Dub
15.
2011
Je potřeba říci, čím je sociologie
platná. Nikoliv jen, jak má být platná ideálu poznání o sobě, ale jak
je prostě užitečná pro člověka. V takovém příspěvku nepůjde
o to bořit mýty o sociologii samotné, ale bořit mýty o vědě,
o objektivitě, o faktech a o tom, jakým způsobem slouží obecně
poznání k rozvoji společnosti – říci, jak nesmyslné je
uvažovat o společnosti jako o stroji, který lze inženýrsky vylepšit.
Chci říci, že sociologie není užitečná široké společnosti svými
„teoriemi a knihami“, ale svými metodami poznávání společnosti, svým
„poznáním o poznání“, které je nutné pro vyvarování se chyb, které
každý člověk při pohledu na společnost činí. V tom je její zatajená
jedinečnost a ztracené heslo pro komunikaci mezi ní a lidmi mimo ní.
Klíčová slova: občanská společnost, poznání, sociologie, Věda
Každá kultura je obecným souhrnem toho, co
je žádané a co není. Tak, jak se mění ideologické rámce a soubory
mýtů, které patří neodmyslitelně ke každému člověku, tak se mění
ideály toho, čím bychom chtěli být. Takové ideály můžeme považovat za
atraktory přitahující pozornost, ať už při budování našich soukromých
životů, či tvoření kulturních artefaktů. To, jak je dnešek nastaven, se
pokusím odkrýt z ukázky k filmu Limitless.
Každý, kdo dával pozor v hodinách
zeměpisu na základní škole, ví, že horizont (neboli obzor) je pomyslné
místo, kde se nebe stýká se zemí. Horizont je díky zakřivení zemského
povrchu nejvzdálenějším místem na Zemi, kam lidské oko dohlédne, a
kamkoliv se v otevřené krajině postavíme, jsme jím zcela obklopeni.
Americký sociolog a „politický
komentátor“ C. Wright Mills přichází v roce 1959 s konceptem
sociologické imaginace. Nachází v ní podstatu sociálních věd, ale
především obecný druh uvažovaní přístupný každému člověku, který
usiluje o pochopení osobních problémů ve vztahu k celé povaze
společnosti. Zde se pokusím v krátkosti představit úvodní kapitolu
Příslib.
Přemýšlíme v běžném životě o společnosti a lidech,
stejně jako alchymisté o látkách a složkách hmotného světa? Co když
není problém v nedostatku znalostí, ale v neschopnosti rozlišit, které
informace jsou účelově ovlivněné a jakým hrubým chybám v jejich
utváření se autoři dopustili? O tom, že tuto „schopnost“ někteří
již našli a popsali pojednává toto krátké zamyšlení.