Druhá báseň Petry Kodešové, kterou zveřejňujeme na ČEP,
je reakcí na nedávnou dohodu současné vládní koalice o placení
školného na českých univerzitách a vysokých školách. Tomuto tématu se
ve svém kratším článku věnoval již Jiří Bureš. Zatímco Bureš
polemizuje a myšlence zavedení školného se nebrání, P. Kodešová
vyjadřuje ve své básní postoj spíše negativní.
ŠKOLNÉ? Věnováno „slepým“ a „neslyšícím“ .
Nevím co se sebou, kam se podít,
kam by měl mladý člověk vlastně dojít.
Jestli studovat nebo makat,
koupit si jídlo nebo plakat.
Rodiče nemají, sociálka na dně,
já to chci dodělat, prý to jde snadně.
$
Říkají zaplaťte! Děláte houby!
Samý prázdniny tak cvičte klouby!
Pořádně makat by měli mladý,
vystudovaný dospělý si prostě ví rady.
$
Já ale strádám, nemám zlato,
v kase je lad v břiše zas hlad – dejte na to.
Ale ze zbytku vysypu 10 tisíc i víc,
ať si „magistra“ můžu říct.
$
Zaplatím
a pak se budu starat třeba o Vaše děti,
je to vaše Vše nebo smetí?
Zaplatím,
možná se potkáme v domově důchodců,
nakrmím Vás a uložím ke spánku -
a teď zas tu poznámku:
Zaplatím 
$
A tak zaplatím a budu číst slepým
a ukazovat němým.
Abychom takoví nebyli – to je snem mým.
Protože u nás jsou miliony takových lidí,
možná stejných jako jste Vy?
A oni, slepí a hluší, se nestydí
a možná jsou stejní, jako jste Vy…
Tak báseň může vystihovat i představy a může i provokovat, myslím ,že tam není moc omezení
No právě. Na takové téma je přece obtížné reagovat poezií. Básnička neobsahuje fakta, ale přenáší pocit. A hlavní problém je v tom, že školné ještě zavedeno nebylo, tak je to pocit z představy, nikoliv zažívaná skutečnost.
Tak je to báseň, určitý pohled.
Ani vlastně moc neřeší, že to školné je naprostý nesmysl.
Pěkné, bohužel se obávám, že spíše fabuluje na téma „platit si školu“ a jaké pocity to v ná probouzí. Realitu to překrývá sentimentem, a tak zbytečně vyostřuje názorové opozice.