Anders Behring Breivik: děsivě normální člověk

Události, které 22. července 2011 otřásly celým světem, znovu rozvířily debaty o budoucnosti Evropy, která se snaží budovat svou identitu na kulturně-pluralitním základě. Tento článek si však nedává za cíl klást norské masakry za vinu extremistům ani vstřícné imigrační politice (jak to často činíme v našem kulturním rámci, kdy jsme si zvykli považovat náš systém uplatňování pravidel za neuvěřitelně dobrotivý a zároveň až příliš shovívavý vůči ostatním), ale spíše se zaměřit na psychologický profil zločince, který za smrt desítek nevinných lidí prokazatelně nese vinu.

Pomineme-li to, že zatímco v případě útoků muslimských radikálů bývají za příčiny těchto činů obvykle považovány socio-kulturní vlivy (islám jako “náboženství nenávisti”) a u pravicových extremistů jsou to především reakce na rukavici hozenou právě kriminalitou imigrantů, může nás zarazit, s jakou rychlostí a samozřejmostí bývají pravicoví extremisté označováni také za psychicky narušené jedince. Tato skutečnost nám nemusí vůbec přijít ničím zvláštní, přesto s její pomocí můžeme odhalit určitá schémata vytěsňování nežádoucího z “kolektivního vědomí” společnosti.

Označení extremisty, který na dětském táboře povraždil sedmdesát lidí, za psychopata, je zcela jednoduché, nic nestojí, a je aktem vyloučení daného jedince ze společnosti. My “normální” jsme tím, že jsme Breivikovi přilepili na čelo tuto všeříkající nálepku, vlastně dali celému světu na vědomí, že s touto zrůdou nehodláme mít nic společného a nechceme s ní být nadále spojováni. Ve skutečnosti se tento akt svou povahou a významem rovná asi tomu, jako bychom nad Breivikem mávli rukou.

Nikdo z nás, pro které je Breivik zrůdou, cvokem, psychopatem a nemocným člověkem, nemá natolik dostačující vzdělání v psychologii nebo psychiatrii, aby si mohl dovolit pronášet nějaké směrodatné soudy. Přesto bych si dovolil vyslovit pochyby o tom, že Anders Behring Breivik je psychopat. V současnosti se norský vrah podrobuje řadě psychiatrických testů, které by do záležitosti měly vnést lepší světlo. Mezi námi se pohybuje řada jedinců, která by Breivikovi vyjádřila sympatie. Rozdíl mezi nimi a Breivikem spočívá pouze v tom, že Breivik své myšlenky dovedl až do konce a spáchal atentáty, při kterých více než sedmdesát lidí přišlo o život. Jsou rozhodujícími kritérii pro stanovení diagnózy “psychopat” silnější vůle, pevnější nervy a odvaha přenést hrůzné myšlenky do skutečnosti? Nemyslím si. Breivik je člověk, který uvažuje naprosto chladnokrevně, racionálně, nejspíš jedná bez jakýchkoliv skrupulí a pochybuji, že by se u něj projevovaly jakékoliv náznaky psychické lability. Tak jakýpak psychopat?

Kromě otázek o budoucnosti multikulturní Evropy tedy Breivikovy činy mohly přimět řadu lidí i k úvahám o tom, zda nejhorší spáchaná zvěrstva mohou být nějak determinována psychickou poruchou pachatelů.

Jisté paralely můžeme nalézt srovnáním s nacistickým režimem v Německu a politice takzvaného konečného řešení. Heinrich Himmler, Říšský vůdce SS, který byl jedním z nejbezohlednějších a nejkrutějších představitelů Třetí říše, stejně jako Adolf Eichmann, který organizoval transporty Židů do vyhlazovacích táborů, byli psychicky naprosto zdraví lidé. Neprojevovaly se u nich žádné deviantní sklony, nepovažovali se za Napoleony (což je humorně-stereotypizovaný obraz bláznů, ale zde vhodný). Pouze poslali na smrt miliony lidí. Sami byli lidmi vzdělanými a kultivovanými. Chovali se slušně ke svým sekretářkám, byli určitě i vzornými manželi a otci.

Na počátku 60. let byl Eichmann souzen v Izraeli za zločiny spáchané na židovském obyvatelstvu během II. světové války. Zatímco svět se snažil nahlížet na Eichmanna jako na zrůdu, ukázalo se, že Eichmann byl v podstatě “obyčejný člověk” (více v článku J. Bureše Holocaust a naše doba). Velice pěkně shrnul jeho osobu Leonard Cohen ve své básni “All There Is to Know about Adolph Eichmann”. Pokud v případě tohoto zločince budete očekávat šílenství nebo zrůdu, pak se nedočkáte. Na Eichmannovi není nic zvláštního – je to obyčejný člověk – jeden z nás. Miliony lidí neposlala na smrt tříhlavá příšera z cizí galaxie – byl to člověk, jakých se mezi námi pohybují tisíce, a jakými můžeme být i my.

Když si v roce 2004 odbyl premiéru film Pád Třetí říše popisující poslední dny Adolfa Hitlera, které tráví ve svém berlínském bunkru, zvedla se bouře kritiky. Podle některých recenzentů mohl film svádět k propagaci nacizmu, neboť Hitler v něm byl líčen jako zlomený muž a navíc mohl budit sympatie tím, že jeho chování k sekretářce Traudl Junge bylo více než důstojné. Hitler v podání Bruna Ganze nebyl uřvaný pitomec, který ohromuje masy svými velkohubými projevy o skvělé budoucnosti germánské rasy, ale člověkem, který pozve ke slavnostní hostině přátele, je pozorný ke svým podřízeným a poděkuje kuchařce. Je přímo opakem někoho, koho bychom označili za psychopatického tyrana. Bohužel, někteří recenzenti na takovéhoto Hitlera nebyli připraveni – chtěli Hitlera zlého ve všech stránkách psychiky, chtěli Hitlera řvoucího, chtěli zrůdu. Tím, že jim byl naservírován Hitler v rozkladu, jehož největší neřestí jsou nesmlouvavost a zvýšená impulzivita, byla zcela narušena jejich představa o zlu. Problém zde ani tak nepředstavovalo to, že Hitler není dostatečně zlý – řada lidí zjistila, že Hitler ve skutečnosti nebyl jako člověk až příliš vzdálen jim samotným, což bylo samozřejmě v rozporu s jejich sebepojetím.

Breivikův případ je ze stejné kategorie konfliktu – tím, že budeme tohoto člověka (záměrně i zde používám slovo “člověk”, neboť jsou to právě lidé, kdo tyto činy vykonává – žádná monstra) odsouvat mezi blázny a psychopaty, distancujeme se od čehosi, co nás provází na každém kroku, ale před čím bychom velice rádi zavřeli oči.

Pokud jsem výše uvedl, že označení Breivika za psychopata se významově rovná mávnutí rukou, v praxi to znamená postavení zla do pozice něčeho nenormálního a hloupého, co si snad ani nezaslouží naši pozornost. “Norský vrah je cvok, prostě mu ruplo v bedně, a tak ty lidi postřílel.” Bohužel, zlo v podobě Anderse Behringa Breivika je chladně a děsivě normální.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

2 komentáře u „Anders Behring Breivik: děsivě normální člověk

  1. Je to pěkné Michale. Ano máš pravdu, že z pohledu psychiatrie je Breivik normální člověk, který spáchal velmi nenormální čin, to o čem mnoho lidí mluví, ale nikdo to z různých důvodů neudělá, většinou proto, že to nemyslí vážně. Třeba takový antisemitismus byl dlouhou dobu dobově docela normální, ale teprve nacisté se “odvážili” přenést hospodské nadávání na židy do nějaké akce a výsledkem byl technologicky odlištěný holokaust, jako dílo děsivě normálních lidí. Zde je podstatné, že to bylo chladnokrevně naplánováno a provedeno a tím se to blíží té děsivé normalitě, poněvadž psychopaté jednají většinou v afektu.

  2. Dobré, Michale, líbí se mi to. Přesto bych neřekl, že Breivik byl zcela normální… Co jsem četl, byl tak trochu bez citů a asi trochu větší snílek. Ale znám mu dost podobných lidí… :-/

Napsat komentář: P. Štěpán Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.