Debata POLIS: Nikdo neví, co s Libyí

Vlajka Libye (monarchistická a současná)V úterý 26. dubna proběhla debata politologického sdružení POLIS na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Tentokrát na téma Krize v Libyi. Organizátoři pozvali dva odborníky, Mgr. Tomáše Weisse z Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a PhDr. Jana Jireše z Katedry politologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Debata jen potvrdila obavy mnohých ohledně zřízení bezletové zóny letectvem NATO v této zemi. Západ vlastně neví, co s krizí dál. V zemi je chaos, je dost nejasné, kdo bojuje na straně rebelů a celá intervence se vlastně nedá označit za společnou akci NATO. Další závěry debaty dále v článku.

Cokoliv Západ dělá, je špatně

Západ, ke kterému po roce 1989 opět naštěstí spadáme, má jeden problém. Tím je jeho pověstná morální odpovědnost „za celý svět“. Je to nejspíš dáno tím, že takřka celý svět v nějakou dobu západní státy ovládaly. Stojí jakoby na stráži míru a humanity. Trochu aby se odvděčil za koloniální nadvládu, trochu ze své podstaty.

A tak, dochází-li někde k bezpráví, je automaticky Západ povinen zasáhnout. Existuje zde mnoho traumat. To staré trauma z appeasementu, který vedl k Holocaustu. Pak čerstvější traumata z pomalého rozhodování o zásazích v Kosovu nebo Dárfúru.

Některé neziskové organizace by uvítaly zásah snad všude na světě, ať už v Tibetu nebo Bahrajnu. Zajímavé ale je, že podobné očekávání mají i nezápadní společnosti. Když by Západ nezasáhl, ihned by ho bombardovaly obviněním z pragmatičnosti („v zemi trpí lidé, ale vy tam nejdete, protože nemá ropu“). Jenže Západ se nikdy nezavděčí, a když už zasáhne, tak ty samé státy jej začnou obviňovat a kritizovat.

A tak je to i s Libyí. Západ dlouho otálel, civilisté trpěli a umírali. Americký prezident Obama se nemohl rozhodnout, ani Evropanům se příliš nechtělo. Italové si vážili dobrých vztahů s Kaddáfím a například Němci měli intervencí dost, stačilo jim fiasko vlastních vojsk v Afghánistánu. Jediní Francouzi a Britové se do akce jaksi hrnuli. Kaddáfí byl v minulosti Evropě a Západu vhod, byť pravděpodobně nařídil teroristický útok na dopravní letadlo Pan Am nad britským Lockerbie (za použití československého Semtexu), kde zemřelo téměř 300 lidí. Na druhou stranu se zbavil zbraní hromadného ničení a vesele obchodoval s ropou. Navíc držel silně kmenově roztříštěnou Libyi pohromadě.

Dva státy s nálepkou NATO

NATO se nakonec „odhodlalo“. Doopravdy se podle Jana Jireše ponořilo do další krize. Tu předchozí aliance překonala teprve před třemi lety. Turecko bylo zprvu proti intervenci a Obama se příliš netvářil. Nakonec jej udolaly „Jestřábí ženy“ (podle médií Susan Riceová, velvyslankyně USA při OSN, Samantha Powerová, poradkyně pro národní bezpečnost a Anna-Marie Slaughterová, profesorka Princetonské univerzity).

Francouzi považují severní Afriku, tzv. Maghreb, za svou sféru vlivu, navíc prezidenta Sarkozyho čekají volby a úspěšné vojenské tažení by mu dopomohlo. To v době, kdy v preferencích vítězí nacionalistka Le Penová (dcera Jeana Marie-Le Pena, kterého obdivovala například i bývalá česká Národní strana).

Důvod vojenské aktivity Británie je podle Jireše i Weisse poměrně těžko odhadnutelný. Ministerský předseda Cameron nemá důvod kvůli volbám zvyšovat svou popularitu, ropa z Libye jde především na jih Evropy a Británie nemá v oblasti zvláštní zájmy. Zdá se, že se jedná jen o dobrosrdečnost premiéra Camerona. Velká Británie jakoby jediná sledovala pouze humanistické zájmy (pomineme-li „donuceného“ Obamu, nicméně USA se z akce rychle stáhly a spíš ji jen z povzdálí podporují).

Ostatní státy koalice nemají moc chuť zasahovat. Ani Češi, byť by mohli. Proto se nedá podle hostů debaty hovořit o intervenci NATO. Doopravdy jde o společnou akci Velké Británie a Francie za podpory několika dalších členů aliance. Vojenské nasazení v zajištění bezletové zóny nad Libyí je skoro směšné. Nizozemí údajně vyslalo 4 své letouny, USA poslaly Evropě na pomoc 2 bezpilotní letadla Predator (Evropa jimi nedisponuje) a Italové propůjčili libyjským povstalcům asi 10 vojenských odborníků. Čísla jsou to opravdu komická a o velkém nadšení v NATO se nedá opravdu moc dobře hovořit.

Západ neví, co dál

To nejdůležitější a nejotřesnější ale je, že Západ sám neví, s kým bojuje a komu pomáhá. Ve snaze ochránit životy civilistů jim zkusil pomoci svrhnout tyrana. Ale popravdě řečeno, jak padlo na debatě, s trvající občanskou válkou (kterou Západ intervencí nepřímo podporuje) umírají další a další civilní oběti. Nikdo neví, co by se stalo, kdyby neintervenoval. Je možné, že by umřelo mnohem méně civilistů, ale také by mohlo dojít ke Kaddáfího pomstě na stovkách či tisícech lidí.

Navíc o složení libyjské ulice nikdo moc neví. S největší pravděpodobností nejde o Al Kajdu, i když i ta se údajně z části účastní. Vznikla „Národní rada“, kterou již uznala Francie za jediného reprezentanta libyjského lidu. Ostatní země se tomuto činu zdráhají, to včetně Česka. Nikdo přesně nezná složení Národní rady ani bližší stav věcí. Nikdo také netuší, co se může stát, kdyby Kaddáfí padl. Je dost možné, že porážkou Kaddáfího režimu by se na jeho místo dostane obdobný režim, ne-li horší.

Domluví se Západ s Kaddáfím jako v Kosovu?

Na debatě se diskutovalo o tom, jak může intervence skončit. Je jasné, že konflikt se potáhne dlouho a NATO nebude chtít utrácet donekonečna peníze. Pokud nedojde ke zvratu a Libyjci nesvrhnou Kaddáfího, je možné, že Západ se bude chtít s vůdcem Libyjců domluvit. Jak řekl Jan Jireš – podobně, jako se to stalo s Miloševićem. Kaddáfí by jistě stál o to, aby Západ opět rozmrazil jeho bankovní konta. A i on má Západu leccos nabídnout.

 

Měří snad Západ dvojím metrem, proč nezasáhne v Sýrii?

Někteří křičí, že Západ pracuje dvojím metrem. Osvobozuje jen takové země, které se mu hodí. Obvykle když tam má ještě jiný strategický nebo ekonomický zájem. Hodně lidí argumentuje Bahrajnem nebo Sýrií, kde dochází k podobně tvrdému potírání protestů jako v Libyi. Západ se nezmohl na nic jiného, než na diplomatické protesty.
Jenže Západ není všemocný a má jen omezené zdroje. Například Francouzi mají vojska mimo Libye i v Pobřeží slonoviny a Afghánistánu. Víc by možná nezvládli. Britové již také prohlásili, že jsou vojensky na pokraji svých možností.
Západ z jednoduchého důvodu nemůže být všude.

Navíc Sýrie je jiný případ. Oproti Libyi má 3,5krát víc obyvatel, silnější armádu a neklid v zemi by si určitě nepřály okolní státy (NATO by zřejmě nikdy nedostalo mandát k takovému činu). K tomu Sýrie sousedí s jedním z členů aliance – s Tureckem.

Kritikům chování Západu kazí argumenty i další věc. Tou je neangažovanost Egypta v libyjském konfliktu. Proč s jeho velice silnou a mnohnásobně větší armádou nezasáhne? Rozhodně by to bylo legitimnější, než když to dělají Američané a Evropané. Výmluvy nedávného pádu starého režimu nemusí platit, v zemi je relativní klid.


Zajistí si kvůli intervenci Irán atomovou bombu?

Nejzajímavějším názorem byl vliv konfliktu v Libyi na okolní státy, resp. na nepřátele NATO. Kdyby se Kaddáfí nebýval zbavoval zbraní hromadného ničení (ZHN), stěží by se Západ hrnul do intervence, která by mohla ohrozit bezpečnost jeho civilistů. Kam by to podle Jana Jireše mohlo plynout? Například Irán by se mohl poučit a ještě více se zaměřit získání ZHN, resp. atomové bomby. Tím by s přehledem zajistil nedotknutelnost svého území před možnou akcí Západu. Ten však na to nemá již síly ani chuť.

 

Pokud shrneme věci, které padly na debatě Polisu – Západ není ve zřízení bezletové zóny v Libyi jednotný. Obama ani mnoho dalších evropských státníků nechtělo plýtvat silami v pravděpodobně dlouhém konfliktu. Jiní se však do akce hrnuli s vervou. NATO mělo velké problémy se shodnout a dostalo se opět do další krize.
Ve hře jsou jednak národní zájmy (pro USA není Libye nezbytně důležitá) a také volby (Sarkozy potřebuje zvýšit preference a akcí si může pomoci, naopak kancléřka Merkelová má naopak na kahánku a jasné odmítnutí přítomnosti ze strany Německa nebo současné uzavírání jaderných elektráren je toho důkazem). Z debaty vyplývá, že jediná participace Británie se zdá být opravdu upřímná. Ale nikdo za roušku dobře nevidí.
Nejpodstatnější je, že intervence bude trvat dlouho, bude stát mnoho zbytečných civilních životů i peněz a její konec není jen v nedohlednu časově, ale především nikdo neví, co by mohlo přijít po Kaddáfím.

Rozhodně jsou to nepříjemná fakta a bude zajímavé sledovat, kam se věc uchýlí.

(o politologickém sdružení POLIS a jeho zajímavých debatách se můžete dozvědět víc na webových stránkách sdružení i-polis.cz)

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..