Březinka, A-B split a pokrytectví

Až příliš dobře víme, jak obtížné je změnit přesvědčení v jednání. A naše doba tento tlak na vůli vyostřila. Již neřešíme filosofické a náboženské otázky, ba ani prostá přesvědčení a mravní otázky s nejbližším okolím, ale přesouváme se pomocí médií a internetu intelektuálně mimo své fyzické schránky. Takové rozervání duše od těla, respektive duše svobodně brázdící internetovým universem a duše upjaté v každodenní existenci, narůstá a s tím přechází i problém nazvaný jako attitude-behavior split, či sociální „schizofrenie“, oddělení slov od činů, česky – pokrytectví.

Březinka a Rousseaua

Schopnost oddělovat soukromý život od veřejného, tedy fragmentovat vlastní osobnost na hermeticky uzavřené části, zdokumentoval Tzvetan Todorov dílem V mezní situaci. Na pozadí osobních zkušeností a deníkových zkazků z koncentračních táborů zkoumá problém morálky. Pro náš úhel pohledu bude důležité jeho definování pojmu „sociální schizofrenie“.  Musel přijít po zjištění, že mezi bachaři v nacistických a sovětských koncentračních táborech byli milovníci klasiky, krásné literatury a odpovědní otcové a matky, kteří velmi dobře rozlišovali zlo a dobro. Což se projevovalo i v nesmírně krátkém časovém intervalu. K ilustrací, jak takové „parcelování vědomí“ vypadá, poslouží tento úryvek z Todorovy monografie:

„Jako první příklad diskontinuity uveďme výňatek ze soukromého deníku Johanna Paula Kremera, který působil v roce 1942 jako lékař v Osvětimi. Dne 5. září si zapíše: ,V poledne jsem přihlížel zvláštní akci v ženském (kárném) táboře – nejstrašlivější hrůza všech hrůz. Hschf. Thilo, vojenský chirurg, měl pravdu, když mi dnes říkal, že tady jsme v anus mundi.‘ Nazítří, 6. září, si poznamenává: ,Dnes vynikající nedělní jídlo: rajská polévka, půlka kuřete s brambory a červeným zelím (20 gramů tuku), moučník a skvělý vanilkový krém.‘ … Když si Kremer zapisoval na stránku deníku událostí z 6. září, nemohl se vyhnout pohledu na zápis z předchozího dne, umístěný hned vedle. Jeden si přečetl, připsal k němu druhý: hrůzyplné vraždění, dobrá večeře.“ 

Podobné skutečnosti narušují naši představu veskrze amorálních osob neschopných vnímat utrpení spojené s koncentračními tábory. Proto musíme přijmout vysvětlení skrze pojmy jako sociální schizofrenie, či mravní diskontinuita. Člověk je schopen – a je nutné si tuto skutečnost neustále připomínat – oddělovat velmi snadno jednání od hodnotových stanovisek a nikdo není před uzávorkování „já“ od  svých činů plně v bezpečí. Zlomí nás ztráta odpovědnosti,  zatlačení jedince do vykonavatele prostého úkolu, nevědomost, nedostatek vůle, či cena morálky a ideálů v reálném světě.

Todorov připomíná také Jean-Jacques Rousseaua jako ilustraci „filosofa-pokrytce“, jenž věří v čistotu lidské přirozenosti, rozjímá nad dobrotou a spravedlností a přesto z věrohodnotných zdrojů (bohužel nevím, jaké má Todorov na mysli) víme, že jeho život zdaleka nebyl naplněn slovy jeho práce. Z toho nám vyplývá, že pokrytectví nemůžeme jednoduše považovat za povahový neduh prostých a nevědomých lidí. Naopak,  přináší úzkostlivé zjištění, že i když budeme mít názor rozumem a intelektem potvrzený a budeme o něm bytostně přesvědčení, nezabrání nám to, abychom se takové Pravdy v mžiku zbavili a co je nejhorší, aniž bychom si to plně uvědomovali. V tomto jsou obranné-„sebenalhávací“ mechanismy lidské psychiky až zázračně účinné.

A-B split

Michael Bell sleduje rozdíl mezi chováním a hodnotami především v činnosti environmentálních hnutí. Racionální souhlas se šetrností a emotivní reakce na „kácení deštných pralesů“ člověka přesvědčí v pravdivost zeleného světonázoru. Do té doby než si má zvolit, zda jet do práce autem, či veřejnou dopravou, změnit své spotřební chování, začít vyhledávat místní zemědělce, zařídit si kompost, atd.  Cena za realizaci přesvědčení je prostě příliš vysoká a názor se tak stává luxusem.

Bell v tento moment přechází velmi názorně od psychologické perspektivy k sociologické. Poznamenává, že realizace přesvědčení je drahá, neboť naše jednání je omezeno možnostmi sociálních struktur. Jen si vezměme případ amerických suburbií (u nás nemoc zvaná satelitní městečko). Padesát let plánování a růstu infrastruktury založené na levném benzínu vytvořilo naprostou nesobestatečnost  těchto suburbií, neexistující veřejnou dopravu, nedosažitelnost kultury a volnočasových aktivit. Sociální struktura, kterou je nutné přijmout, aby člověk mohl vůbec přežít, zde čitelně krystalizuje (sociální struktury jsou v drtivé většině neviditelné). Tyto struktury jsou tak pevné, že energie nutná k jejich překonání (měřená penězi) je tak veliká, že je dopřána jen menšině. Mluvit o svobodě volby je pak nemístné.

Proto je nutné uvažovat nejen v mezích sebekontroly, ale i v rámci sociální rekonstrukce – občanské změny komunity a společné práci. Jedině společná a spolupracující přestavba může vytvořit přívětivější materiální zázemí pro uskutečnění ideálů, ve které věříme. Řešení psychického konfliktu s realitou tak spočívá v sociální prostoru. Jednoduše řečeno – ve spolupráci.

Internet a komunikace

Dalším bodem je problém internetové diskuze. Pokud jsme si v předchozích odstavcích řekli, že člověk je velmi snadno pokrytcem a že lékem proti tomu je spíše než osobní přemáhání komunikace s jinými lidmi  a společná snaha o změnu, pak je zřejmé, jak nebezpečný je internet. Vytváří iluzi diskuze, uspokojuje naši potřebu řešit problémy, ale k činu to nevede. Vykřičíme se, utvrzujeme se v názorech a neboť jsme snadno pokrytci, tak to stačí.

Virtualita internetu tak nespočívá v jeho samotné kvalitě. Život na něm může být naprosto skutečný. Problém je v tom, že naše jednání v jeho rámci přirozeně odlišujeme od jednání mimo něj. Vzniklý komplex lidských aktivit je virtuální, neboť se dalece odlišuje od našeho jednání v realitě. Pokud bychom zneužili pojmosloví Karla Marxe, tak lze říci, že vzniká falešné vědomí o vlastním postavení. Víme, že je něco špatně, ale řešíme to tak, že se “vykřičíme” v hospodě, před televizí, nebo na internetové diskuzi.  Dalším aktérem jsou média, jež se horlivě přizpůsobují poptávce a vytvářejí tak ploché skutečnosti, na než se lépe masa vybouří. Problém je v tento moment mnohem složitý a odběhly bychom od tématu, ale je důležité říci, že toto falešné vědomí není řízeno žádnou zlou vůli, tak jak to lze interpretovat u Marxe, ale je výsledkem prostých lidských potřeb.

Závěr

Bez jediného zaváhání jsme schopni jednat vůči vlastním přesvědčením, hodnotám a názorům tvrdě zastávaných na internetových fórech či před televizní obrazovkou. Jak jsem se pokusil ukázat, není nutné se trápit neschopností svým přesvědčením vyhovět, neboť jsou často v přímém konfliktu s ustálenými vztahy ve společnosti a naše svobodná volba je těžko překoná (to však nesmí být ani výmluva!). Proto bychom měli jednat v rámci občanské společnosti a společně rekonstruovat nefunkční části společenského prostředí.


Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky jednání, morálka, pokrytectví, pravda, vůle a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

1 komentář u „Březinka, A-B split a pokrytectví

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..