Brno, Bělobrádek a usmíření se sudetskými Němci

Odsun NěmcůLetos neuplynulo jen 70 let od konce druhé světové války, ale připomínal se i poválečný odsun sudetských Němců z Československa, což ale způsobilo mnohé kontroverze.

Vášnivou diskusi vyvolaly především dvě události – květnová deklarace brněnského magistrátu, která mimo jiné odsoudila poválečný divoký odsun brněnských Němců. Znovu pak diskusi vyvolala víkendová návštěva vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, kde položil věnec k pomníku obětí odsunů.

Z hlediska vlastenectví je odsun sudetských Němců velmi palčivou a složitou otázkou a je v podstatě smutné, že toto téma ve 21. století nadále budí tolik vášní. Nelze se však k brněnské deklaraci a premiérově cestě nevyjádřit.

Celý příspěvek

Referendum o rozdělení Československa se konat nemuselo, politici jej zkrátka obešli

Dělení ČeskoslovenskaPoslední dobou se stále více setkáváme s názorem, že Československo (resp. Česká a Slovenská Federativní Republika) zaniklo v roce 1993 protiústavně, protože politici nevypsali referendum, jak to ukládal ústavní zákon 327/1991 Sb. Někteří věc chápou dokonce tak, že Československo nezaniklo a tudíž ani nedošlo ke vzniku samostatného Česka a Slovenska. To je zvláštní ve chvíli, kdy žádné Československo de facto neexistuje a ČR i SR bezproblémově fungují. Stejně bychom mohli popírat samotný vznik Masarykovy republiky nebo naopak neuznávat zánik Rakouska anebo třeba Římské říše.

Pravda je taková, že ČSFR zanikla legálně a referendum nemuselo být vypsáno. Tehdejším politikům se ustanovení o uspořádání referenda totiž podařilo jednoduše obejít.

Celý příspěvek

Potřebujeme novou vlajku? (Úvahy o vlajce, díl první)

Přímá odpověď je prostá – dnes již nepotřebujeme. Možnost, abychom po rozpadu Česko-Slovenské federace dodrželi dohodu a přijali novou státní vlajku, jsme jednoduše propásli. Kdyby po roce 1992 takto uvažovali zvláště ti čeští politici, kteří usilovali o udržení společného státu a povedlo by se jim tuto nepříjemnou změnu prosadit – jako důkaz jejich stanoviska, že ČSR nebyla jen „česká“ a mohla proto setrvat –, tak naše současná vlajka mohla odkazovat na něco nadnárodního, nějakou jasnou ideu, něco co patří do minulosti Slovenska i Česka, mohla být užitečná v současnosti pro společné státní svátky, či pro nějaké budoucí formy spolupráce. Avšak ponecháním vlajky Českou republikou se potvrdil argument pro rozdělení, tedy, že Československo nedovedlo nikdy být státem skutečně středoevropským, že bylo vždy státem pouze českým. Napříč těmto evidentním selháním – selhání stát udržet, selhání jej s úctou opustit – dnes vlajku již měnit z praktických důvodů opravdu nemá smysl. Můžeme přesto na toto vše zapomenout?

Celý příspěvek

Hrozí nám konflikt kvůli vzniku “Velkého Československa”?

Velké Československo? Autor: Fenn-o-ManiC

Snad každý národ si v dobách největšího boomu nacionalismu a národovectví vytvořil ideu svého “velkého státu”. Často to bylo zapříčiněno tím, že v té době byl národ podrobený větší říší, často rozdělený a nejednou neměl ani dlouhou historii vlastní státnosti.

Může to být idea Velkého Řecka z 19. století, které sahalo daleko do dnešního území Turecka. Připomeňme ideu nechvalně proslulého Velkého Srbska, nebo také na druhé straně Velké Albánie. Když do dvojice velké Albánie a Srbska přidáme velké Uhry, nebo dokonce “velké Turecko”, vidíme, že se tyto koncepty dost kriticky střetávají. Ale opusťme “neklidný” Balkán, kde svou velko-variantu nemají snad jen Slovinci (a ty ani do Balkánu nezahrnujeme). I když, i tam existovaly větší územní požadavky.

Celý příspěvek

Buďme hrdí na 28. říjen

vlajky-CZ-SKJistě se shodneme na tom, že státní svátek nemusí být pouhým dnem volna. Avšak oprávněně panuje nejistota, jaký význam takovému dni dát, s jakou činností a sdělením jej spojit a  jak vyvážit původ svátku v dějinách s tím, aby mohl být i  dnes zajímavou náplní volného času?  Domnívám se, že není nutné svátek prvoplánově „zpřítomnit“ a udělat z něj „atrakci“, ale postačí přeložit jeho historickou faktičnost do souvislosti s nedávnou minulostí a blízkou budoucností. Takto čistě významově můžeme významnost nacházet a nikoliv jen o důležitosti přesvědčovat na základě tradice. Pak nepůjde přímo o velikost a intenzitu ve slavení svátku, ale postačí i drobné a plnovýznamové gesto, jež může alespoň trošku ozvláštnit den volna.

Celý příspěvek

Rukověť českého vlastenectví

František Kaván - Krajina s potokemRukověť znamená příručka, avšak nejde přímo o „program správného a sjednoceného vlasteneckého hnutí“, jako o snahu nabídnout zajímavé otázky a problémy, které mohou být vždy při ruce k promýšlení a zároveň usnadňují nazvat některé pěkné dílo jako vlastenecké a dobrou povahu jako vlasteneckou. Rukověť se skládá ze dvou částí: jemné definice a silného programu. Jemná definice je výpisem prostých charakterových vlastností a postojů, abychom mohli druhého člověka nazvat vlastencem, aniž bychom  ho přiřazovali přímo ke své, nebo oné skupině. Na druhé straně,  myslíme-li na nějaký politický, nadstranický, společenskovědní, filosofický, umělecký a ideový program, jemuž náleží přívlastek vlastenecký, pak může být například níže představený „čtyřbodový“. A jeho základem jsou otázky a jeho praxí a vývojem jsou různé odpovědi, které musí ohodnotit každý zvlášť podle toho, jak mu dávají smysl v okolnostech a reáliích života současné české společnosti. Jde o pravdivost a zároveň smysluplnost pro současnost.

Celý příspěvek

Československo jako řešení evropské integrace

Pokud jsem v minulém článku psal o širších okolnostech rozdělení Československa, učinil jsem tak záměrně v opačných argumentech, které deklarovali čeští nacionalisté. Jejich pohnutky pro Československo jsou vesměs velmi prosté a spíše založené na „rozměru, tradici a síle“ a jsou to právě ony, které byly v konfliktu s nacionalismem slovenským. I proto nemůžeme vidět Československo jako projekt „návratu k tradici“, ale jako aktuální a zcela nový projekt vyšší úrovně evropské integrace. Nikoliv znovusjednocení, či sjednocení národů, ale založení státu z vůle občanů. A náhodou jsme prostě dva státy, které k tomu mají neobyčejně dobrou výchozí pozici. Ne z příčiny nacionálního mýtu o „bratrství“, ale možnosti spolupracovat k řešení obecného evropského problému, ke kterému v oddělení nemáme přístup. První Československá republika vznikla skrze světovou demokratickou revoluci a zde navrhuji znovu myšlenku Československa takto chápat.

Celý příspěvek

Rozdělení Československa znamenalo vnitřní rozklad

Československo bylo rozděleno, neboť „tak to bylo lepší pro oba národy, neboť v jednom státě by se vedly neustálé a malicherné pře“. Situace byla tedy jinak neřešitelná: „Slováci skutečně pociťovali hůře důsledky pádu komunismu; volby legitimně vyhrály strany, které měly v programu možnost rozdělení; Slovenská národní rada tlačila na rozdělení, apod.“ Je zřejmé, co to znamená: pudový nacionalismus nebude kulturně přemostěn a řešen, ale světíme jej na rozumnou příčinu a základ reálné politiky.

Celý příspěvek

Tři pohřby: nejistota, beznaděj a příležitost

Vždy ve mně představa pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka vyvolávala úzkostlivý pocit. Obraz září roku 1937, kdy stojí Československo opuštěné, čelící zápasu o svou existenci a mobilizující vůli mnoha ohrozit vlastní život a jiným jej vzít, ale nakonec čelící mnohem náročnější zkoušce svědomí, v níž každý zůstal osamocen. Tuto nejistotu a strach z budoucnosti završil, po jedenácti letech vyčerpávajících událostí, chmurný pohřeb Edvarda Beneše v září 1948. Nevidíme ale již tragiku epickou, kdy v nejistotě stále zůstávala jiskra naděje projevit vlastní vůli o své budoucnosti; po Benešovi to již byla tragika komornější, která je mnohem krutější, neboť hrozba je nezřejmá, nesena skrze bezduché úřady a rozleptávající bez boje a v tichu solidaritu celé společnosti. Místo nervy napínající nejistoty přišla úmorná beznaděj.

Celý příspěvek