Ve druhém díle malého seriálu odkrývajícího vlivnou sociologickou teorii se blíže podíváme na okolnosti vzniku řádu ve společnosti. Bude důležité představit, jak jsou tyto řády legitimizovány a jaké okolnosti provází jejich změnu. Pro naši osobní zkušenost nám tento díl odhaluje  ustálené formy myšlení a metody, jak se „stáváme lidmi“. Varuje nás především před omylem odvolávání se jakékoliv přirozenosti a hledání velkých zákonů v chodu lidských dějin. Jsou-li nějaké zákonitosti, pak nespočívají v samotném nahromaděném vědění (dějiny a mýty), ale v tom,  jak člověk tvoří každodenní realitu – poznatelnou a bezpečnou.

Pokračování článku »

Bezesporu k jednomu z největších pokroků společenských věd ve druhé polovině 20. století došlo na poli sociologie vědění. Ta předpokládá, že celá naše skutečnost, o níž nepochybujeme, je výsledkem socializace. Vědění tak není pouze souhrn „čistého poznání“ vydobytého z objektivního světa, ale je utvářeno sociální pozicí člověka. V tomto článku si představíme hlavní body teorie, která není zajímavá pouze z vědeckého hlediska, ale může pomoci každému člověku lépe poznat sama sebe a tedy i společnost, neboť neříká jak věci „skutečně jsou“, ale říká, jak libovolné skutečnosti a pravdy tvoříme.

Pokračování článku »

V těchto úvahách si přeji navázat na článek Michala Ledwoně Holocaust jako produkt moderního věku a rozvést téma o další autory, kteří kriticky analyzovali nástup totalitarismu, užití metod masového vraždění a obecně klima společnosti vedoucí ke krajní zkušenosti holocaustu. Bude představeno dílo Zygmunta Baumana, Hannah Arendtové a Tzvetana Todorova. K tomu je nutné předložit základní nárys sociologie modernity, která je nezbytná pro pochopení holocaustu a jeho významu pro naši dobu.

Pokračování článku »

Je potřeba říci, čím je sociologie platná. Nikoliv jen, jak má být platná ideálu poznání o sobě, ale jak je prostě užitečná pro člověka. V takovém příspěvku nepůjde o to bořit mýty o sociologii samotné, ale bořit mýty o vědě, o objektivitě, o faktech a o tom, jakým způsobem slouží obecně poznání k rozvoji společnosti – říci, jak nesmyslné je uvažovat o společnosti jako o stroji, který lze inženýrsky vylepšit. Chci říci, že sociologie není užitečná široké společnosti svými „teoriemi a knihami“, ale svými metodami poznávání společnosti, svým „poznáním o poznání“, které je nutné pro vyvarování se chyb, které každý člověk při pohledu na společnost činí. V tom je její zatajená jedinečnost a ztracené heslo pro komunikaci mezi ní a lidmi mimo ní.

Pokračování článku »

Kouzlo humanitních a společenských věd spočívá mimo jiné v tom, že si mohou předmět svého bádání stanovovat prakticky bez omezení. Některá zkoumání mohou mít i lehce bizarní charakter. Na druhou stranu, proč se nezamyslet nad věcmi, které nás každý den obklopují? A mohou jimi být například ploty, křesla a lávky, které, ač se to na první pohled nezdá, vypovídají mnohé o stavu společnosti.

Pokračování článku »

Americký sociolog a „politický komentátor“ C. Wright Mills přichází v roce 1959 s konceptem sociologické imaginace. Nachází v ní podstatu sociálních věd, ale především obecný druh uvažovaní přístupný každému člověku, který usiluje o pochopení osobních problémů ve vztahu k celé povaze společnosti. Zde se pokusím v krátkosti  představit úvodní kapitolu Příslib.

Pokračování článku »

Přemýšlíme v běžném životě o společnosti a lidech, stejně jako alchymisté o látkách a složkách hmotného světa? Co když není problém v nedostatku znalostí, ale v neschopnosti rozlišit, které  informace jsou účelově ovlivněné a jakým hrubým chybám v jejich utváření se autoři dopustili? O tom, že tuto „schopnost“ někteří již našli a popsali pojednává toto krátké zamyšlení.

Pokračování článku »