Chceme-li dodržovat tradici, je nutné mluvit
o jejím odkazu, mluvíme-li o odkazu, musíme znát jeho princip, základní
étos a myšlenku. Prvním krokem je shrnutí několika poznatků, které
známe, abychom mohli uvažovat o jejich využití pro dnešek. Tento postup se
pokusím představit v úvaze o „české myšlence“, o tom, co bychom
dnes nazvali „identitou“.
Málokdo ví, že T. G. Masaryk si nepřál jako prezident
žít na Pražském hradě. Kdo jeho osobnost zná blíže, vlastně se ani
nemůže divit. Měl přání skromně žít v malé vilce v Jelením
příkopu. Chtěl tak být co neblíže lidu. V té době se to myslelo
upřímně, nikoliv pateticky a zprofanovaně. Nakonec však prezidentská
rodina pobývala na Hradě. A právě o jejím životě tam je
minulé úterý (2. března) otevřená mimořádná výstava s názvem „T G
M na Hradě – všední i sváteční“. Koná se k výročí 160 let od
narození prvního československého prezidenta.
V roce
1921 vyšla v nakladatelství Gustava Dubského tenká brožura s názvem
Masarykova slova, kterou editoval se svolením T. G. Masaryka F. O. Barton.
Z této knihy jsem vybral soubor citátů, které vykreslují vizi českého
národa a vlastenectví. Těžko je můžeme považovat – a právě autor
výroků by byl především proti tomu – za dogma a neoblomné názory,
neboť to by nakonec vedlo k jejich umrtvení a vyprázdnění. Mým přáním
je pouze dokázat hloubku, s jakou můžeme o národu uvažovat, a
v kontrastu se souborem citací našeho prvního prezidenta snad jasně
vyplyne, v čem často chybujeme, uvažujeme-li o vlastenectví a
národě.
Vždy jsem
měl tak nějak pocit, že mají-li Češi vzor opravdu dobré osobnosti naší
historie, na níž se všichni shodnou, tak je to první československý
prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Jak jsem ale postupem času zjišťoval, už
tomu tak dávno není.
Masaryk byl znakem vlastenectví, víry ve svobodu a demokracii a vzorem čestného, pravdomluvného člověka. Bohužel dnes je i on prázdným pojmem a nikdo o něm už neví mnoho.
Tyto stránky podléhají licenci Creative Commons Vlastenci.cz 3.0 Česko
