Augustin Smetana – člověk, který chtěl býti člověkem

„Bylo to na počátku reakce po roce 1848, v roce 1851 1. února, kdy se na Václavském náměstí tísnily tisíce lidí, aby vzdaly čest poslední Smetanovi. Pohřeb bez kněží, bez obvyklých ceremonií – rakev snesli přátelé a na rozkaz policie ujížděli branou s velkým chvatem. Kdo to byl, že ho tak vynášeli? Zločinec? Ne; byl to člověk, který chtěl býti člověkem doopravdy a jen člověkem. Ale to se tenkráte tak trestalo.“ (Masaryk 1926: 131)

.

Augustin Smetana (1814 – 1851), český filosof a veřejně známá osobnost v polovině 19. století, nabyl filosofické vzdělání jako člen řádu Křižovníků. Z něj byl, rok před svou smrtí, exkomunikován pro politické názory zahrnujících požadavek plné rovnoprávnosti lidí. To v stále hierarchické společnosti devatenáctého století, vykládané s pomocí metafory lidského těla, jejíž hlavou byla katolická církev a podřízení se dobovým autoritám bylo mnohými teology vykládána jako posvátná ctnost, nebylo přijatelné stanovisko. Smetana zachází však dále za obecný demokratismus, ale buduje rozsáhlou filosofii dějin, jejíž cíl vyjádřil takto:

„Ano, lidstvo bude jako umělec, a celý jeho příští pozemský život bude mu uměleckým dílem, na němž bude pracovati bez ustání a klidu i bez námahy s blahou rozkoší až k jeho dokonání.“ (Smetana 1903: 22)

K výkladu tohoto citátu nejlépe poslouží další úryvek:

„Co znamená naše doba? Smyslem její jest: věda moderní obětuje na oltáři lidskosti náboženství a právo. Obětuje své náboženství a právo, to jest: má na místě náboženství a práva nastoupiti tvoření lásky, přetvořování člověka a přírody láskou. Smetanovy myšlenky mohutné, drtící, byly vysloveny po revoluci, když reakce začínala slaviti triumfy – tj. tragický osud našeho roku 1848.

Smetana jest a má býti naším buditelem, buditelem sociálního myšlení, ale nejen myšlení, nýbrž také prakse životní. Jemu jest úkolem účinná tvůrčí láska, a to pochopiti a v tom duchu českém pokračovati můžeme se učiti od Smetany“ (Masaryk 1926: 139-140)

Pro Masaryka byl Smetana, vedle Chelčického, ideálním mravním a politickým typem českého člověka, byl pro něj odpovědí na Českou otázku – kdo jsme, jaký máme úkol v dějinách,čím jsme odlišní? Nutno dodat, že Masarykova filosofie českých dějin byla poháněna náboženským vývojem a tím se důrazně spojovala se Smetanovým dílem a životním osudem. Dnes se nám může zdát tato teze jako mylná, s ohledem na dominující ateismus, či vyloženě proti-náboženské postoje mnohých Čechů. Avšak i problém ateismu a jeho řešení jsou pozůstatky dějin náboženství a s velkou mírou nadsázky tak můžeme říci, že v tomto hledisku řešíme stále  problém náboženský – čím nahradit, jak se vyrovnat, s ústupem tradičních náboženských představ?

„Z našich humanistů myslitelem nejsilnějším je Augustin Smetana. Všecky přednosti a nedostatky tehdejšího myšlení a snažení českého v něm obrážejí se nejjasněji, problémy a záhady obrozenecké pochopoval nad jiné hlouběji a v samých základech. A však nás tu zajímá jeho filosofie náboženská.

A právě problém náboženský byl životním problémem Smetanovým, životním hlavně také v tom smysle, že svou filosofii také žil. Pro sílu duchovní, obsaženost myšlenkovou a hloubku život a filosofie Smetanova jsou velikým svědectvím, že podstatou a kořenem českého života skutečně obrozeného může být jen náboženství.“ (Masaryk 2000: 93)

Zajímavé odkazy

http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/smtnau.html

Použitá literatura

Masaryk, T. G. 1926. Velicí mužové. Praha: Státní nakladatelství.

Masaryk, T. G. 2000. Moderní člověk a náboženství. Praha: Masarykův ústav AV ČR.

Smetana, A. 1903. Úvahy o budoucnosti lidstva. Obrat ve vývoji filosofického myšlení a jeho konečný cíl. Praha: Nákladem Jana Laichtera na Královských Vinohradech.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..