Krátké zamyšlení a načrtnutí možných cest, jak uvažovat nad levicí a pravicí. Nejdůležitějším předpokladem je poznání, že jak levice, tak pravice jsou legitimní politická přesvědčení, jejichž konflikt je nutný, ale nikoli totální válka „dobra proti zlu“. Nové dělení musí umožnit pochopit druhé voliče a výsledek voleb musí být objektivně positivní bez ohledu na vítěze.

Levice

Levicová politika v ČR neexistuje. Byla vyprázdněna a zneužita. Tak musíme usoudit, když si zopakujeme, jaké kořeny levice má – progresivita, snaha o hluboké změny, podpora z kulturních elit a solidarita. Současná levice nepropaguje změny, které nám umožní „žít lépe“, problémy jen sanuje peněžními injekcemi, vytváří iluzi lepšího života pár korunami. Před více jak sto lety vyrostlo z výše popsaných hodnot sociální stát. Vítězství bylo dosaženo. Fakt, že je strategie z této staré války stále uživána, je směšnou manifestací nepochopení současnosti, která je prostě odlišná od doby Rakouska-Uherska, uhlobaronů a raného kapitalismu. Tato hloupost je provázena snahou o probouzení nejnižších lidských pudů, tvořit a mobilizovat imaginární třídy.  Ano levicová politika by měla „bojovat" proti chamtivosti a nenasytnosti, ale v době konzumní společnosti takový postoj nabírá naprosto odlišné podoby.

Když se podíváme na současné problémy, je zřejmé, že nová levice se musí vyznačovat těmito hesly – přechod k postmateriálním hodnotám, ochrana člověka před dopady konzumerismu a transformace ekonomiky na zelený kapitalismus. K takovým změnám jednou musí dojít a právě levicová politika byje měla propagovat již dnes. I sociální stát je potřeba reformovat a opusit ze snahy vše řešit finančními dávkami. Ale stejně tak je nutné v duchu solidarity pomáhat skutečně potřebným a odvrátit se od snahy dát všem „obyčejným lidem“. Většina pak dostane málo, jedné menšině se peníze vezmou, na druhou nic nezbude a jediný spokojený je „levicový“ politik.

Pravice

Pravicová politika se drží ještě v rámci původních hodnot – stabilita, podpora z ekonomických elit, „recept na přežití“, propagace hodnot pro přežití v nastavených ekonomickém prostředí. Cílem je vytvoření podmínek pro nejlepší chod stávajícího režimu, reformy nesměřují k jeho radikální změně, ale slouží k jeho stabilizaci a přiblížení reality a teroetického modelu. Je zřejmé, že takové uvažování je především správcovské, bez možnosti reagovat na změny, které jsou mimo teoretický koncept kapitálové ekonomiky. Je příliš technokratický, na to aby si uvědomoval, že není nutné  držet se stále starých pravidel.

Přesto je možné říci, že takový tradicionalismus ochraňuje pravicovou politiku před výraznější krizí. Dokud není levicovou politikou donucena adaptovat se na změnu, může stále využívat fungující systém hodnot a být tak aktuální i v době, kdy by bylo nutné začít pomalu myslet jinak. 

Volby zítřka

Když to shrnu, je to velmi prosté -  jedni říkají, že je nutné dodržovat pravidla, druzí, že je na čase je změnit. Volby by proto měly být otázkou – chceme recept na přežití, nebo na změnu života? Byl by to výběr mezi řádem a pokrokem. Jejich střídání by umožňovalo plynulý a pomalý rozvoj společnosti bez velkých šoků a  změn. Volba by nestála na směšném a trapném rozhodováním mezi „zloději“ a „správňáky“, ale mezi  stejně hodnotnými pohledy na svět. Bohužel to je utopií, dokud se bude politikům vyplácet vést totální válku proti „bytostnému zlu“. Vše je na občanech a na jejich ochotě nevolit podle emocí a povrchních sympatií.