Extrémismus má mnoho podob a významů, tento příspěvek přináší jeden z možných pohledů… 

Rozum a myšlení patří mezi základní znaky a projevy lidské společnosti. Rozum krotí naše smysly a pudy, a tak jsme schopni jednat jako lidé, tedy jak často slýcháváme, civilizovaně. Rozum brzdí naše emoce, pocity a snaží se ze všech sil zaměřit mysl člověka pro něj výhodněji. Zatímco v přírodě fungují po tisíciletí vytříbené instinkty dokonale, v “absurdní“ a “nepřirozené“ lidské společnosti jsou instinkty často překážkou a stávají se přežitkem. Právě biologickou moc pudů koriguje rozum, který je schopen se mnohem rychleji adaptovat a být pro nás v civilizaci užitečným.

Ano, rozum je skutečně synonymem pro civilizaci, tak jako pudy pro divočinu. Leč řídit se pouze pomocí rozumu nelze a snad je tomu i dobře…V případě, že bychom se chovali pouze racionálně, tedy rozumově, pak bychom jako lidstvo již dávno vyhynuli. V životě se chováme tak, že kombinujeme své znalosti, zkušenosti a rozum se svou intuicí a prakticky hledáme první přijatelné řešení, nikoli řešení dokonalé ke kterému bychom časem v jednotlivých případech možná dospěli, ovšem náš čas na tomto světě je omezený a je prostě fyziologicky nemožné na vše nacházet racionální odpovědi a řešení. Všeho tedy s mírou. Člověk čistě racionální je tedy jeden možný extrém, ovšem na Zemi se naštěstí nevyskytuje. Je zde možný ale též opačný extrém a to, že se nám zdá, že někteří lidé rozumem pohrdají úplně a uchylují se k ideologiím, které nejsou založeny na racionálních faktech, ale čerpají z nenávisti, strachu, tužeb a komplexů… Samozřejmě takoví lidé také de facto neexistují a my takové projevy chování můžeme pozorovat jen v některých aspektech lidského chování – lidově tomu pak říkáme hloupost – a ta je, jak pravil Albert Einstein, nekonečná.

Mluvili jsme o dvou extrémech lidského chování. Extremismus pak je z tohoto pohledu střet naší zvířecí minulosti se současným civilizovaným světem. Lidé, u kterých za určitých podmínek zcela převládne iracionální způsob jednání se uchylují do anonymního stáda, kde si nemusí klást žádné otázky, kde jsou v bezpečí, a tak se mohou snadno vyrovnávat se svými emocionálními problémy a uspokojovat své potřeby. Extrémní názor, který je jednoduchý a snadno uchopitelný, vyřazuje ze hry rozum a následně další důležité prvky racionálního úsudku – kritické myšlení, hledání dalších možností a otázky. Emoce tak mají volné pole působnosti a silně ovlivňují myšlení člověka.

S extremismem se můžeme setkat v mnoha formách, ale vždy je jeho podstata stejná, jen se liší v intenzitě a směru, kterým se vydává. Násilí, nenávist, veřejné projevování jednoty a síly – to vše jsou symboly, které extremisty mohou charakterizovat. Tito lidé to upřímně vnímají jako správnou cestu a připadají si utiskováni, což je argument, který jim “dělá dobře“, posiluje je a stmeluje dohromady.

Dnes žijeme ve svobodné a demokratické zemi a ideologie založené na násilí a nenávisti, tak mají logickou možnost se také projevit. Existuje mnoho spolků, které se samozřejmě považují za utiskované státem a bezmezně věří ve své jednoduché názory. Problémy se musí řešit a ne na ně neustále poukazovat a nabízet utopická řešení, tak jak to dělají extremisté. Byť extrémní názory jsou staré jako lidstvo samo a budou zde vždy s náma, nesmíme dopustit, aby zachvátili významější část společnosti. Nárůst jakýchkoliv extrémních nálad ve společnosti musíme vnímat jako důrazné varování, že je potřeba realisticky konat a řešit především skryté příčiny těchto nálad a nikoli pouze hasit jejich vnější projevy. Můžeme si sice říkat, že se jedná pouze o extrémisty a Ti si vždy najdou důvod pro své chování, ovšem těch oprávněných důvodů k nespokojenosti a tím i šancí k návrhům jednoduchých řešení bychom jim měli přenechávat co nejméně. Je proto potřeba situaci sledovat jak s humorem a nadhledem tak, ale též dávat pozor na sotva slyšitelné signály o problémech ve společnosti, které nám chování extrémistů v jistém smyslu vždy zrcadlí.