Chtěli byste se něco dozvědět o oborech jako je archeologie, kryptologie či kvantová fyzika a výklad na veřejné vysokoškolské přednášce vám přijde těžkopádný a nudný? Nechce se vám tísnit v lavicích na nepohodlných sklápěcích sedátkách? Nemusíte zoufat – věda vychází lidem vstříc. V zahraničí (zvláště na Západě) běžné kavárenské přednášky o vědě dorazily i k nám, do střední Evropy. Občanské sdružení Otvíráme ve spolupráci s rádiem Český rozhlas Leonardo připravila sérii diskusních přednášek „Science Café“ v neformálním prostředí i stylu.

Renomovaní čeští vědci vám v útulné kavárničce nad šálkem dobré kávy, či jiného nápoje, povypráví o jejich oboru. Je přitom možné se na cokoliv zeptat a platí pravidlo, že žádná otázka není směšná. Organizátoři Science Café se snaží rozehnat pocit „třídního kolektivu“, kdy se lidé stydí pokládat otázky. Diskuse o tématu je součásti dvouhodinového programu. Jeho první půli zaplní přednáška, obvykle podpořená promítanou prezentací a názornými ukázkami, druhou pak diskuse s obecenstvem.

Donedávna bylo Science Café záležitostí jen hlavního města. Posezení v přátelském duchu se konala v kavárně Potrvá v Srbské ulici každé první úterý v měsíci. V současné době se připravují podobné příjemné večery i v dalších českých městech – např. v Českých Budějovicích, Poděbradech či v Brně. Záznamy z večerů vysílá v rámci sobotních pořadů Víkendová univerzita rádio Leonardo. Poslechnout si je můžete a této adrese.

Česká archeologie skomírá – starají se o ni Vietnamci

Poslední přednáška se týkala české archeologie. Ta nemá špatnou pověst a má za sebou hodně úctyhodných objevů. Zvláště naše egyptologie se těší obrovské úctě.

Pozvání na diskusi přijali archeologové Jiří Musil a Martin Tomášek. Dozvěděli jsme se, že dnes archeologie v Česku prožívá krizi. Ač vysoké školy chrlí ročně kolem stovky archeologů, do oboru jich pronikne hrstka. Celkový počet archeologů u nás čítá magický počet 666, tedy „Satanovo číslo“. Ale pouze zhruba 270 z nich se opravdu dostane do terénu. Zbylí se zabývají papírováním a rutinní prací. Důvod je prostý – nedostává se peněz.

Místa archeologických prací nejsou vyhledávána plánovaně, ale musí se řídit tím, kde se staví – a to sotva stíhá. Smutnou skutečností je, že archeologům pomáhají především Vietnamci, z řad Čechů je zájem nulový. Přitom archeologie lidi potřebuje, jenže ti profesionálním archeologům hází klacky pod nohy. Dost škod napáchají amatérští hledač pokladů s kovovými detektory. Jejich počet daleko převyšuje řady archeologů. Stovky artefaktů z doby římské leží v soukromých sbírkách bez možnosti jejich bližšího prozkoumání.

Ale i když není stav české archeologie utěšivý, má se i čím chlubit. Stále se daří nacházet nové a nové objevy a poklady – například unikátní kotlík na pálení rudy (a nebo alkoholu), speciální dřevěnou dětskou kolébku ze středověku a nebo 400 stříbrných min­cí.

V zahraničí bývá běžné, že národní armády mají archeologické jednotky. Dle hostů přednášky by Česká armáda podobnou jednotku mít měla – vhodnou techniku vlastní. Ne vždy jsou takové vojenské jednotky zcela mírumilovné – bulharská armáda ji kdysi využívala pro nárokování některých území na Balkáně. K podobným účelům slouží obdobná jednotka armády Izraele. Češi nemají nic.

Přednášky Science Café jsou prováděny příjemnou lidskou formou, která je mnohem bližší ne-vědcům. Každý si určitě najde téma, které by ho zajímalo a může se tak dozvědět něco nového.

Klíčová slova: archeologie, pivo, Věda, Vietnamci, vzdělávání