Domnívám se, že čím více o ní diskutujeme, tím méně o ní skutečně přemýšlíme. Na následujících řádcích bych rád poukázal na to, jak komplexní pojem demokracie může být, jak o ní můžeme přemýšlet. Hlavním motivem je otázka, jaké poznání demokracie je přínosné pro náš osobní život. Nemá proto smysl splétat sítě z pojmů, ale přejít k všednosti a radám pro život, neboť demokracie má především být  filosofií života a nikoliv odcizeným politickým systémem.

Dvě demokracie

Skutečně, není jedna, ale dvě. První je souhrnem napsaných nařízení, ustálených postupů, knihou zákonů a uznávaných norem, prostě vším, co si představíme pod „republikou“. Tuto demokracii známe. Definuje ji úroveň politické reprezentace, volební preference a struktura správy státní moci. Druhá demokracie je neviditelná. Mluví se o ní málokdy, a přesto je tím hlavním, co určuje kvalitu výše popsané nadstavby. Je to soubor etických a morálních hodnot, které jsou ochotni lidé dodržovat a naplňovat je ve svém životě. Rozdíl mezi první a druhou demokracií je stejný jako mezi literou a duchem Ústavy, hardwarem a softwarem, katolickou církví a křesťanstvím.

Nejkrásnější stránka ideálu není jeho uskutečnění a uvedení nebeského ráje v pozemský život, nýbrž boj o ideál a o ráj pozemský a duchovní.  Edvard Beneš

Nedosažitelná demokracie

Nikdy ji nedosáhneme. Nikdy nebude ráj na zemi a nikdy nebudeme mít tu krásně vymyšlenou demokracii. Díkybohu. V demokracii je vždy co zlepšovat, neboť stojí a padá s člověkem a nikoliv čistě na navrženém správě moci a systému. Proto chceme-li být blíže papírové demokracii, pak musíme mít lepší, vzdělanější, spokojenější a mravnější společnost. Jiná státní zřízení se takto v cílech neshodují a dříve nebo později potřebují mít hloupější a uniformovanější společnost. Jedině u demokracie je hodnotou člověk a nikoliv státní aparát.

Pokladem filosofie demokracie je lidství, demokracie je apotheosa lidství, je to více než demokracie, je to anthropokracie, jak řekl Masaryk.  Edvard Beneš

Demokrat

(Ne)známý Masarykův postoj, že demokracie není možná bez demokratů, se stává po pohledu do minulosti zajímavou výzvou. Elitou národa v tradiční a stavovské společnosti byla materiálně definovaná vrstva lidí. Dnes můžeme, právě s ohledem na Masarykův citát, uznat, že současný stát potřebuje podobnou skupinu lidí, avšak nikoliv materiálně zakonzervovanou, ale elitu z rozhodnutí „stát se demokratem“. Taková elita samozřejmě již „elitou“ není, není ani ničím privilegována a výjimečná, přesto je pilířem státu. Jedině vlastní volba a síla vůle je to, co nás odděluje od „demokratické aristokracie“. Erb již není symbolem jedné rodové linie, ale všech těch, kteří se jím chtějí dobrovolně zaštítit, erb také není dědictvím půdy a krev, ale myšlenky a vůle k činu. Že to není snadný úkol, dokazuje, jak málo je dnes takových lidí. Dávnou minulostí je šlechta s erby, dnes je čas „šlechty“ pod jedním erbem. A nikoliv šlechty pro sebe, pro sebeuspokojivý pocit nadřazenosti, ale pro to, abychom zlepšovali úroveň celé společnosti a všech občanů.

Klíčová slova: Člověk, demokracie