Do světa špatného filmu, díl druhý: Studio Asylum

V minulém díle našeho seriálu o ultrašpatných filmech jsme se zabývali počátky tohoto odvětví filmového průmyslu. V tomto článku se zaměříme na filmovou společnost, která se svou specializací na tvorbu nejodpornějších splašek postupně dostává do popředí zájmu nejen milovníků nepovedených snímků, ale také regulérních filmových fanoušků, kteří sledování “děl” asylácké produkce považují za nedocenitelné guilty pleasure.

Když studio Asylum vydalo v roce 2005 svou ultralevnou adaptaci Wellsovy “Války světů” v době, kdy světlo světa spatřila i Spielbergova verze, měli producenti o své budoucí strategii jasno. Od té doby se Asylum věnuje produkci takzvaných “mockbusterů”, tedy snímků, které se snaží parazitovat na aktuálně úspěšných kasovních trhácích. Produkce často oproti originálu jen nepatrně pozmění název, čímž přesvědčí babičky a rodiče mladých filmových nadšenců, že se jedná o tu pecku, o níž jejich ratolesti dnem a noci pochvalně hovoří. Tak získává Asylum peníze na produkci dalších, vesměs naprosto nepovedených děl.

Z mockbusterů produkovaných společností Asylum zmiňme alespoň následující (s původními názvy): H.G. Wells’ War of the Worlds, The Da Vinci Treasure, Pirates of Treasure Island, Snakes on a Train, Transmorphers, The Day the Earth Stopped. Tento výčet není kompletní a níže se budeme několika dalšími mockbustery blíže zabývat.

Co činí filmy studia Asylum tak špatnými kromě způsobu jejich distribuce? Především jsou to tragické herecké výkony, ať už jde o katastrofické, hororové nebo komediální snímky. Dále je to pak práce s prostředky,  na nichž by měl film z žánrového hlediska stát. U sci-fi jsou to mizerné efekty, u monster-hororů přehnané rozměry titulních potvor, u komedií do nebe volající trapnost. V následujících odstavcích se zaměříme na čtyři filmy, každý svým způsobem urážející vkus soudného diváka.

Jurské komando (2008) svým názvem parazituje hned dvojnásob: v české podobě na Spielbergově Jurském parku (1993), v originální podobě 100 Million BC pak na Emmerichově popkornovce 10 000 př.n.l. (2008).

Skupina vojáků se s pomocí stroje času vydává do druhohor, aby zachránila bratra vedoucího celé expedice, jenž se před mnoha lety podílel na takzvaném Philadelphském experimentu a nešťastnou náhodou zůstal se svým týmem uvězněn v pravěku. Několik zbytečných členů záchranné expedice je, jak je v “dobrodružných hororech” zvykem, scenáristy obětováno masožravým příšerám, v tomto případě velociraptorům. Po džungli se také pohybuje digitálně zrůdně zpracovaný tyrannosaurus (podle českého distributora v období jury!), jehož dunivé kročeje rozechvívají záběr, asi jako když Limonádový Joe kráčí po ulicích Stettson City. Expedice, jejíž řady průchodem pravěkého safari značně prořídly, nakonec trosečníky nalezne. Mluva nalezenců ze 40. let 20. století se nijak neodlišuje od cool slovníku současných amerických vojáků. Ve filmu studia Asylum snad ani nikoho neudiví, že tytéž postavy nosí současné oblečení. Zvlášť pikantní je přítomnost postavy bratra vedoucího záchranné mise, který s oblibou nosí bílý nátělník a vzhledem připomíná (ne)slavného německého detektiva Ingo Lenßena. Oběma výpravám se nakonec podaří dostat do současného New Yorku. Do stroje času ale pronikne i tyrannosaurus a zbylou půlhodinu filmu se prochází nočním velkoměstem, dokud není eliminován.

Z mnou viděných filmů studia Asylum se patrně jedná o nejvíce iritující snímek, což lze přičíst především nesympatickým postavám (a zejména namachrovanému chlápkovi v nátělníku). Tristní jsou rovněž digitální efekty, díky kterým pravěcí ještěři vyvolávají spíše smích než hrůzu.

V roce 2008 spatřil světlo světa rovněž snímek 2012: Soudný den. Tento obskurní film je dalším z řady asyláckých mockbusterů a tentokrát si bere na mušku Emmerichovu katastrofickou vizi 2012 (rok výroby 2009).

Píše se 21. prosinec 2012. Země je zcela neočekávaně sužována zemětřeseními a nezvyklými meteorologickými jevy. Děj filmu se točí kolem několika navzájem neznámých postav, jejichž osudy se v samém závěru propletou tak, že se setkají v mayské pyramidě a každá postava přispěje nějakým způsobem k záchraně planety. Kromě tristního herectví a nepříliš přesvědčivých efektů proslul film svou náboženskou linkou, která se proplétá celým dějem. Několik postav během filmu záhadně zmizí, aby se divák dozvěděl, že se pouze jednalo o jakési strážné anděly, kteří měli jinou postavu doprovodit na cestě k pyramidě a dokopat ji k jistým činům. Tak například zmizí matka skeptické lapidušky Susan, do které několik hodin předtím hučela své teologické teze a přesvědčovala svou dceru, ať se odevzdá Bohu. Podobné agitační rozmluvy zabírají asi polovinu stopáže, čímž znechucují povětšinou ateisticky orientované české publikum.

Mega Shark vs Giant Octopus (český název prozatím neexistuje) z roku 2009 překročil všechny možné mantinely nastavené dřívější monster-hororovou produkcí. Pokud doposud platilo, že přerostlé obludy překračují standardní rozměry svého druhu maximálně dvojnásobně, v Mega Sharkovi se dočkáme stometrových mořských příšer.

Obří žralok a chobotnice, kteří strávili miliony let zamrzlí v ledovci, se při uvolnění ker probudili a začínají terorizovat Tichý oceán. Situaci prověřuje bioložka Emma (ztvárněná stále atraktivní zpěvačkou z 80. let Deborah Gibson) spolu s irským vědátorem Lamarem a Japoncem Sejdžim. Tato trojčlenná atrapa vědeckého týmu zkoumá chování obou predátorů tak, že neustále míchá a přelévá barevné tekutiny z jedné kádinky do druhé, dokud nejsou její členové zatčeni a uneseni na tajnou základnu, kterou hlídá jeden ostrý hoch s tmavými brýlemi a samopalem (záběr na něj se v průběhu filmu asi šestkrát zopakuje) a které velí klasik béčkové kinematografie Lorenzo Lamas. Žralok a chobotnice si mezitím řádí, jak se jim zlíbí – vytrhávají ropné plošiny z mořského dna, vyskakují do desetikilometrové výšky, kde se zakousávají do letadel, žerou nejslavnější světové mosty a hrají baseball s vrtulníky a ponorkami. Vědci jsou armádou donuceni spolupracovat na likvidaci obou predátorů a s pomocí feromonů je doženou ke vzájemné konfrontaci.

Film se díky své neuvěřitelné ulítlosti, opakování záběrů a několika hláškám stal doslova hitem. Spoustu legrace si zřejmě užil i tvůrce českých titulků, který do nich umístil i smajlíky, když postavy pronesly zvlášť absurdní repliku. Celý film se prakticky vešel do upoutávky, kterou můžete zhlédnout níže.

Po vydání Mega Sharka přešli asyláci k nové produkční strategii. Došlo jim, že největší ekonomické úspěchy budou sklízet produkcí filmů kategorie Zet, Žet, Żet, Ja, Omega, Tav, zkrátka toho nejposlednějšího písmena všech abeced na světě, ve kterých nebude fungovat absolutně nic. Čím větší pitomost, tím větší zájem publika. Vůbec nevadí, že diváci tyto filmy vyhledávají většinou z touhy po pobavení nad neschopností jejich tvůrců. Studio Asylum je řízeno lidmi, kteří jsou připraveni prodat zbytky své osobní cti a seriozity, jen aby jim to přineslo o pár dolarů navíc.

Tuto strategii uplatnili asyláci ihned po fenomenálním úspěchu Mega Sharka natočením dalšího monster-hororu, tentokrát s názvem Mega Piranha (2010), jenž pokračuje v kolejích vyjetých jeho katastrofálním předchůdcem. Opět jde o přerostlé zrůdy, tentokrát piraně, jež navíc s časem znásobují svou velikost. Do hlavní role byla znovu obsazena hvězda pop-music 80. let, tentokrát již kypící Tiffany. Sekunduje jí neskutečně toporný Paul Logan jako tajný agent se spoustou zvláštních schopností, jako například svádět podvodní souboje s dravými rybami nebo nakopávat obří piraně vyskakující z vody.

Triková stránka filmu je snad ještě horší než v případě Mega Sharka a některé scény z něj byly přímo převzaty (obligátní voják hlídající základnu). Natáčelo se také za použití stejných herců a interiérů. Vyvrcholení filmu je však ještě přehnanější – čtyřicetimetrové piraně vyskakují z vody, pojídají vrtulníky, vrážejí do budov a ze záhadných příčin při tom explodují. Snímek končí tak, že jedna piraňa je poraněna a ostatní se na ni vrhají. Jaký je osud dalších exemplářů, to se již nedozvíme.

Budoucnost studia Asylum vypadá velmi slibně – dokud budou lidé z recese sledovat filmy s desetinásobně přerostlými predátory, nemusejí se producenti o své zisky obávat. V nejbližší době si pro nás asyláci připravili hned tři lahůdky: v prvé řadě katastrofické drama Titanic II. Letos na podzim pak bude mít premiéru pokračování Mega Sharka s názvem Mega Shark vs Crocosaurus, tentokrát již bez účasti Deborah Gibson. Ta se však dokonce spolu s Tiffany objeví v dílku Mega Python vs. Gatoroid, které bude dokončeno příští rok. Milovníci extrémně špatných filmů si (soudě podle názvů) jistojistě přijdou na své.

Konec 2. části.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Do světa špatného filmu, díl druhý: Studio Asylum

  1. Tady a hlavně k předchozímu dílu: k anglickým názvům, frázím a citátům by to chtělo přidat do závorky český překlad. Neočekával bych hned, že každý umí anglicky.

    Jinak na Titanic 2 jsem zvědav. To bude s prominutím sračka. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.