Buďme hrdí na 28. říjen

vlajky-CZ-SKJistě se shodneme na tom, že státní svátek nemusí být pouhým dnem volna. Avšak oprávněně panuje nejistota, jaký význam takovému dni dát, s jakou činností a sdělením jej spojit a  jak vyvážit původ svátku v dějinách s tím, aby mohl být i  dnes zajímavou náplní volného času?  Domnívám se, že není nutné svátek prvoplánově „zpřítomnit“ a udělat z něj „atrakci“, ale postačí přeložit jeho historickou faktičnost do souvislosti s nedávnou minulostí a blízkou budoucností. Takto čistě významově můžeme významnost nacházet a nikoliv jen o důležitosti přesvědčovat na základě tradice. Pak nepůjde přímo o velikost a intenzitu ve slavení svátku, ale postačí i drobné a plnovýznamové gesto, jež může alespoň trošku ozvláštnit den volna.

Pokud to vnímáme takto, pak proti pasivitě a úplnému nezájmu, ale i proti politickému aktivismu a marnivému „hrdočešství“, je možné postupovat stejně. To znamená, zlepšením výkladu svátku a nalezením smysluplného sdělení, které je realizovatelné i prostým a obyčejným gestem. Ostatně není třeba příliš uvažovat, co takovým gestem může být, protože víme, že nejjednodušším a nejelegantnějším uznáním svátku je prostě vyvěsit vlajku. Čemuž je ale vždy lépe rozumět nikoliv vtíravě jako „správný čin každého hrdého Čecha“, ale třeba jako projev hrdosti na 28. říjen jako takový a osobní přesvědčení v hodnotu vzpomínky na něj a jeho ideje.

A jak lépe vzpomínat s ohledem na daleké i nedávné dějiny, než vyvěsit i vlajku Slovenska? Nebylo by pěkné, kdyby alespoň za čtyři roky, tedy ke stému výročí založení ČSR, objevily v oknech v Česku a Slovensku dvě vlajky?

Takové netradiční sdělení by bylo střízlivým a úctyhodným projevem hrdosti. A ne snad na základě nacionalistického mýtu o bratrství, ale jako prostředek společného utváření vlastní totožnosti. Možná bychom měli 28. říjen cele rozumět jako novou deklaraci středoevropského rozhledu a vědomí si jeho odkazu. Pak půjde o připomenutí si společné minulosti a porozumění tomu, že ve sdílené budoucnosti může spočívat silný postoj k Evropě a vybudování pevnějšího místa na světě. V jakémkoliv aktu spolupráce můžeme být opět středoevropany a nejen postkomunistickým východním blokem na periferii Západu.

K tomu je nutné překonat různé nenávistné a skeptické generalizace o „Češích“ a „Slovácích“ (např. Slováci zradili Čechy, Češi si podrobili Slováky, atd.). Opuštění od takových hloupých generalizací není zadarmo – musíme zaplatit odmítnutím jakkoliv romantizovat vztah mezi Čechy a Slováky, či vnucovat jakékoliv ideální vize harmonického pořádku. Avšak naštěstí tento sentiment proti skepsi nepotřebujeme, pokud jsme si právě vědomi toho, že zde běží o mezilidský vztah jako takový (otevřenost ke slušnému dialogu, uznání Druhého, schopnost vnést do vztahu zdravou rivalitu a humor), že zde běží o vytváření nového a hrdého středoevropanství. K tomu stačí dějiny jednoduše takové, jaké jsou – často nepříjemné, smutné, hloupé, plné omylů a chyb. Avšak to je v pořádku, protože již na začátku bylo řečeno, že se zde neodvoláváme k „báječné minulosti“ a „skvělé tradici“, ale hledáme pouze smysluplné gesto a hledíme se skromným pocitem naděje k novým možnostem v budoucnosti.

Nebo můžeme najít jiný význam tohoto svátku? Nebo spokojíme se snad s tím, že dnes slouží hrstkám národovců k obléhání národních památek s jejich nenávistnými slogany, kteří propagují sebe samé a svá všenápravná hnutí?

(Jako v předešlých letech Vám také na stránkách Vlast.cz nabídneme seznam kulturních akcí, které budete moci 28. října pro zpestření dne navštívit.)

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Československo a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.