Již řadu měsíců se vede diskuse, mají-li se knižně vydávat projevy nacistického diktátora a strůjce holocaustu Adolfa Hitlera. Stejná diskuse dlouhodobě panuje okolo jeho knihy „Mein Kampf“, ve které položil základy nenávistné nacistické rétorice.
Většina odborníků se shoduje – Hitlerovy knihy nebo projevy vydávat lze, ale pouze s neutrálním odborným komentářem, který čtenáře zavede do historického kontextu.
“Co se (tehdy) zdálo být nemyslitelné, bohužel, stalo se skutečností. Třetí říše zanikla,” prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová v nedávném proslovu na sjezdu sudětoněmeckého landsmanšaftu.
Jako vlastenec mám rád svou zemi a rád ji poznávám tak říkajíc „na vlastní oči“. Nejraději mám naše hory, připadají mi čisté a nezkažené. Lidé na horách se zdraví, aniž by se znali, pomáhají si, aniž za to čekají nějakou odměnu, do horské hospody se při špatném počasí vejde vždy tolik lidí, kolik přijde, a pokud je u stolu nějaké volné místo, nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítl nově příchozího a unaveného turistu pustit ke stolu, klidně se již sedící lidé zmáčknou a přestaví věci na stole, ale pustí ho. Prostě mám dojem, že na hory buď chodí lidé nezkažení, nebo je ty hory samy nějak „čistí“ od špatných vlastností, které přece všichni máme dnes v sobě.
Nebo že by to přece jen bylo jinak?
Zde představené Masarykovy citáty o lásce jsou dobrým začátkem ke kritice naší společnosti z perspektivy vlastenectví. Protože láska je stále nezpochybněným základem pro vlastenectví – stále platí, že jde o „lásku k vlasti“. A zároveň není nutné ji rozumět zcela jako sentiment, ale jako zvláštní práci, jež nečiní z lidí cizince a z jejich prostředí cizí svět. Kritické ostří dodávají takovým úvahám okolnosti naší kultury, která je snadno vysvětlitelná s pojmem narcismu a kde se nacionalismus vyjadřuje a zakládá na nenávisti.
Kniha Tomáše Sedláčka je voláním žíznivého na poušti, aby byla ekonomie a ekonomika podřízena etický hlediskům. Připomíná tím sto let staré úsilí prvního československého presidenta, aby veškeré snažení bralo ohled na humanitu a také, aby vědecká odvětví brala ohled na vyšší cíle (spor o pojetí českých dějin je dostatečný případ). Ekonomie dobra a zla je kromě výkladu dějin a nejdůležitějších pojmů ekonomického slovníkem i morálním traktátem, který se jasně vymezuje proti „ekonomii hlavního proudu“ z posice člověka, který není jen číslem v ekonomických modelech konjunktury nebo recese.
Co říkáte na vánoční výzdobu v obchodech? Otravné a hloupé, že? Těžko říci, zda nám to kazí Vánoce samotné, ale rozhodně jde o projev nevkusu a bezohlednosti. Je vůbec obhajitelné mít vánoční výzdobu dva měsíce před samotným svátkem? Ať už jde o projev arogantního marketingu pohrdajícího zdravým rozumem a citem, nebo jen prostý nevkus obchodníků, jako občané máme právo vyjádřit nesouhlas a pokusit se tento agresivní marketing omezit.
„Bylo to na počátku reakce po roce 1848, v roce 1851 1. února, kdy se na Václavském náměstí tísnily tisíce lidí, aby vzdaly čest poslední Smetanovi. Pohřeb bez kněží, bez obvyklých ceremonií – rakev snesli přátelé a na rozkaz policie ujížděli branou s velkým chvatem. Kdo to byl, že ho tak vynášeli? Zločinec? Ne; byl to člověk, který chtěl býti člověkem doopravdy a jen člověkem. Ale to se tenkráte tak trestalo.“ (Masaryk 1926: 131)
„Opakuji: Demokracie není jen otázkou dokonalejších demokratických institucí, nýbrž především otázkou dokonalejších demokratických lidí. Ne politická strana jako taková je zlem, nýbrž nevzdělaní a nevyspělí občané a jejich vůdcové v režimu svobody jsou zlem. Každý občan nechť kritisuje především sebe jako straníka a svou vlastní stranu jako jednu z těch hříšníků proti demokracii! Angličané mají heslo: men, no measures! – jde o lidi, nikoliv o instituce nebo všeobecná opatření!“ (E. Beneš)
Rád bych se na chvíli, když dovolíte, věnoval třem poměrně frekventovaným slovům, jež zní – demokracie, tolerance a humanita. Zkuste se schválně na moment zamyslet, co ve Vás tato slova vyvolávají a v jaké souvislosti si je nejčastěji vybavíte a v neposlední řadě, jaké emocionální zabarvení ve Vás vyvolávají. A také se zkuste zamyslet nad tím, zda-li se tato slova již nezačínají zařazovat do kategorie, kdy existuje jednak jejich oficiální vyznění a pak také jejich “lidová“, soukromá (des)interpretace. V případě, že existují významné rozdíly mezi těmito oficiálními a neoficiálními významy je proces eroze významů těchto slov již v pokročilém stádiu.
Význam demokracie si nejsnadněji vybavíme ze slov Masarykových jako: „Demokracie je diskuze“, nebo „Není demokracie bez demokratů“. Či slovy Benešovými: „Nejkrásnější stránka ideálu není jeho uskutečnění a uvedení nebeského ráje v život, nýbrž boj o ideál a o ráj pozemský a duchovní.“ Demokracie je proto jako idea nedostižná, jako praxe je každodenním závazkem, mravní požadavek – étosem.
