Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Hledání českého horizontu (4. díl)

13555513670 (2)Naše doba je dobou povolání – vše z něho vychází, jak naše trápení, tak naše potěšení. Jako by nebylo nic mezi prací a časem po ní, jenž se stal spotřebou cizí práce – aby zase jiní mohli mít povolání. Jsme povoláni pracovat a povoláni k spotřebě. Čím rychleji se tento koloběh „tvoření a spotřeby“ točí, tím lépe se žije; čím pomaleji, tím hůře se vede všem. Avšak mimo hodnoty „dvojího povolání“ – horlivého podnikání a pilné zábavy –, existuje třetí druh povolání. Jde o smysluplné jednání, či “sebe-povolání”. Toto třetí osobní povolání je možné výlučně ve volném čase, oproti času povinnosti dvojího povolání. Není proto prvoplánově užitečné, či dokonce ani v úspěchu nemusí být dobrým podnikem. Není spotřební a instantní zábavou, ale přesto není bezradostné jako ideologie a politika, které si kladou za úkol organizovat čas povinnosti. Jde o jinou radost a zábavu, jiný druh užitku a práce, jde o skutečný a uchráněný volný čas. Následující řádky jsou o povaze této jinakosti, volném čase a třetí složce života, která usnadňuje vyložit pojem vlastenectví, jakožto jednoho z řady čistě smysluplných jednání.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (3. díl)

podzimní šero2Vlastenectví a filosofie mohou být formami společenských prostředků sdílení poznání a pocitů. Jejich stigmatizace ale zabraňuje plnému rozvinutí jejich potenciálu, což jen dále různé pomluvy utvrzuje. O tom, že vlastenectví se musí vymanit ze sloučení s nacionalismem, bylo již řečeno mnoho a ostatně právě za tímto záměrem píši tento seriál. Filosofie, jejíž přívětivý a nesložitý význam bude tématem tohoto článku, pak snáší představu čehosi neužitečného a nesrozumitelného. Avšak taková představa, jak ukazuje Erazim Kohák, může být nahrazena výkladem filosofování jako prostředku nadstranického (sebe)porozumění a prolomení každodenního obzoru širším horizontem.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (2. díl)

Kavan61105333Pro cestu, na které putujeme za významem vlastenectví, je charakteristické, že zacházíme s pojmy nedbale k jejich encyklopedickým definicím. Proto i v případě národa půjde o to vystihnout něco zajímavého a hodnotného spíše než přesně daného. Kritériem  je pro nás kolik otázek otevírá, spíše než kolik témat řeší („Konečně“). Takovou úlohu plně splňuje výklad národa Erazimem Kohákem. Jeho záměrem není vyvozovat z definice národa zákony pro stát a normy pro společnost. Jeho zájmem není najít konečnou odpověď, jaká přesně je česká totožnost. To ale v důsledku neznamená nekončící debaty a nejistoty, ale podmiňuje národ osobní smysluplností.

Celý příspěvek

Hledání českého horizontu (1. díl)

obal-1298871845Kohak2_obalZáměrem seriálu, který bude komentovaným výkladem knihy Erazima Koháka „Domov a dálava“, je představit ucelené, dostatečně volné a zároveň jednoduché porozumění vlastenectví. Mým přáním je pokusit se vystihnout motiv za a před knihou, neboť se domnívám, že tento výpisek může být následně použit pro určení obecných vlasteneckých motivů. To konkrétně znamená zaměřit se na Kohákův výklad tří pojmů: národ, filosofie a smysl. Tato srozumitelně vyložená slova bez abstraktní mlhoviny jsou rámcem, jenž je pak autorem v díle samotném vyplněn obrazem kulturní tradice přímých i nepřímých, uvědomělých i neuvědomělých odpovědí na otázku: „Co to znamená být Čech?“

Celý příspěvek

Otázka pro české nacionalisty

František_Kaván_-_The_Air_of_HomeVšímám si jednoho nešvaru, kterému se nevyvarují ani ti nejmírnější z národovců – neobejdou se bez pojmu národ.

Jistě, nemůžeme národovcům tak úplně vyčítat, že užívají hodně pojem národ...

Ale – jako také Čech – jim vyčítám, že mluví pořád o národě a tak málo o Češích. Kdy jste naposledy slyšeli nacionalistu říci něco zajímavého o Češích?

Celý příspěvek

Každého vlastenectví je jiné, proto musíme dbát na jeho rozmanitost

vítkov photoNemluvme o vlastenectví v jednotném čísle, ale raději o množství vlastenectví.

Vidíme zcela jistě, že „vlastenectví“ nikdy nestojí samo o sobě. Je vždy pouze vlastenectví někoho – vlastenectví Františka Palackého, vlastenectví Antonína Dvořáka, vlastenectví Tomáše Garrigua Masaryka, vlastenectví …

Naším zájmem může být poznávat své vlastenectví a inspirovat se jinými. To je důvod naučit se klást otázku: „Jaké je to tvé vlastenectví?“ – A to znamená i naučit se poslouchat. Někdo bude schopen odpovědět zajímavě; někdo bude mlčet a dá najevo, že jde o soukromou záležitost; někdo přizná, že jej inspirují různé projevy vlastenectví v české minulosti, ale sám se z úcty neodváží o „svém vlastenectví“ mluvit.

Celý příspěvek

Uprchlíci v krizi, nebo uprchlická krize?

Od počátku “migrační krize” mi nebylo jasné, proč se tato krize týká nás v České republice a nikoliv především uprchlíků samotných – dle mého názoru šlo především o součet mnoha životních krizí docela konkrétních migrantů. Tedy, nejde o uprchlickou krizi, ale krizi uprchlíků.

Tato drobná změna v chápání migrace by měla závažné důsledky v hodnocení současné situace.

Celý příspěvek

Vlastenecká výzva proti dehumanizaci

10593035_1467318576862261_4645580534472224927_nJaký má člověk vztah k lidem a lidství, takový má i k národu.

A dějiny nám ukazují působení této zásady: Mnozí lidé rozpoutali pro zisk moci nenávist ke skupině a menšině, jen aby získali převahu vůči politickým konkurentům a podstatné části vlastního národa.

Za slovy o vnější hrozbě národa slyšíme vždy vnitropolitický souboj, při němž je “národ” rukojmím. A jak to někdy bývá – láska ke svým únoscům bývá bezmezná.

Přehlížíme očividné: Nenávist k vzdáleným lidem nejdříve působí na nejbližší okolí. Proto každému vlastenci, který si váží blízkého, není lhostejné, jak se k dalekému přistupuje. Celý příspěvek

Dvě nové pozice evropského idealismu

Abychom se k evropskému idealismu vůbec dostali, musíme nejdříve smést ze stolu dvě pohádkové říše snadno představitelné na Starém kontinentu: Jednotnou unii a Suverenitu národních států. Pouze něco “mezi tím” bude náplní budoucího vývoje evropské společnosti. Proto pouze vůči této skutečnosti bychom měli naši “evropskou politiku” rozvíjet. A není pochyb o tom, že bude stranická. Stejně jako není něco jako “národní zájem”, tak není “evropský zájem” – skutečné jsou pouze zájmy. SliderDK

O demokratické politice mluvíme jako o možnosti tuto trvalou mnohost zájmů simulovat na veřejném místě, pod dohledem všech. Zde tento jednotný veřejný prostor chápeme jako specifický nadnárodní prostor. Avšak přiznáváme, že pouze rozmanitost a nikoliv jednota v evropské politice se dovede přizpůsobit proměnlivým zájmům a skutečnostem. Proto naše nová otázka zní: Jaké napětí tato evropská politika může obsahovat? Jaké jsou nové pozice a opozice uvnitř evropského idealismu?

Celý příspěvek

Jeden za všechny – všichni za jednoho!

2087217652_af9d44731d_oSvětové metropole, státní instituce, vrcholní představitelé a statisíce lidí na sociálních sítích vyjádřili soucit s teroristickým útokem v Pařiži – a to prostřednictvím francouzské vlajky. Domnívám se, že tento projev solidarity, a bezpochyby pěkné gesto, vychází z mylného předpokladu, že jde o jiný stát, jiný národ, který byl zasažen útokem na bezbranné a nevinné.

Celý příspěvek