Jeden za všechny – všichni za jednoho!

2087217652_af9d44731d_oSvětové metropole, státní instituce, vrcholní představitelé a statisíce lidí na sociálních sítích vyjádřili soucit s teroristickým útokem v Pařiži – a to prostřednictvím francouzské vlajky. Domnívám se, že tento projev solidarity, a bezpochyby pěkné gesto, vychází z mylného předpokladu, že jde o jiný stát, jiný národ, který byl zasažen útokem na bezbranné a nevinné.

Pro nás – pro občany České republiky, pro občany Evropské unie – jde o útok na naše soustátí, naše ústavní principy a univerzální lidská práva. Nemusíme tak vyvěsit pouze vlajku Francie, vyjádřit pouze solidaritu s Paříží, ale vyjádřit společný postoj vyvěšením vlajky Evropské unie. Neboť platí slovy Dumasových Tří mušketýrů: “Un pour tous, tous pour un!” – “Jeden za všechny – Všichni za jednoho!”

12250455_10208174669508776_602672187_oVyhneme se také nepříjemné otázce, proč nevyvěsíme vlajky jiných států, když jsou zabiti nevinní a bezbranní lidé – třeba na Blízkém východě, či v Rusku? Myslím, že nemůžeme výběr obhajovat na základě lidské solidarity – tu máme přeci se všemi lidmi a tím pádem i soucit s otřesenou Francií nemůžeme obhájit výhradně na univerzálním soucitu s Člověkem. Bylo by pokrytectvím považovat tento soucit za přirozený/obecný a nevyjadřovat pak soucit s obětmi jiných teroristických činů.

Nynější solidaritu s Francií můžeme snad lépe vysvětlit na základě faktu, že jde útok v naší Unii. Takto vyjádříme vedle soucitu, i sílu a rozvahu – uznání a připomenutí si reality, že je zde mnohem silnější idea státu, než se může v době míru a klidu zdát. Díky tomu také není potřeba soucit vysvětlovat jen kvůli tomu, že útočníkem byl nějaký “společný nepřítel”, čímž jen projevujeme jeho důležitost a “dotváříme si ho”, slouží nám pak k tomu, abychom se mohli vůbec bavit o sobě (odkazuji na esej, kterou napsal Umberto Eco).

Důsledek tohoto obrácení se “k sobě” je zásadní – nepomáháme teroristům legitimizovat jejich postavení jako zastánců a mluvčích celého “islámského světa”. Toto si přejí, takto se mylně chápou. Jde o nebezpečné jednotlivce, jde o kriminální organizace, jde o konkrétní sítě, nejde o “národy”, nejde o “civilizace”. Za terorem jsou vždy konkrétní potomci desetiletí konfliktů, desetiletí tyranských režimů, jsou to “váleční psi”, kteří se šíří do celého světa – jako popílek z Černobylu, nebo Fukušimy -, protože svět je dávno již jen jeden a důsledky neznají hranic – stejně jako příčiny a již “být ve světě” znamená jej nezamýšleně ovlivňovat a nést odpovědnost. Není snadné si toto přiznat a uvědomit.

 Nepřeji si ale diktovat lidem, jak se mají cítit a jak mají být události zasaženi, či zda vůbec – nezájem je také volitelnou možností. Mým záměrem je doplnit prvotní a přirozenou emocionální reakci o racionální, ano, i stroze politický pohled na tento druh nedávných i budoucích událostí. Protože, když se chceme vypořádat se strachem z teroru, může nám pomoci pouze hlas rozumu, sebevědomí a naděje. To vše myslím vlajka EU v těchto okamžicích může znázorňovat.

 

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Evropská unie a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.