Emanuel Rádl přesně vyjadřuje demokratický étos: „ jest jediné možné ctění hrdiny: být hrdinou sám.“ Hrdinství v době středověku bylo posláním aristokratů, neboť prakticky jediní mohli ovlivňovat své okolí, měli prostředky a čas na dobrodružné výpravy, boj o čest byl luxusem vyhrazeným menšině. Demokracie však nezná aristokratů, čestné a morální chování je, leč plně nerealizovatelnou, normou. Turistika a daleké cesty jsou běžnou součástí našich životů, atd. A právě proto musel hrdina kulturního univerza přibrat nový atribut, který by jej činil výjimečným i v demokratickém státě.  Zrodil se superhrdina.

Pokračování článku »

V následujícím seriálu článků se  vydáme do imaginárního univerza obrazů a příběhů, kde budeme sledovat vývoj mýtu o hrdinovi. Taková výprava si vyžádá nejen hodnocení kulturních artefaktů o sobě, ale jejich interpetaci jako symbolů odkazujících na realitu, na společenské problémy a její obecnou podobu.

Pokračování článku »