V posledních dnech jsem zaznamenali dva velké průšvihy v našich „národních sportech“ – nejdříve fotbalisté prohráli v přátelském zápase s výběrem Chorvatska 4:2 a druhý den po nich nezvládli zápas hokejisté v sérii Euro Hockey Tour se Švédskem a odvezli si nadílku šesti branek. Problém, který za tím můžeme identifikovat, však nespočívá jen v organizaci sportu, ale vyplývá z jisté nebezpečné myšlenky, která se hluboce zakořenila v našem pohledu na společnost.

Národ byl stvořen elitami, „shora“, dnes je nutné ho uchovávat společným úsilím, rozvíjet „zdola“. Tento článek se snaží představit pohled na národní stranu jako kulturně vzdělávací instituci, která nemá politické ambice. Přihlášení se k národu je zde nadstavbou a šablonou morálních zásad, „pracovní smlouvou“ a programem rozvoje kultury, společnosti a životního prostředí. Nacionalismus jako program svobodné volby a nikoliv nástroj ovládání mas.

Občas můžeme narazit na lidi, kteří se nepovažují za Čechy, ale pouze za Moravany. Tito lidé často používají slovní obraty typu: „Ty jsi Čech a není divu, že mi nerozumíš“ nebo „Jak někdo muže říci, že Moravák je Čech?“. Posuďte sami, jak absurdní jsou to výroky.

Pokračování článku »