Aviatická pouť 2010. 100 let aviatiky

Aviatická pouť, jak už název napovídá, je přehlídka letadel, která se pořádá od roku 1991 za účelem předvést leteckou techniku od prvního vzletu ing. Jana Kašpara až po současnost. Pouť značí dobu, kterou naše letectvo prožilo a letos to je sto let české aviatiky. Tato pouť se konala v Pardubicích na vojenském letišti, a to ve dnech 5. a 6. června Vstup byl 250 korun pro dospělé, děti 6-15 let 50kč, ZTP a návštěvníci s příjmením Kašpar zdarma. Myslím, že na úvod to snad stačí a nyní budu vyprávět co jsem tam zajímavého viděl.




Jel jsem v sobotu brzo ráno a s dobrým pocitem, že to bude nádhera. To počasí, co bylo předtím, se nepodobalo jarním dnům, nýbrž podzimním. Zima, zataženo a déšť, ale ten víkend bylo nádherně vyfoukáno a krásná dohlednost. Slunce pálilo, až jsem se za ten den spálil jako bych byl u moře. Ten den jsem svým způsobem u moře byl, protože náš pan prezident T. G. Masaryk kdysi řekl: “Vzduch je naše moře“, a tak tomu je dodnes. Cesta z Prahy do Pardubic byla bez potíží, ale nepotkal jsem žádný přímý ukazatel na letiště, když bylo třeba. Nebýt GPS navigace, zabloudili bychom. I když jsem v Pardubicích byl poněkolikáté, s odbočkou na airport jsem si jistý nebyl.

Za branou nás uvítaly stíhačky typu L-39 a hned vedle nich byl vrtulník MI-17. Dále pak Gripen a maskot tygřík z tygří letky. Vedle byla postavená Mig-29 pro dvě osoby a naproti tomu zase pozemní dělostřelectvo s krásným strojem typu DANA. Kolem byly nějaké Tatrovky a jiné. Když toto člověk prošel dostal se na jakési rozcestí, kde byly stánky s občerstvením, ale také i vrtačky a domácí spotřebiče, což mě už letos nepřekvapilo, ale kýč to byl. Pokud byste se vydali na pravou stranu, byly zde k dispozici hasiči a jejich technika, která byla velice zajímavá. Bylo to situováno tak, že jste viděli nejmodernější techniku až po tu počáteční. Byl tam zásahový vůz z Ruzyně a člověk si do něj mohl i sednout a podívat se na tu nejmodernější techniku, co máme. Když jsem stál u prvních hasičských povozů z 19. století, byl jsem rád, že jsme v tom jednadvacátém. Vedle hasičů směrem na levou stranu byly sovětské rakety a i vraky letadel z druhé světové války. Motory, křídla a i listy od vrtule. Dále směrem vlevo byly vystavěny auta z dob minulých například tatrovky, aerovky, pragovky, ale i zahraniční sporťáky MG a jiné. Když člověk došel až ke staré věži byly tam přistavená letadla z prvních let 20. století. To byl třeba známý trojplošník Fokker DR-1 nebo francouzský letoun Sopwith Strutter nebo československá letalda, například známý Blériot, ve kterém právě poprvé letěl Jan Kašpar a mnoho dalších letadel. Více směrem vlevo byly pak novější typy letadel, avšak ty nejnovější neboli současné byla až na úplném konci prohlídky. To snad nikomu nevadilo, poněvadž právě za výše zmíněnými typy následovaly letouny z druhé světové války nesoucí názvy Spitfire, Me-109, Hawker Hurricane, T-6 Harward, Yak 3, Yak 9 a Yak 11. Co mě potěšilo byl nepřehlédnutelný Junkers Ju-52, ve kterém jsem měl tu čest být. Dochovaly se jen 4 kusy, a tak jsem rád, že jsem si na něj sáhl. Dále pak už byly stroje převážně ruské výroby. Letoun Mig-15 polské armády, Mig–29 maďarské armády, Mig-21 naší armády, An-26, An-2 známá jako Andula. Z té novější české výroby to byl L-159 Alca, L-39 Albatros, L–29 Delfín, L-410 Turbolet, L-200 Morava. Na trávě bylo zaparkováno veliká spousta letadel české výroby typu Zlín. Velice povedené kousky, které měly v průběhu dne ukázat jak se má létat.

Když jsem to prošel tak akorát mělo přijít zahájení Aviatické pouti v Pardubicích. Odbila 12. hodina a přesně na čas udělaly průlet tři Gripeny. Dva se následně odtrhly a letěly zpět na základnu, a ten zbylý se předváděl. Byla to paráda, protože počasí tomu přálo a bylo vše vidět. Pilot předvedl nějaké triky, průlet v maximální dovolené rychlosti a pak v nejnižší možné rychlosti. Popravdě by mi nevadilo, kdyby to tam rozbalil více a přímo nad lidmi, protože ten pocit nízkého průletu nad hlavou, to Vám povím, je tedy něco. Člověka až zamrazí. Bohužel, a také bohudík, je to kvůli bezpečnosti zakázáno. Gripen se rozloučil a letěl domů. Následovala L-159 a pak dva vrtulníky W3A Sokol a můj velice oblíbený Mi-24. Ukázaly známé manévry a zábava pokračovala dál. Trošku jsem čekal, že naše stíhačky vypustí světlice, ale nestalo se tak. Né že by to zkazilo celý den, to bylo pouze mé osobní očekávání.

Dále už pak byla různá představení. Za velice povedenou scénku označuji start Blériota jako první vzlet Jana Kašpara. Lidé tam stáli v dobovém oblečení, pilot si sedl do letadla a omotal si kolem svého krku bílou šálu. Diváci čekali, co se stane a pak pilot nahodil vrtuli, která osvěžila blízko stojící diváky proudem vzduchu. Já stál přímo za ní, takže vím, jak to bylo příjemné. Lidé v dobovém oblečení mávali, vojáci ČSR v dobových uniformách drželi letadlo, a pak to přišlo. Vzlet Blériota, který se s tím nemazal a vzlétl skoro z místa. Do toho hrála dobová hudba a pilot předváděl co s tím dovede. Letadlo, které má plátěná křídla a motor, který není moc výkonný vzlétl do oblak a doslova se tam motal. Popravdě jsem měl pocit, že to může kdykoli spadnou, ale zbytečné obavy. Perfektní stroj na tu dobu a perfektně ovládané naším pilotem. Tohle bylo veliké představení, které na mě moc zapůsobilo, a to velice kladně. Zkrátka dobrý scénář. Abych nezanedbal ostatní byly tam i bitvy z první světové války, kde figuroval Fokker Dr. 1 a Sopwith Strutter, který vyšel z bitvy jako poražený. Na zemi po něm stříleli Němci. Dříve jsem tyto éra moc nemusel a přišla mi nudnější než stíhačky, ale letos to opravdu mělo perfektní nádech, že nějaké stíhačky mi byly u zádě. Ze stíhaček tam toho zase tak nebylo, a tudíž to opravdu nelze srovnávat s leteckými dny, a to ani nechci protože jak jsem výše uvedl Aviatická pouť je o něčem jiném. Sluníčko putovalo dále na západ a já už byl spálený. Co patřilo mezi opravdu pozoruhodné věci byla sestava našich Zlínů. Bylo jich tam snad dvacet, a to ve vzduchu. Když prolétávali nad námi, házelo to na zem stíny a vypadalo to moc pěkně. Jakoby létali za války. Takových letadel po hromadě se moc nevidí. Létala tam jedna skupina, která měla své nátěry, a ty to uměli moc pěkně, tu skupinu. Pak, co dolétali skupinu začal startovat Junkers 52. Nedělal tam žádné opičárny a ani to nepotřeboval, protože si pozornost zajistil svým vzhledem. Dokonce z něj vyskakovali i parašutisté. Já se šel pak najíst a bohužel pro mě neměli dost jídla a tak slibovali, že dorazí druhá várka za nějakou dobu, že uvázl dodavatel v zácpě. No já šel tedy okukovat už okouknuté exponáty a najednou další zvuk motoru. Tentokrát to byl Messerschmitt 109 a za ním Spitfire. Obě letadla byla úžasná, ale ten zvuk Spitfiru byl nezapomenutelný, a to jsem ho poznal po slepu, protože jsem byl ke dráze zády a hrabal se v batohu. Ten zvuk byl jako hudba pro mé uši. Me-109 už ale tolik ne. Piloti předváděli bitvu a lítali opravdu moc rychle. Já fotil, když to šlo a pak oba přistáli a spolu jeli zpět na statickou ukázku. To už jsem šel zkontrolovat jídlo, a taky se najedl, a bylo to moc dobré z té polní kuchyně. Pro informaci se podával guláš anebo rýže s kuřecím masem, neboli čína. Já si vybral… ale to až jindy. Čas plynul dál a nastoupily na řadu proudové stroje. Ukázal se tam jediný letu schopný MIG 15 s polskými výsostnými znaky. Vymetl potencionální mráčky na obloze a předváděl se vesele dál. Do oblak se postupně dostávali L-29 Delfín a pak i Mig 29, na který jsem čekal. Mig-29 byl slovenský a musím uznat, že jsem byl trošku zklamán protože udělal průlet sem a tam a letěl kamsi. Čekal jsem, že se vrátí, ale ono nic. Následně jsem šel s bráchou za pásku a očumoval, jak jsem se již zmínil, Junkerse. Když jsem byl uvnitř, proletěly stíhačky jako na rozlučku. Byly to 3 JAS-39 Gripen. Čas kvapil a už lidi odcházeli a já se také chystal k odchodu. Večer letěly ještě skupinu horkovzdušné balóny a v osm večer se letiště uzavřelo veřejnosti. Balóny jsem už neviděl a raději jsem volil cestu domů. Suma sumárů, když to shrnu, tak nelituji ani chvilku, že jsem navštívil Aviatickou pouť. Počasí bylo naprosto dokonalé a nemohlo být lepší. Chytil jsem tam bronz a ještě se dobře najedl. Opatlal jsem vše, co šlo, abych měl další zářez na pažbě, že jsem v životě u toho byl. Od dělostřelců k hasičům a jejich dlouholetou historii přes veterány aut až po letadla různých druhů a historických dob. Mám z toho hodně fotek a videí, které budu moci srovnávat s příštím rokem kdy to bude 101 let aviatiky u nás. Účelem tohoto článku bylo Vás nalákat na další pouť, která bude jistě lepší. Tak tomu je každým rokem. Je to taky tím, že tuto akci dělají lidé, kteří k tomu mají vztah a cit a taky to tak vypadá. Takováto akce se plánuje i roky dopředu. Byla to krásná práce všech, co se na tom podíleli a jsem rád, že česká aviatika neupadá ba naopak a má stále co nabídnout. Čest aviatice a té české zvlášť!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky armáda, Kultura, Výstava, Zábava a jeho autorem je M. Manda. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: M. Manda

Jsem bunkrolog a opevnění z let 1935-1938 je má parketa. Moji hrdinové jsou Hraničáři. Chci být miliardářem a splnit si své sny. Mezi mé záliby patří focení, video, návštěvy armádních akcí, četba knih o opevnění, sport, PC hry a jiné. Chtěl bych v budoucnu pracovat pro stát ve státní správě a mé oblíbené jídlo jsou Javořícké párky s plnotučnou hořčicí zn. Malva a pár rohlíků...a točená kofola.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..