Dnes o demokracii

Co je vlastně ta bájná demokracie, kterou všichni mámě zbožňovat a šířit po světě jako novou víru? Co o ní normální člověk – občan ví?

Z chytrých knih se můžeme dozvědět, že demokracie je způsob vlády, vznikla kdysi dávno v antickém Řecku. Avšak tato starověká demokracie se od té dnešní poněkud lišila.
Název demokracie, jak každý ví, je spojením řeckých slov „demos“ a „kratein“; což společně znamená „vláda lidu“.
Ovšem definice samotné demokracie tak jednoduchá není. V dnešní době se pod tímto pojmem lidem vyjeví „režim“ nebo rovnou volby a vhazování lístků do volebních uren. Řada lidí nedokáže rozlišit mezi slovy demokracie a kapitalismus, aniž by věděli, co daná slova přesně znamenají.
Existují tací, kteří demokracii připisují hanlivá přízviska, přirovnávají ji k anarchii, přisuzují ji pokles morálky, chaos, bezpráví a celkový úpadek společnosti ve všech směrech.

Ale co je vlastně v pravé podstatě demokracie? Určitě by bylo jednoduché zopakovat již zmíněnou „vládu lidu“. Z části je to pravda – z přísného „politického pohledu“. Nicméně pouze o vládnutí lidu demokracie není. Demokracie je totiž životním principem a prorůstá nejen politikou, ale i životem prostého člověka. Demokracie je diskuzí, jak to již řekl jeden moudrý český filosof, později i první československý prezident T.G. Masaryk.
Sama demokracie je uznáním odlišného názoru, je trpělivým nasloucháním, porozuměním a schopností uznávat své chyby.
Jakkoliv předchozí slova zní „zprofanovaně“, musíme je pochopit v jejich pravých původních významech. Mohli bychom dodat, že demokracie může přeneseně být rozvahou i moudrostí. Demokracií rozumíme nepoddáním se předsudkům a snahu řešit problém společně, s ohledem na výtky ostatních, a to co nejlepším způsobem.

Demokracie samozřejmě není jen o zdlouhavém rozmlouvání a nakládáním se vším jako v rukavičkách.Demokracii rozhodně nemůžeme přisoudit vyměklost, neschopnost přijít k ráznému řešení či přehnaný pacifismus. Jakýkoliv extrém je totiž vždy nežádoucí, proto i přehnané „mírové“ smýšlení může být kontraproduktivní a samotné demokracii nebezpečné.

V čem je pro nás demokracie tak výhodná? Vezměme to ze široka.
Britský státník, Winston Churchill, kdysi pravil, že „demokracie je nejlepším z nejhorších forem řízení státu.“.
Měl jistě pravdu, lidstvo se zřejmě nikdy nedostane k ideálnímu řízení státu, protože samotná kvalita a úspěch řízení státu není určena druhem a způsobem vlády, nýbrž pouze lidmi, kteří stát vedou (jejich morálkou, talentem, odhodláním a cílem, proč stát vedou). Proto je takové státní zřízení utopií a nikdy nesplněným snem. Tu demokracie nabízí vše, co jen může poskytnout, abychom se takovému ideálnímu státu přiblížili. V tom případě záleží na nás, zda se toho chopíme. Protože musíme k ingrediencím demokracie přidat vlastní přísady – pravé demokratické smýšlení, již zmíněný rozum, čest a tvrdou práci. Pak se nám dostane té pravé pochoutky – úspěchu, prosperity a spokojenosti.

Pokud řešíme nějaký problém, nemůžeme se na něj podívat z našeho pohledu a slepě tvrdit jen to, co si myslíme. O tom demokracie není. Dnes se často na internetových diskuzích probírá jakékoliv téma „černobíle“ (někdy spíš „modro-rudě“). Dle názoru některých lidí neexistují jiné, než dva pohledy na věc – pohled příznivce a pohled odpůrce.
Jenže pozor! Tak to nejde. Takové diskuze nejsou hodné demokratické společnosti a smýšlení.
Demokracie se na problém nedívá z jednoho úhlu, nebo ze dvou, demokracie problém vezme do rukou a prohlíží ho ze všech stran, pěkně si ho ohmatá, okoukne, očichá a pak se teprve jedná o tom, co je dobré a jak by se to vše mělo vyřešit. Znát podstatu a okolnosti problému, na tom záleží!
Tak funguje správná demokracie – tak funguje ta správná diskuze. Ta diskuze, která ctí názor ostatních, ovšem nenechá se svést emocemi k neústupnému odporu vůči tématu nebo bezmyšlenkovité podpoře.

Demokracie není záležitostí jen parlamentu, politických klubů a jiných tlacháren (kde to navíc v dnešní době moc nefunguje), ale je součástí každodenního života. Pokud se uvolíme a sami přijmeme demokracii, svět se pro nás změní – nebude existovat problém, který by byl palčivý nebo neřešitelný, nebude existovat námi vyvolaných nesvár. Problémy se v první řadě musí řešit, tak dojdeme k tomu, že z nich „nevykvetou“ problémy velké a v diskuzích neoblíbené.
Demokracie znamená chtít něco udělat nejen pro sebe, ale zvláště pro společnost – ostatní lidi. Jedná se především o tvrdou práci, nikdo za nás naše záležitosti nevyřeší. Tak, jako si to klade za cíl vlastenectví (to je poněkud špatné vyjádření, vlastenectví totiž nemá cíl, vlastenectví je také právě ona chuť pomoci a pracovat i pro ostatní; to rozličnými způsoby, ale o tom až jindy).
Vlastenectví jde ruku v ruce s demokracií, bez ní se vlastenectví stává pouze prázdnými slovy, které nakonec vždy vyústí v extrém a výsledek takové situace bude mít za následek pravý opak toho, k čemu vlastenectví směřuje – k obecnému prospěchu a blahobytu.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.