Výzva: Nejsou jen sluníčka a xenofobové

Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, v zájmu demokracie i sjednocené Evropy
frontex2Debata o uprchlické krizi se smrskla na dotaz „Přijímáš, nebo nepřijímáš?“, „Jsi sluníčko, nebo xenofob?“. Jako by si člověk musel vybrat, zda bude chtít přijímat naprosto kohokoliv, kdo do Česka či Evropy přijde, nebo naopak bude úplně všechny lidi odmítat. Zastánci obou těchto krajních pozic útočí na city. Jedni zobrazují topící se děti a nešťastné matky, druzí hordy „bojeschopných“ mužů táhnoucích na Evropu. Jedni chtějí vyvolat soucit, druzí strach. Zastánci obou postojů pak usilují o to, abychom se cítili vinni. Buď za to, že naše bohaté země nepomáhají a nechají uprchlíky trpět, nebo za to, že se nebráníme zcela zřejmé islamizaci Evropy a nechráníme naše evropské „křesťanské hodnoty“.

Postoje jsou to tedy svým způsobem stejné, oba vytrhávají fakta z kontextu a ohýbají pravdu kýženým směrem. Takové jednoduché pohledy na svět jsou nebezpečné pro demokracii i jednotnou Evropu. Měli bychom se konečně ozvat my, kteří nestojíme na jedné ani na druhé straně.

Místo, aby se debatovalo o tom, jak migrační krizi opravdu čelit, pseudodiskuse se točí okolo toho, kolik vlastně mužů je mezi uprchlíky, jestli jich bylo tolik mezi prchajícími Čechoslováky, jestli maďarská novinářka napadla, nebo nenapadla uprchlíka, jestli ten uprchlík byl, nebo nebyl terorista. Hádáme se, jak vysoké by měly být kvóty pro přijímání, přeme se, jestli stálo za to nechat padnout diktátora Kaddáfího, který chtěl dobýt Evropu „dělohami muslimských žen“, posuzujeme, zda Islámský stát má, nebo nemá něco společného s islámem, objevují se otázky, jestli je migrační krize někým organizovaná „invaze“, hledají se viníci celé věci – Asad, Putin, Merkelová, Juncker, EU, USA…

Strach lidí ihned začali využívat jinak neúspěšní politici, kteří vášně ještě rozdmýchávají, protože jim to přináší cenné body, ale situaci vlastně řešit nechtějí, neboť jim vyhovuje. Bez krize by rychle ztratili popularitu.

Hlavní otázkou by ale nemělo být přijímat/nepřijímat, nýbrž – jak migrační krizi čelit?

Jak již bylo nadneseno, nejsou tu jen „sluníčka“ a „xenofobové“, ale i my, kteří sice cítíme soucit i strach, ale o věci se snažíme přemýšlet střízlivě. Však jak řekl T. G. Masaryk, nelze se upínat jen k citu, nebo jen k rozumu, obě složky se musí doplňovat. A v migrační krizi nejde jen o čísla a kvóty, ale o lidi, kterým lze různými způsoby pomoci, nicméně nikdy nedokážeme spasit celý svět.

Naše pozice by měla být taková:

  • Úkolem číslo jedna je zajistit mezi lidmi v Evropě pocit bezpečí. Strach a nejistota jsou naším největším nepřítelem. Situace musí být pod kontrolou. Občané se musí cítit bezpečně, společnost musí být v klidu, pak je možné situaci účinně řešit a pomáhat.
  • K migrační krizi je třeba stavět se čelem, na základě faktů a čísel, nikoliv pocitů a domněnek.
  • Problém nesmíme stavět na postoji přijímat/nepřijímat, nesmíme lidi strašit nebo dojímat nečestně vybranými čísly, fotografiemi a videi.
  • Musíme odmítnout veškeré zveličené, nepravdivé či podvržené „důkazy“ o charakteru migrační krize.
  • Stejně tak musíme odmítnout jakékoliv snahy obviňovat Evropany z krutosti a bezcitnosti, když nechtějí přijímat všechny imigranty.
  • Je obrovskou chybou, když se obavy lidí z rizik migrace (kriminalita, problematická integrace, bezpečnostní hrozby) bagatelizují nebo zesměšňují, nebo se tyto problémy pomíjejí.
  • Stejnou chybou je ale zveličovat problémy spjaté s migrací a celou problematiku stavět jen na nich.
  • K migrační krizi musíme svědomitě přistupovat i v zájmu ochrany demokracie. Označíme-li všechny, kteří nechtějí přijímat všechny imigranty, za neonacisty, poškozujeme tím především demokracii a tyto lidi naháníme do náruče extremistů.
  • Musíme si uvědomit, že migrační vlna trvá již roky, jen za poslední zhruba rok a půl zesílila na historická maxima.
  • Migrační krizi nelze jednoduše zastavit, proud lidí nezmizí přes noc, nepomůžou zdi ani ploty, ale existují opatření, která by mohla dostat situaci pod kontrolu. Opatření slušná, humánní, a proto evropská.
  • Ač je Evropa nejbohatším kontinentem, ani ona nemůže spasit celý svět a pojmout všechny uprchlíky. Když zavřeme lidi do ghett, tak jim nepomůžeme a zaděláme si na problémy.
  • Nicméně Evropa má dost finančních i humanitárních prostředků na to, aby mohla pomoci těmto lidem i vně schengenských hranic.
  • Lze se ztotožnit s postojem „Pomoci těm, kteří to potřebují, navrátit ty, kteří nemají právo v Evropě zůstat,“ což je jedním ze základních postojů Evropské komise.
  • Jednotlivé země by se měly v součinnosti s evropskými orgány samy rozhodnout, kolika válečným uprchlíkům dokážou pomoci na svém území a kolik prostředků dokážou vyčlenit na pomoc za hranicemi Evropské unie.
  • Musíme trvat na tom, aby lustrace, registrace a výběr uprchlíků probíhaly na schengenských hranicích v tzv. hotspotech, nikoliv až na území, kam imigranti nelegálně vstoupili. Opět tedy tak, jak s tím počítá plán Evropské komise.
  • Migrační krize v neposlední řadě nesmí rozklížit sjednocenou Evropu, protože to je to poslední, co Evropa potřebuje. Nejednotnost Evropy nám může do budoucna zadělat na mnohem větší problémy.
  • My, demokraté, bychom si měli uvědomit, že demokracii neochráníme strachem z pošpinění humanity, ale ochráníme jí především tím, že se jako demokraté a humanisté budeme chovat a nebudeme si nic nalhávat a barvit svět narůžovo. Můžeme dokázat užít i takových prostředků, které se nám v nekrizové době zdají být příliš striktní. Musí za ně být ale někdo odpovědný. Měli bychom si uvědomit, že demokracie není slabá.
  • Především ale musíme činit takové kroky, které zklidní situaci, ubezpečí Evropany o zvládání krize a zároveň tyto kroky pomůžou těm, kteří pomoc potřebují. To je cílem demokratického, humanitního a vlasteneckého přístupu k řešení migrační krize.

Takové by měly být základní postoje další diskuse okolo migrační krize, do které by se měla zapojit široká veřejnost, média i politici. Jejím cílem by mělo být nejen nastínit možné řešení, ale zároveň vyvíjet tlak na české i evropské lídry, aby učinili konkrétní kroky.

Bludný kruh černobílé pseudodiskuse „přijímat/nepřijímat“ a zesměšňování názorových oponentů nevede nikam, uprchlíkům ani Evropě nepomáhá, poškozuje demokracii a posiluje extremisty. Je v našem vlasteneckém zájmu ochránit demokracii i jednotnou Evropu a krizi dostat pod kontrolu dřív, než Unii i demokracii rozhlodá nejen z Evropy živený populismus.

Vlajky Česka a Evropy

Připojte svůj podpis k výzvě

Vadí mi současný stav "diskuse" okolo řešení migrační krize.
Migrační krizi je třeba řešit bez okolků, lží, manipulací i snahy o hraní na city, ať už je to strach nebo lítost.
Migrační krizi je nutné vyřešit v zájmu demokracie i sjednocené Evropy.

Nejsou jen "sluníčka" a "xenofobové".
Proto připojuji svůj podpis k výzvě.

[signature]

Počet podpisů: 30

Sdílejte s přáteli:

   

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*