Hledání českého horizontu (4. díl)

13555513670 (2)Naše doba je dobou povolání – vše z něho vychází, jak naše trápení, tak naše potěšení. Jako by nebylo nic mezi prací a časem po ní, jenž se stal spotřebou cizí práce – aby zase jiní mohli mít povolání. Jsme povoláni pracovat a povoláni k spotřebě. Čím rychleji se tento koloběh „tvoření a spotřeby“ točí, tím lépe se žije; čím pomaleji, tím hůře se vede všem. Avšak mimo hodnoty „dvojího povolání“ – horlivého podnikání a pilné zábavy –, existuje třetí druh povolání. Jde o smysluplné jednání, či „sebe-povolání“. Toto třetí osobní povolání je možné výlučně ve volném čase, oproti času povinnosti dvojího povolání. Není proto prvoplánově užitečné, či dokonce ani v úspěchu nemusí být dobrým podnikem. Není spotřební a instantní zábavou, ale přesto není bezradostné jako ideologie a politika, které si kladou za úkol organizovat čas povinnosti. Jde o jinou radost a zábavu, jiný druh užitku a práce, jde o skutečný a uchráněný volný čas. Následující řádky jsou o povaze této jinakosti, volném čase a třetí složce života, která usnadňuje vyložit pojem vlastenectví, jakožto jednoho z řady čistě smysluplných jednání.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (3. díl)

podzimní šero2Vlastenectví a filosofie mohou být formami společenských prostředků sdílení poznání a pocitů. Jejich stigmatizace ale zabraňuje plnému rozvinutí jejich potenciálu, což jen dále různé pomluvy utvrzuje. O tom, že vlastenectví se musí vymanit ze sloučení s nacionalismem, bylo již řečeno mnoho a ostatně právě za tímto záměrem píši tento seriál. Filosofie, jejíž přívětivý a nesložitý význam bude tématem tohoto článku, pak snáší představu čehosi neužitečného a nesrozumitelného. Avšak taková představa, jak ukazuje Erazim Kohák, může být nahrazena výkladem filosofování jako prostředku nadstranického (sebe)porozumění a prolomení každodenního obzoru širším horizontem.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (2. díl)

Kavan61105333Pro cestu, na které putujeme za významem vlastenectví, je charakteristické, že zacházíme s pojmy nedbale k jejich encyklopedickým definicím. Proto i v případě národa půjde o to vystihnout něco zajímavého a hodnotného spíše než přesně daného. Kritériem  je pro nás kolik otázek otevírá, spíše než kolik témat řeší („Konečně“). Takovou úlohu plně splňuje výklad národa Erazimem Kohákem. Jeho záměrem není vyvozovat z definice národa zákony pro stát a normy pro společnost. Jeho zájmem není najít konečnou odpověď, jaká přesně je česká totožnost. To ale v důsledku neznamená nekončící debaty a nejistoty, ale podmiňuje národ osobní smysluplností.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (1. díl)

obal-1298871845Kohak2_obalZáměrem seriálu, který bude komentovaným výkladem knihy Erazima Koháka „Domov a dálava“, je představit ucelené, dostatečně volné a zároveň jednoduché porozumění vlastenectví. Mým přáním je pokusit se vystihnout motiv za a před knihou, neboť se domnívám, že tento výpisek může být následně použit pro určení obecných vlasteneckých motivů. To konkrétně znamená zaměřit se na Kohákův výklad tří pojmů: národ, filosofie a smysl. Tato srozumitelně vyložená slova bez abstraktní mlhoviny jsou rámcem, jenž je pak autorem v díle samotném vyplněn obrazem kulturní tradice přímých i nepřímých, uvědomělých i neuvědomělých odpovědí na otázku: „Co to znamená být Čech?“

Celý příspěvek

Otázka pro české nacionalisty

František_Kaván_-_The_Air_of_HomeVšímám si jednoho nešvaru, kterému se nevyvarují ani ti nejmírnější z národovců – neobejdou se bez pojmu národ.

Jistě, nemůžeme národovcům tak úplně vyčítat, že užívají hodně pojem národ...

Ale – jako také Čech – jim vyčítám, že mluví pořád o národě a tak málo o Češích. Kdy jste naposledy slyšeli nacionalistu říci něco zajímavého o Češích?

Celý příspěvek

T. G. Masaryk – významný podporovatel sjednocení Evropy

TGM nová EvropaO českém přispění evropské myšlence víme, že se jí věnoval už „husitský“ král Jiří z Poděbrad. Avšak málo se ví, že stejně o sjednocenou Evropu usiloval například Jan Ámos Komenský. Nicméně z hlediska historie evropské integrace je zřejmě nejzajímavější přínos T. G. Masaryka.

Stereotypní představa o Masarykovi říká, že náš první prezident usiloval o vznik českého národního státu, a proto chtěl zničit Rakousko-Uhersko. Masaryk ale nebyl nacionalista, sám striktně rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem a zcela stručně říkal „nejsem nacionalistou“. Dlouho se nestavěl ani proti Rakousku, jak vysvětluje legionářům ve své knize Nová Evropa. K boji proti habsburské monarchii ho donutilo její ideové podřízení Německu a filosofii, která pravila, že Čechům je potřeba rozbíjet lebky. Svým způsobem Masaryk bojoval proti ideologickému podhoubí, ze kterého se za několik desetiletí vyvinul Hitlerův nacionální socialismus.

Po vzniku samostatného Československa nebyl Masaryk s uspořádáním Evropy spokojen. Stál o vznik většího svazku států, počátkem třicátých let dokonce v rozhovoru s rakouským velvyslancem prohlásil, že by nejen pro střední Evropu bylo nejlepší, kdyby se opět obnovilo Rakousko jako federace. Prezident upínal své naděje k Malé dohodě i k myšlenkám Podunajské konfederace. S řeckými politiky zvažoval vytvoření pásu národů od Finska po Egejské moře. Nejzajímavější je ale jeho podpora ideje sjednocení celé Evropy.

Celý příspěvek

Každého vlastenectví je jiné, proto musíme dbát na jeho rozmanitost

vítkov photoNemluvme o vlastenectví v jednotném čísle, ale raději o množství vlastenectví.

Vidíme zcela jistě, že „vlastenectví“ nikdy nestojí samo o sobě. Je vždy pouze vlastenectví někoho – vlastenectví Františka Palackého, vlastenectví Antonína Dvořáka, vlastenectví Tomáše Garrigua Masaryka, vlastenectví …

Naším zájmem může být poznávat své vlastenectví a inspirovat se jinými. To je důvod naučit se klást otázku: „Jaké je to tvé vlastenectví?“ – A to znamená i naučit se poslouchat. Někdo bude schopen odpovědět zajímavě; někdo bude mlčet a dá najevo, že jde o soukromou záležitost; někdo přizná, že jej inspirují různé projevy vlastenectví v české minulosti, ale sám se z úcty neodváží o „svém vlastenectví“ mluvit.

Celý příspěvek

Výzva: Nejsou jen sluníčka a xenofobové

Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, v zájmu demokracie i sjednocené Evropy
frontex2Debata o uprchlické krizi se smrskla na dotaz „Přijímáš, nebo nepřijímáš?“, „Jsi sluníčko, nebo xenofob?“. Jako by si člověk musel vybrat, zda bude chtít přijímat naprosto kohokoliv, kdo do Česka či Evropy přijde, nebo naopak bude úplně všechny lidi odmítat. Zastánci obou těchto krajních pozic útočí na city. Jedni zobrazují topící se děti a nešťastné matky, druzí hordy „bojeschopných“ mužů táhnoucích na Evropu. Jedni chtějí vyvolat soucit, druzí strach. Zastánci obou postojů pak usilují o to, abychom se cítili vinni. Buď za to, že naše bohaté země nepomáhají a nechají uprchlíky trpět, nebo za to, že se nebráníme zcela zřejmé islamizaci Evropy a nechráníme naše evropské „křesťanské hodnoty“.

Postoje jsou to tedy svým způsobem stejné, oba vytrhávají fakta z kontextu a ohýbají pravdu kýženým směrem. Takové jednoduché pohledy na svět jsou nebezpečné pro demokracii i jednotnou Evropu. Měli bychom se konečně ozvat my, kteří nestojíme na jedné ani na druhé straně.

Celý příspěvek

Uprchlíci v krizi, nebo uprchlická krize?

Od počátku „migrační krize“ mi nebylo jasné, proč se tato krize týká nás v České republice a nikoliv především uprchlíků samotných – dle mého názoru šlo především o součet mnoha životních krizí docela konkrétních migrantů. Tedy, nejde o uprchlickou krizi, ale krizi uprchlíků.

Tato drobná změna v chápání migrace by měla závažné důsledky v hodnocení současné situace.

Celý příspěvek