Michalákovi: Máme bránit českou matku jen proto, že je Češka? Co když je pravda jinde?

Norsko, Zdroj: FlickerExistuje v podstatě jeden obecný pohled na česko-norskou kauzu rodiny Michalákových. V rámci něho je vše jasné. Čeští rodiče žijící v Norsku byli bez podložení obviněni, že fyzicky ubližovali či sexuálně zneužívali své dva syny. Bez ohledu na to, že k tomu neexistovaly věrohodné důkazy a že nikdo nebyl odsouzen či obviněn, norský úřad na ochranu dětí Barnevernet děti české rodině sebral, bratry oddělil a rodině je nenavrátil. Následkem toho se rodina rozpadla, matka zůstala sama a zoufale bojuje o návrat svých v podstatě ukradených dětí. Ty mezitím čelí v norských pěstounských rodinách “ponoršťování”, což leckomu připomíná usazování českých dětí do německých rodin v rámci germanizace českého národa v době nacismu. Zoufalá matka je navíc norskými úřady trestána za to, že bojuje o své děti a že věc medializuje.

Toliko pohled velké části českých médií.

Je to jednoduchý příběh. Zvrácené norské úřady kradou děti východoevropských imigrantů ve snaze vyrovnat negativní přírůstek norského obyvatelstva a matka se nemá jak bránit. Český národ je dotčen, protože jsou mu z “náruče” vytržená dvě česká dítka, z kterých se mají stát malí Norové a tak není nic jiného možné, než že se český stát musí pokusit “své děti” zachránit. Je to ale opravdu tak?

České úřady by děti možná odebraly také

V této kauze panuje řada paradoxů a nesrovnalostí. Média, a tedy i my, mají jen informace z jedné strany – od matky. Ta má samozřejmě svůj pohled na věc a jejím cílem je mít zpět své děti za každou cenu. Lidé obeznámení z detaily kauzy hovoří o případu ale v trochu jiném světle.

Například ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán v rozhovoru pro Právo rovnou řekl, že potom, co si o případu zjistil, si umí představit, že by české úřady odebraly Michalákové děti pravděpodobně také. O tom, že rodina Michalákových zatajuje určité informace hovořila i ministryně sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, která se dokonce přiklonila ke stanovisku norské strany, že k odebrání dětí existovaly závažné důvody. Skepticky se k celému případu postavil i premiér Bohuslav Sobotka. Navíc se na veřejnosti objevily intimní a velmi nestandardní fotografie rodiny, které mohly být také jedním z podnětů pro odebrání dětí (otázkou je, zda je považovat za věrohodné). Dalšími z faktů, které bychom neměli opomenout, je nechuť dětí se s rodiči vidět.

Dodejme, že Norsko má na výchovu dětí trochu jiný pohled nežli Česko a například fyzické trestání tam je zakázané. Je to trochu ironické – neustále slyšíme, že se někdo musí v Česku přizpůsobovat našim pravidlům, nicméně když to samé musí udělat čeští imigranti v Norsku, tak je to problém. Inu, zřejmě v internetových a hospodských diskusích panuje dvojí metr.

I přes výše zmíněná fakta ale nelze říci, kde je pravda a jestli je, nebo není matka v právu. O případu máme jen málo informací, které jsou velmi nepřesné a roztříštěné. Navíc do karet odpůrcům norského postupu hraje skutečnost, že případ Michalákových není ojedinělý a v nynější době se objevuje další s Českem svázaná kauza. Ale i v tomto případě o odebrání české holčičky víme jen od matky, která z nějakého důvodu přerušila spolupráci s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí i českým velvyslanectvím (více o tom v komentáři Aktuálně.cz).

Připomeňme jen, že podle MF Dnes norské úřady za rok 2014 prošetřovaly 53 tisíc rodin a v devíti tisících případech děti odebraly. Není to rozhodně většina.

Nelze říci, kde je pravda, ale je třeba se mít na pozoru. Je nesmysl bránit paní Michalákovou jen proto, že je Češka. V prvé řadě bychom se měli rozhodovat na základě faktů. Ostatně, půjdeme-li do extrému, kdejaký český vězeň v zahraničí má určitě svou verzi příběhu, ale důležité je to, co (ne)provedl, ne to, že je Čech.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.