T. G. Masaryk – významný podporovatel sjednocení Evropy

TGM nová EvropaO českém přispění evropské myšlence víme, že se jí věnoval už „husitský“ král Jiří z Poděbrad. Avšak málo se ví, že stejně o sjednocenou Evropu usiloval například Jan Ámos Komenský. Nicméně z hlediska historie evropské integrace je zřejmě nejzajímavější přínos T. G. Masaryka.

Stereotypní představa o Masarykovi říká, že náš první prezident usiloval o vznik českého národního státu, a proto chtěl zničit Rakousko-Uhersko. Masaryk ale nebyl nacionalista, sám striktně rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem a zcela stručně říkal „nejsem nacionalistou“. Dlouho se nestavěl ani proti Rakousku, jak vysvětluje legionářům ve své knize Nová Evropa. K boji proti habsburské monarchii ho donutilo její ideové podřízení Německu a filosofii, která pravila, že Čechům je potřeba rozbíjet lebky. Svým způsobem Masaryk bojoval proti ideologickému podhoubí, ze kterého se za několik desetiletí vyvinul Hitlerův nacionální socialismus.

Po vzniku samostatného Československa nebyl Masaryk s uspořádáním Evropy spokojen. Stál o vznik většího svazku států, počátkem třicátých let dokonce v rozhovoru s rakouským velvyslancem prohlásil, že by nejen pro střední Evropu bylo nejlepší, kdyby se opět obnovilo Rakousko jako federace. Prezident upínal své naděje k Malé dohodě i k myšlenkám Podunajské konfederace. S řeckými politiky zvažoval vytvoření pásu národů od Finska po Egejské moře. Nejzajímavější je ale jeho podpora ideje sjednocení celé Evropy.

Celý příspěvek

Výzva: Nejsou jen sluníčka a xenofobové

Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, v zájmu demokracie i sjednocené Evropy
frontex2Debata o uprchlické krizi se smrskla na dotaz „Přijímáš, nebo nepřijímáš?“, „Jsi sluníčko, nebo xenofob?“. Jako by si člověk musel vybrat, zda bude chtít přijímat naprosto kohokoliv, kdo do Česka či Evropy přijde, nebo naopak bude úplně všechny lidi odmítat. Zastánci obou těchto krajních pozic útočí na city. Jedni zobrazují topící se děti a nešťastné matky, druzí hordy „bojeschopných“ mužů táhnoucích na Evropu. Jedni chtějí vyvolat soucit, druzí strach. Zastánci obou postojů pak usilují o to, abychom se cítili vinni. Buď za to, že naše bohaté země nepomáhají a nechají uprchlíky trpět, nebo za to, že se nebráníme zcela zřejmé islamizaci Evropy a nechráníme naše evropské „křesťanské hodnoty“.

Postoje jsou to tedy svým způsobem stejné, oba vytrhávají fakta z kontextu a ohýbají pravdu kýženým směrem. Takové jednoduché pohledy na svět jsou nebezpečné pro demokracii i jednotnou Evropu. Měli bychom se konečně ozvat my, kteří nestojíme na jedné ani na druhé straně.

Celý příspěvek

Dvě nové pozice evropského idealismu

Abychom se k evropskému idealismu vůbec dostali, musíme nejdříve smést ze stolu dvě pohádkové říše snadno představitelné na Starém kontinentu: Jednotnou unii a Suverenitu národních států. Pouze něco „mezi tím“ bude náplní budoucího vývoje evropské společnosti. Proto pouze vůči této skutečnosti bychom měli naši „evropskou politiku“ rozvíjet. A není pochyb o tom, že bude stranická. Stejně jako není něco jako „národní zájem“, tak není „evropský zájem“ – skutečné jsou pouze zájmy. SliderDK

O demokratické politice mluvíme jako o možnosti tuto trvalou mnohost zájmů simulovat na veřejném místě, pod dohledem všech. Zde tento jednotný veřejný prostor chápeme jako specifický nadnárodní prostor. Avšak přiznáváme, že pouze rozmanitost a nikoliv jednota v evropské politice se dovede přizpůsobit proměnlivým zájmům a skutečnostem. Proto naše nová otázka zní: Jaké napětí tato evropská politika může obsahovat? Jaké jsou nové pozice a opozice uvnitř evropského idealismu?

Celý příspěvek

Jeden za všechny – všichni za jednoho!

2087217652_af9d44731d_oSvětové metropole, státní instituce, vrcholní představitelé a statisíce lidí na sociálních sítích vyjádřili soucit s teroristickým útokem v Pařiži – a to prostřednictvím francouzské vlajky. Domnívám se, že tento projev solidarity, a bezpochyby pěkné gesto, vychází z mylného předpokladu, že jde o jiný stát, jiný národ, který byl zasažen útokem na bezbranné a nevinné.

Celý příspěvek

Lež: EU zakázala české zabijačky

Jitrnice, zdroj: WikipediaPoslední dny se po sociálních sítích, e-mailech i bulvárních médiích šíří jedna velká lež – Evropská unie „nám zakázala“ české zabijačky. Lež je to několik let stará, nezakládající se vůbec na pravdě. Výmyslu se chytil především bulvární deník Blesk, který ještě přihodil tezi, že „EU zakázala zabijačky, halal vraždění povoluje“, což už je ale fabulace obřích rozměrů hodna snad nějaké žaloby.

Co je mi na tom nejvíce líto je fakt, že v tomto případě média (kam bohužel musíme i Blesk počítat) opravdu lžou a podporují tím různé fanatiky z „alternativních“ serverů, které se tváří za jediný zdroj pravdy (a tentokrát by určitě nadšeně s Bleskem souhlasily). Líto je mi také to, že se EU zase přisuzuje něco, na čem nemá ani zblo podílu a navíc je velmi smutné, že většina lidí pravděpodobně čte bulvár a věří mu. Celý příspěvek

Evropa je silná

Reakce na zločin spáchaný třemi islámskými extremisty na redakci časopisu Charlie Hebdo má dvě podoby: Na jedné straně se zdá, že zesilují pozice islamofóbů, těch kteří (se) straší islámem, a „potvrzuje se, co říkají“. Na druhé straně se však opět dokazuje, podobně jako po útocích Breivika, či nedávných zločinech v Kanadě, vlna upřímné solidarity a neochota zpřísnit postoje a dopustit radikalizaci.

Celý příspěvek

Československo jako řešení evropské integrace

Pokud jsem v minulém článku psal o širších okolnostech rozdělení Československa, učinil jsem tak záměrně v opačných argumentech, které deklarovali čeští nacionalisté. Jejich pohnutky pro Československo jsou vesměs velmi prosté a spíše založené na „rozměru, tradici a síle“ a jsou to právě ony, které byly v konfliktu s nacionalismem slovenským. I proto nemůžeme vidět Československo jako projekt „návratu k tradici“, ale jako aktuální a zcela nový projekt vyšší úrovně evropské integrace. Nikoliv znovusjednocení, či sjednocení národů, ale založení státu z vůle občanů. A náhodou jsme prostě dva státy, které k tomu mají neobyčejně dobrou výchozí pozici. Ne z příčiny nacionálního mýtu o „bratrství“, ale možnosti spolupracovat k řešení obecného evropského problému, ke kterému v oddělení nemáme přístup. První Československá republika vznikla skrze světovou demokratickou revoluci a zde navrhuji znovu myšlenku Československa takto chápat.

Celý příspěvek