Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Potřebujeme novou vlajku? (Úvahy o vlajce, díl první)

Přímá odpověď je prostá – dnes již nepotřebujeme. Možnost, abychom po rozpadu Česko-Slovenské federace dodrželi dohodu a přijali novou státní vlajku, jsme jednoduše propásli. Kdyby po roce 1992 takto uvažovali zvláště ti čeští politici, kteří usilovali o udržení společného státu a povedlo by se jim tuto nepříjemnou změnu prosadit – jako důkaz jejich stanoviska, že ČSR nebyla jen „česká“ a mohla proto setrvat –, tak naše současná vlajka mohla odkazovat na něco nadnárodního, nějakou jasnou ideu, něco co patří do minulosti Slovenska i Česka, mohla být užitečná v současnosti pro společné státní svátky, či pro nějaké budoucí formy spolupráce. Avšak ponecháním vlajky Českou republikou se potvrdil argument pro rozdělení, tedy, že Československo nedovedlo nikdy být státem skutečně středoevropským, že bylo vždy státem pouze českým. Napříč těmto evidentním selháním – selhání stát udržet, selhání jej s úctou opustit – dnes vlajku již měnit z praktických důvodů opravdu nemá smysl. Můžeme přesto na toto vše zapomenout?

Celý příspěvek

Zamysleme se nad demokracií s Masarykem

IMG_4384A protože se chceme skutečně zamyslet – zvažme vždy jeho slova až v celku. Pokud mluví Masaryk o morálce, nerovnosti a demokratických vůdcích, mluví o tom přeci zcela jinak, než jak je dnes zvykem, než jak by se jiným líbilo. Vědět, jak jinak to Masaryk myslí, že naznačuje hlubší souvislosti a neříká jen soustavu pěkných slov, to teprve znamená mu rozumět.

Celý příspěvek

Evropa je silná

Reakce na zločin spáchaný třemi islámskými extremisty na redakci časopisu Charlie Hebdo má dvě podoby: Na jedné straně se zdá, že zesilují pozice islamofóbů, těch kteří (se) straší islámem, a “potvrzuje se, co říkají”. Na druhé straně se však opět dokazuje, podobně jako po útocích Breivika, či nedávných zločinech v Kanadě, vlna upřímné solidarity a neochota zpřísnit postoje a dopustit radikalizaci.

Celý příspěvek

Jaký je pravý význam „humanitárního bombardování“?

„Humanitární bombardování“ je typický český polistopadový monolog – jde o výmysl, který udržují na živu jedni, protože slouží proti druhým (tzv. pravdoláskařům, havlistům, pseudointelektuálům). A drží ho při životě, protože jsou přesvědčeni, že ho tito „druzí“ vymysleli. Ale protože tomu tak není, Václav Havel nikdy toto sousloví nevyslovil a sám se proti němu vymezil, tak není nikdo, kdo by jej zastával – dialog nakonec neexistuje, protože „humanitární bombardování“ nikdo hájit nebude. Není to téma k debatě, neoznačuje se jím problém, nejde o někým navrhovaný princip. Příznačně pro polistopadové české myšlení je monologicky zesměšňován „rádobyhumanismus“, zatímco skutečný problém bombardování (preventivní války, intervence, asymetrické války) zůstává nezmíněn. A dokonce bez ohledu na to jaký máme názor na Havla, či intervenci Severoatlantické aliance v Jugoslávii, pak musíme proti monologům bojovat, tzn. problematizovat tyto pohodlné názory s pomocí správných otázek. To je jeden z kroků, jak se osvobodit z našeho omezeného polistopadového vědomí.

Celý příspěvek

Národ není abstraktum

54Velmi prostá a jednoduchá definice národa – nemyslíte? Proč se vlastně snažit přesvědčovat Čechy, že jsou “dobrý národ”, když je nakonec možné mít prakticky pouze dobrý vztah ke konkrétním lidem? A samozřejmě, že to nikdy nebude snadné, protože kulturní a demokratický národ se nikdy nebude sestávat z lidí se stejnými názory a přesvědčeními.

Celý příspěvek

Buďme hrdí na 28. říjen

vlajky-CZ-SKJistě se shodneme na tom, že státní svátek nemusí být pouhým dnem volna. Avšak oprávněně panuje nejistota, jaký význam takovému dni dát, s jakou činností a sdělením jej spojit a  jak vyvážit původ svátku v dějinách s tím, aby mohl být i  dnes zajímavou náplní volného času?  Domnívám se, že není nutné svátek prvoplánově „zpřítomnit“ a udělat z něj „atrakci“, ale postačí přeložit jeho historickou faktičnost do souvislosti s nedávnou minulostí a blízkou budoucností. Takto čistě významově můžeme významnost nacházet a nikoliv jen o důležitosti přesvědčovat na základě tradice. Pak nepůjde přímo o velikost a intenzitu ve slavení svátku, ale postačí i drobné a plnovýznamové gesto, jež může alespoň trošku ozvláštnit den volna.

Celý příspěvek

Jakou budoucnost má český ateismus?

Autor: Jiří BergerV duchu tohoto cyklu není otázka formulována způsobem badatelsky správným: „Jak je česká společnost religiózní?“, ale ptáme se skromněji a přitom angažovaně: „Jaké jsou možnosti českého ateismu?“ A to napříč tomu, že dobře víme, že s „ateismem“ a “religiozitou” to není vůbec jednoduché. Přesto ateismus nějakým způsobem existuje a to takovým způsobem, že je možné se zamyslet nad tím, čím je charakteristický a jak může být vhodný pro výklad a porozumění současné i budoucí české totožnosti.

Celý příspěvek

České otázky a naše nynější absence smyslu

104148Polistopadové vlastenectví má mnoho nešvarů a jedním z nich je jeho obliba v deklaraci hodnot a postojů. Dnes ale potřebujeme na místo dalších hodnocení, natož těch zakončených vykřičníkem, správné a zajímavé otázky. Protože každý, kdo si přeje (a může podle svého) rozeznat něco českého, všimne si, že něco dobrého po troškách existuje – existuje porůznu něco, na co se dá navázat, co můžeme ocenit, spíše než že je prostě všeobecně mnoho špatného. Nepotřebujeme proto soustavná hodnocení a cvičení v rozlišování dobrého a zlého, ale potřebujeme více skutečného vědění, co konkrétně je dobré a na co můžeme prakticky navázat. Naše současná a jedinečná česká situace ustanovené rokem 1992  je ostatně charakteristická spíše absencí, než cizí dominancí nebo krizí. Nemá proto smysl nabízet odpovědi, jako by snad nějaká dominance činila nutnou „bezpodmínečnou akci“, či snažit se nutně utéct z krize do nějakého „normálního stavu“, ale je nutné začít se konečně správně ptát. Což taky přirozeně děláme vždy, když něco chceme najít, ztrátu nahradit.

Celý příspěvek

Měly by být Hitlerovy projevy tabu, nebo se z nich můžeme poučit, jak funguje zlo?

Již řadu měsíců se vede diskuse, mají-li se knižně vydávat projevy nacistického diktátora a strůjce holocaustu Adolfa Hitlera. Stejná diskuse dlouhodobě panuje okolo jeho knihy “Mein Kampf”, ve které položil základy nenávistné nacistické rétorice.

Většina odborníků se shoduje – Hitlerovy knihy nebo projevy vydávat lze, ale pouze s neutrálním odborným komentářem, který čtenáře zavede do historického kontextu.

Celý příspěvek

Nacionalismus a populismus: „Špatný stát, dobrý národ.“

předešlém článku jsem argumentoval, že polistopadový nacionalismus se dnes úspěšně formuje do „vlasteneckých protestních sociálních hnutí“, která nacházejí živnou půdu i smysl existence ve skandalizaci a sdílení protestu.  Avšak tak se děje v jejich vztahu ke „společnosti“ a „kultuře“. Ve směru ke „státu“ využívají populismu, který splývá se současnou oblibou různých politických hnutí, která se vždy zjevují před volbami a apelují porůznu proti „kalouskům, zadlužování, rozkrádání, bruselům, dinosaurům, atd.“, k tomu vytvářejí dobrou image volební koblihou. Tedy, již ne strany zakotvené v idejích a budoucnosti, ale hnutí stvořená s pomocí různorodého kapitálu vždy v současnosti a vůči zrovna populárním „krizím“ a oslazené dobročinností. Tento efektivní model šedého a bezbarvého populismu tak doplňuje komunikační formy protestního polistopadového nacionalismu.

Celý příspěvek