Události, které 22. července 2011 otřásly celým světem, znovu rozvířily debaty o budoucnosti Evropy, která se snaží budovat svou identitu na kulturně-pluralitním základě. Tento článek si však nedává za cíl klást norské masakry za vinu extremistům ani vstřícné imigrační politice (jak to často činíme v našem kulturním rámci, kdy jsme si zvykli považovat náš systém uplatňování pravidel za neuvěřitelně dobrotivý a zároveň až příliš shovívavý vůči ostatním), ale spíše se zaměřit na psychologický profil zločince, který za smrt desítek nevinných lidí prokazatelně nese vinu.
Anders Behring Breivik: děsivě normální člověk
2 Comments
V roce 1973 vyvolal bouřlivé reakce horor Vymítač ďábla, který natočil William Friedkin podle knihy Williama P. Blattyho. Film vypráví o soužití herečky Chris MacNeilové (Ellen Burstyn) s její dcerou Regan (Linda Blair), která vykazuje příznaky podivné nemoci – začíná být vulgární, agresivní, v jejím okolí dochází k podivným úkazům, hovoří hrubým hlasem a její tvář je postupně znetvořována. Vše stále více nasvědčuje tomu, že se jedná o něco mnohem děsivějšího než neznámou psychickou poruchu.
V roce 1983 způsobil značný rozruch film Koyaanisqatsi tehdy neznámého režiséra Godfreye Reggia. Koyaanisqatsi, někdy uváděno s podtitulem „Life out of Balance“, je jakousi koláží, která formou nekomentovaných obrazů z různých částí světa podává výklad o jeho současném stavu. Na úspěchu filmu se významně podepsala též minimalistická hudba Philipa Glasse, která netvoří pouze doprovodnou složku, ale je zde postavena na úroveň obrazu, s nímž se ocitá v jednotě. Spolu tak zprostředkovávají divákovi nevšední audiovizuální zážitek.
The first question which comes to one’s mind is “why on earth analyse this film”? The answer is obvious: Even though I do not consider The Room any important piece of art, it is definitely a milestone of bad film-making. And since Tommy Wiseau himself claimed that The Room contains many symbols and hidden meanings, why not uncover some of them?
Není tomu tak dlouho, co mě cestou do práce zaujala v rádiu jedna skladba. Vypalovačka v mírně rychlejším tempu, sympatická melodie, decentní harmonie v klasickém schématu moll-sedmička-moll. Příliš dobré na to, aby se jednalo o originál. A není žádný div, že nejednalo…
Ruské dráhy ve spolupráci s Google vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva – Vladivostok.
Málokdo dokáže správně vyvodit důsledky, jaké pro naší civilizaci měl v 19. století vynález fotoaparátu a fotografie. Fotografický průmysl nelze považovat pouze za projev přirozeného vědeckého a kulturního pokroku, nýbrž zde jde o zásadní změnu v pojetí reality vůbec. Co to znamená, že si člověk ze své dovolené v Alpách odveze kromě kromě subjektivních prožitků i několik desítek digitálních fotografií? Co ve skutečnosti stojí v pozadí fotografických výstav? Jaký smysl má umísťování ilustračních fotografií na titulní strany novin? K čemu vlastně dochází, když fotograf, ať už profesionální či amatér, tiskne spoušť? Útlá publikace Viléma Flussera (1920-91) Za filosofii fotografie (1983) otevírá čtenáři nové dimenze vnímání fotografie jako obrazu, který přestává být popisem skutečnosti, ale naopak jejím určovatelem. Dává nám možnost nahlédnout do nově vytvořeného světa, fotografického univerza, které zásadním způsobem přetváří vzorce jednání naší globální civilizace.
Je tomu nějakých sedm let, co české vody televizní zábavy pročeřila bárka jménem Česko hledá SuperStar, mutace britského Pop Idolu. TV Nova nabídla našemu národu možnost provětrat zatuchlý vzduch šoubyznysu a několika amatérským zpěvákům dopomoct ke slávě. V klání deseti navzájem odlišných osobností nakonec zvítězila sympatická Aneta Langerová. Vedle soutěže o toho nej zpěváka však pořad přišel i se soutěží o zpěváka nejhoršího – takzvanou Hvězdnou pěchotou. V první sérii Hvězdné pěchoty zazářila Anička „Dajdou“ Gleisnerová svou neuvěřitelně špatnou interpretací písně „Thank You“ britské zpěvačky Dido. Český národ začal žít novým fenoménem – pěveckým ne-umem.