televizní zábavy
pročeřila bárka jménem Česko hledá SuperStar, mutace britského
Pop Idolu. TV Nova nabídla našemu národu možnost provětrat
zatuchlý vzduch šoubyznysu a několika amatérským zpěvákům dopomoct ke
slávě. V klání deseti navzájem odlišných osobností nakonec zvítězila
sympatická Aneta Langerová. Vedle soutěže o toho nej zpěváka však pořad
přišel i se soutěží o zpěváka nejhoršího – takzvanou Hvězdnou
pěchotou. V první sérii Hvězdné pěchoty zazářila Anička „Dajdou“
Gleisnerová svou neuvěřitelně špatnou interpretací písně „Thank You“
britské zpěvačky Dido. Český národ začal žít novým fenoménem –
pěveckým ne-umem.
V této epizodě našeho seriálu
o extrémně špatných filmech se budeme zabývat několika snímky, v nichž
hlavní úlohu hrají živočichové, kteří patří mezi nejobávanější
tvory na zemi – hadi.
Strach z hadů je starý asi jako lidstvo samo. O hadech je také
rozšířena spousta mýtů. Představa agresivního plaza bez končetin je
noční můrou mnoha lidí, a tak není divu, že tato látka poutá pozornost
filmařů, kteří ve svých více či méně povedených snímcích vyobrazují
boj člověka s hady.
Obrázek vydá za 1000 slov, video s hudbou za víc. Památník na
Vítkově.
Škoda jen, že tam nebylo tolik diváků. Na takovéto akce by mělo chodit
daleko více lidí. Někdo může říct, že by stejnak byli zklamaní, ale
právě počet lidí dělá tyto akce lepší. Dost řečí a příjemnou
podívanou.
Představujeme vám jeden nenápadný architektonický skvost
v Praze. Kubistickou lampu.
Je jediná na světě, navíc stojí na zvláštním místě. Přímo vedle
gotické brány, nedaleko kostelu Panny Marie Sněžné – ten se měl stát
největším kostelem na českém území (nestal se) – přímo mezi
moderním a secesním domem.
Toto místo, kousek jak od Václavského tak Jungmannova náměstí, dokazuje,
jak je Praha architektonicky pestrá. Jen se podívejte na naše krátké video.
V minulém díle našeho seriálu
o ultrašpatných filmech jsme se zabývali počátky tohoto odvětví
filmového průmyslu. V tomto článku se zaměříme na filmovou společnost,
která se svou specializací na tvorbu nejodpornějších splašek postupně
dostává do popředí zájmu nejen milovníků nepovedených snímků, ale
také regulérních filmových fanoušků, kteří sledování „děl“
asylácké produkce považují za nedocenitelné guilty pleasure.
Neznám člověka, kterému by byl lhostejný
filmový průmysl. Stejně jako má každý z nás mezi miliony natočených
snímků své oblíbené kousky, na které nedá dopustit ať už pro
vynikající herecké výkony hlavních představitelů, výbornou režii nebo
prostě pro poutavý děj, všichni si jistě vybavíme několik snímků,
které bychom za žádnou cenu více než jednou vidět nechtěli. Obvykle se
jedná o filmy se stupidní zápletkou, mizernými triky, křečovitými pokusy
o humorné situace nebo tragickými hereckými výkony. V některých
případech se většina nebo všechny tyto aspekty kombinují.
Ilustrační obrázek, který jsem umístil k tomuto perexu, pochází
z filmu Troll 2 (1990). V naší zemi se
jedná o poměrně neznámé dílko, nicméně mezi uživateli serveru YouTube
se jedná o evergreen díky scéně, v níž vyděšený mladík vznáší
obavy nad svým budoucím osudem, přičemž sleduje, jak skupina plyšových
skřetů pojídá zelený sliz, který dříve býval tělesnou schránkou jeho
přítelkyně: „They're eating her! And then they're going to eat me! OH MY
GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOD!!!“ Právě kombinací otřesného neherectví a
stupidní vizáže nestvůr se film zařadil mezi nejhůře hodnocené
snímky vůbec.
V této sérii článků vypíchneme několik „děl“, která pro svou
špatnost stojí za diváckou pozornost. Abychom dali tomuto seriálu alespoň
nějakou strukturu, začneme v době, kdy začaly špatné snímky nabývat na
koncentraci díky postupnému zlidovění filmařského řemesla. Tak se za
kameru dostali lidé, kteří o filmové režii neměli ani tucha, a tito se
až komickým způsobem snažili svými škváry potěšit oko diváka nebo si
prostě splnit životní sen.