Autor: P. Štěpán

Spoluzakladatel spolku Vlastenci.cz, administrátor webových projektů spolku, autor řady článků a sekcí na stránkách Vlast. Vystudoval žurnalistiku a pracuje v médiích.

Prague Pride ukazuje, v jak svobodné zemi žijeme

 

pruvodV sobotu prošel Prahou pochod Prague Pride, někdy označovaný dost nepřesně jako “pochod homosexuálů”. Jeho bezproblémový průběh i návštěvnost dokazuje, v jak svobodné zemi žijeme. Účastnilo se ho na české poměry neuvěřitelných 20 tisíc lidí, do cílového místa na pražské Letné dorazilo celkově 40 tisíc. Samotný pochod je jen součástí mnohem rozsáhlejší programu, o kterém ale povětšinou moc od kritiků neslyšíme.

Celý příspěvek

T. G. Masaryk – významný podporovatel sjednocení Evropy

TGM nová EvropaO českém přispění evropské myšlence víme, že se jí věnoval už „husitský“ král Jiří z Poděbrad. Avšak málo se ví, že stejně o sjednocenou Evropu usiloval například Jan Ámos Komenský. Nicméně z hlediska historie evropské integrace je zřejmě nejzajímavější přínos T. G. Masaryka.

Stereotypní představa o Masarykovi říká, že náš první prezident usiloval o vznik českého národního státu, a proto chtěl zničit Rakousko-Uhersko. Masaryk ale nebyl nacionalista, sám striktně rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem a zcela stručně říkal „nejsem nacionalistou“. Dlouho se nestavěl ani proti Rakousku, jak vysvětluje legionářům ve své knize Nová Evropa. K boji proti habsburské monarchii ho donutilo její ideové podřízení Německu a filosofii, která pravila, že Čechům je potřeba rozbíjet lebky. Svým způsobem Masaryk bojoval proti ideologickému podhoubí, ze kterého se za několik desetiletí vyvinul Hitlerův nacionální socialismus.

Po vzniku samostatného Československa nebyl Masaryk s uspořádáním Evropy spokojen. Stál o vznik většího svazku států, počátkem třicátých let dokonce v rozhovoru s rakouským velvyslancem prohlásil, že by nejen pro střední Evropu bylo nejlepší, kdyby se opět obnovilo Rakousko jako federace. Prezident upínal své naděje k Malé dohodě i k myšlenkám Podunajské konfederace. S řeckými politiky zvažoval vytvoření pásu národů od Finska po Egejské moře. Nejzajímavější je ale jeho podpora ideje sjednocení celé Evropy.

Celý příspěvek

Výzva: Nejsou jen sluníčka a xenofobové

Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, v zájmu demokracie i sjednocené Evropy
frontex2Debata o uprchlické krizi se smrskla na dotaz „Přijímáš, nebo nepřijímáš?“, „Jsi sluníčko, nebo xenofob?“. Jako by si člověk musel vybrat, zda bude chtít přijímat naprosto kohokoliv, kdo do Česka či Evropy přijde, nebo naopak bude úplně všechny lidi odmítat. Zastánci obou těchto krajních pozic útočí na city. Jedni zobrazují topící se děti a nešťastné matky, druzí hordy „bojeschopných“ mužů táhnoucích na Evropu. Jedni chtějí vyvolat soucit, druzí strach. Zastánci obou postojů pak usilují o to, abychom se cítili vinni. Buď za to, že naše bohaté země nepomáhají a nechají uprchlíky trpět, nebo za to, že se nebráníme zcela zřejmé islamizaci Evropy a nechráníme naše evropské „křesťanské hodnoty“.

Postoje jsou to tedy svým způsobem stejné, oba vytrhávají fakta z kontextu a ohýbají pravdu kýženým směrem. Takové jednoduché pohledy na svět jsou nebezpečné pro demokracii i jednotnou Evropu. Měli bychom se konečně ozvat my, kteří nestojíme na jedné ani na druhé straně.

Celý příspěvek

Michalákovi: Máme bránit českou matku jen proto, že je Češka? Co když je pravda jinde?

Norsko, Zdroj: FlickerExistuje v podstatě jeden obecný pohled na česko-norskou kauzu rodiny Michalákových. V rámci něho je vše jasné. Čeští rodiče žijící v Norsku byli bez podložení obviněni, že fyzicky ubližovali či sexuálně zneužívali své dva syny. Bez ohledu na to, že k tomu neexistovaly věrohodné důkazy a že nikdo nebyl odsouzen či obviněn, norský úřad na ochranu dětí Barnevernet děti české rodině sebral, bratry oddělil a rodině je nenavrátil. Následkem toho se rodina rozpadla, matka zůstala sama a zoufale bojuje o návrat svých v podstatě ukradených dětí. Ty mezitím čelí v norských pěstounských rodinách “ponoršťování”, což leckomu připomíná usazování českých dětí do německých rodin v rámci germanizace českého národa v době nacismu. Zoufalá matka je navíc norskými úřady trestána za to, že bojuje o své děti a že věc medializuje.

Toliko pohled velké části českých médií.

Je to jednoduchý příběh. Zvrácené norské úřady kradou děti východoevropských imigrantů ve snaze vyrovnat negativní přírůstek norského obyvatelstva a matka se nemá jak bránit. Český národ je dotčen, protože jsou mu z „náruče“ vytržená dvě česká dítka, z kterých se mají stát malí Norové a tak není nic jiného možné, než že se český stát musí pokusit „své děti“ zachránit. Je to ale opravdu tak?

Celý příspěvek

Název Czech Republic zůstane, Czechia jej nemá nahradit

Czechia tričkoPo 22 letech to vypadá, že naše vlast konečně vystoupí ze skupiny „banánových“ republik a bude mít svůj jednoslovný neformální název v angličtině, tak, jako to má valná většina zemí na světě. Prezident, premiér a předsedové obou komor parlamentu se shodli, že nic nebrání tomu, aby se oficiálním neformálním názvem České republiky stalo v anglickém jazyce slovo „Czechia“. V ostatních jazycích jednoslovný název existuje.

Identita a „image“ našeho státu je něco, na čem nám vlastencům záleží především. Takže i když někteří míní, že politici řeší „nesmysly“, ustavení jednoslovného názvu našeho státu je jednou z důležitých českých otázek. A přichází se s tím velmi pozdě.

Na internetu gesto našich politiků samozřejmě opět spustilo poprask, odmítání a nadávání. Pojďme se ale na tuto problematiku podívat s kladnou hlavou v několika bodech, které vysvětlí, o co jde:

Celý příspěvek

Brno, Bělobrádek a usmíření se sudetskými Němci

Odsun NěmcůLetos neuplynulo jen 70 let od konce druhé světové války, ale připomínal se i poválečný odsun sudetských Němců z Československa, což ale způsobilo mnohé kontroverze.

Vášnivou diskusi vyvolaly především dvě události – květnová deklarace brněnského magistrátu, která mimo jiné odsoudila poválečný divoký odsun brněnských Němců. Znovu pak diskusi vyvolala víkendová návštěva vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, kde položil věnec k pomníku obětí odsunů.

Z hlediska vlastenectví je odsun sudetských Němců velmi palčivou a složitou otázkou a je v podstatě smutné, že toto téma ve 21. století nadále budí tolik vášní. Nelze se však k brněnské deklaraci a premiérově cestě nevyjádřit.

Celý příspěvek

Referendum o rozdělení Československa se konat nemuselo, politici jej zkrátka obešli

Dělení ČeskoslovenskaPoslední dobou se stále více setkáváme s názorem, že Československo (resp. Česká a Slovenská Federativní Republika) zaniklo v roce 1993 protiústavně, protože politici nevypsali referendum, jak to ukládal ústavní zákon 327/1991 Sb. Někteří věc chápou dokonce tak, že Československo nezaniklo a tudíž ani nedošlo ke vzniku samostatného Česka a Slovenska. To je zvláštní ve chvíli, kdy žádné Československo de facto neexistuje a ČR i SR bezproblémově fungují. Stejně bychom mohli popírat samotný vznik Masarykovy republiky nebo naopak neuznávat zánik Rakouska anebo třeba Římské říše.

Pravda je taková, že ČSFR zanikla legálně a referendum nemuselo být vypsáno. Tehdejším politikům se ustanovení o uspořádání referenda totiž podařilo jednoduše obejít.

Celý příspěvek

Český lev a rugby: Sluší se kopat do národních symbolů?

czech_rugby-02Před časem proběhla médii zpráva, že pákistánský výrobce odmítl vyrobit míč pro české ragbisty, protože v ocasu českého lva na logu rugbyové unie viděl nápis alláh (bůh) v arabštině, což považoval za nedůstojné. My jsme oslovili zástupce České rugbyové unie, aby situaci osvětlil. Unie totiž problém vyřešila šalamounsky – zkrátka nechala vyrobit míče bez lva, tak jak to dovoluje manuál pro užívání loga.

„Jsme poměrně značně tlačeni časem, jelikož míče z pochopitelných důvodů potřebujeme už na začátku sezóny, a proto jsme nechtěli diskuzi dále rozviřovat a navíc jsme umístění loga přímo na míč nepovažovali za natolik podstatné,“ napsal nám generální sekretář České rugbyové unie Pavel Myšák. Unie spolupracuje s firmou Adidas, která své produkty nechává šít právě v Pákistánu, a rychle měnit dohodnuté podmínky by bylo složité.

Celý příspěvek

Lež: EU zakázala české zabijačky

Jitrnice, zdroj: WikipediaPoslední dny se po sociálních sítích, e-mailech i bulvárních médiích šíří jedna velká lež – Evropská unie „nám zakázala“ české zabijačky. Lež je to několik let stará, nezakládající se vůbec na pravdě. Výmyslu se chytil především bulvární deník Blesk, který ještě přihodil tezi, že „EU zakázala zabijačky, halal vraždění povoluje“, což už je ale fabulace obřích rozměrů hodna snad nějaké žaloby.

Co je mi na tom nejvíce líto je fakt, že v tomto případě média (kam bohužel musíme i Blesk počítat) opravdu lžou a podporují tím různé fanatiky z „alternativních“ serverů, které se tváří za jediný zdroj pravdy (a tentokrát by určitě nadšeně s Bleskem souhlasily). Líto je mi také to, že se EU zase přisuzuje něco, na čem nemá ani zblo podílu a navíc je velmi smutné, že většina lidí pravděpodobně čte bulvár a věří mu. Celý příspěvek

Hrozí nám konflikt kvůli vzniku „Velkého Československa“?

Velké Československo? Autor: Fenn-o-ManiC

Snad každý národ si v dobách největšího boomu nacionalismu a národovectví vytvořil ideu svého „velkého státu“. Často to bylo zapříčiněno tím, že v té době byl národ podrobený větší říší, často rozdělený a nejednou neměl ani dlouhou historii vlastní státnosti.

Může to být idea Velkého Řecka z 19. století, které sahalo daleko do dnešního území Turecka. Připomeňme ideu nechvalně proslulého Velkého Srbska, nebo také na druhé straně Velké Albánie. Když do dvojice velké Albánie a Srbska přidáme velké Uhry, nebo dokonce „velké Turecko“, vidíme, že se tyto koncepty dost kriticky střetávají. Ale opusťme „neklidný“ Balkán, kde svou velko-variantu nemají snad jen Slovinci (a ty ani do Balkánu nezahrnujeme). I když, i tam existovaly větší územní požadavky.

Celý příspěvek