Dvě otázky pro české euroskeptiky

Rád bych oslovil všechny, kteří bojují proti Evropské unii a zeptal se jich: Chcete vystoupit z unie, protože členství je pro nás nevýhodné, nebo protože unie je špatná pro celou Evropu?

Možná budete mít tendenci odpovědět, že mezi tím není rozdíl – domnívám se však, že rozdíl je to zásadní, má-li vůbec dojít k transformaci negativních postojů vůči EU v nějaký pozitivní projekt, nějakou státotvornou událost.

Myslím, že často právě ti nejhorlivější bojovníci proti EU si zvykli proti ní jen mluvit, okázale a za potlesku davů za jejich odvahu (tj. odvahu říkat, co říkají všichni). Avšak pokud se ukáže, jak by měli jednat, jejich činy by musely být razantně jiné. A především – ukáže se snadno, že úkol je tak veliký, že právě jejich programy by musely být zcela odlišné.

Dvě odpovědi

Často se mluví o vystoupení z EU a používají se k tomu argumenty o všeobecných nedostatcích EU. Častý argument zní: “Odejděme z EU, je absolutně hrozná.” Domnívám se, že to se dá jen říkat a nelze na základě toho jednat, protože jde o míchání dvou odlišných cílů dohromady.

Abych ilustroval rozdíl mezi záměrem vystoupit z EU a zrušit EU, použiji odpovědi dvou imaginárních (a nabídnu odvážnou hypotézu, že ani neexistujících) českých občanů:

1. Václav říká: “Členství v EU je výhodné jen pro někoho; rozumím tomu, proč jiné státy chtějí zůstat a mají zřejmě své důvody (téměř 90 % Poláků vnímá své členství v EU pozitivně ke konci roku 2017, dlouhodobě se pozitivní hodnocení pohybuje mezi 70-80 % populace), ale pro nás to nic není; omezuje nás v naše růstu a totožnosti; EU má převážně až výhradně negativní dopady na Česko, ale jakmile budeme samostatní, tak jedinečné pozice můžeme využít k našemu rozvoji.”

2. Jindřich odpoví: “EU není výhodná pro nikoho! Nerozumím tomu, proč ji kdokoliv chce, její existence je více než omyl – jde o hrozbu a měli bychom tuto instituci zrušit; je nerozumná, nadbytečná, nepřirozená a má převážně až výhradně negativní dopady na Evropu. Její ideologie je srovnatelná, ne-li totožná, se stalinismem a nacismem! Bojovali jsme proti nim, musíme i nyní. Proto je naším úkolem všemi prostředky proti ní bojovat a změnit Evropu. Že lidé v jiných národech mají jiný názor? – Ty právě musíme přesvědčit!”

Nyní si představme, že tito Češi jsou součástí dvou hnutí, která realizují důsledně jejich postoje (a mají štěstí, protože hnutí se jmenují stejně jako oni).

Václavské hnutí

Neztrácelo by čas kritikou EU, protože není pro její zrušení – vždyť jiným vyhovuje! Vysvětlilo by nám a světu, proč je zrovna pro Česko nevhodná, čím je náš stát, vlast a národ jedinečný a odlišný; ne čím je EU špatná obecně, ale čím je nevýhodná pro nás. Nabídlo by realistickou vizi svébytného a soběstačného státu uprostřed setrvávající Unie. Za tímto účelem by navrhlo plán transformace českého hospodářství a model vývoje a následků (ekonomických, politických, legálních atd.) po vystoupení. Referendum o vystoupení, vzhledem k hloubce integrace Česka do společností eurozóny, by bylo přirozeně posledním krokem několikaleté transformace. Václavské hnutí tuto přípravu organizuje a přesvědčuje českou veřejnosti o jejím smyslu. Teprve náš úspěch by mohl být příkladem pro jiné a následovaly by nás jiné státy Evropy. Jde o dlouhodobý projekt, proto musí najít shodu napříč politickým spektrem, napříč různými vládami!

Jindřišské hnutí

Záměrem by bylo zrušení EU – a za tímto účelem by jeho představitelé nezůstali v Česku, ale cestovali by po Evropě. Byli by to Češi, kteří věří, že je naším národním posláním porazit toto neštěstí, které tíží Evropu. Dle tohoto hnutí by nestačilo odejít z unie, protože vidí její povahu jako z něco z podstaty špatného, a proti tomuto obecnému zlu je nutné bojovat v Evropě společně. Nabídlo by konkrétní alternativní vize po-unijní Evropy, pro kterou by se hledala široká podpora. Jindřišské hnutí by vychovávalo a spojovalo české politiky evropského formátu; jeho bojištěm by byla Evropa, ne Česko. Představiteli hnutí by nebyli Češi, kteří hodně křičí proti EU, ale Češi, které poslouchá celá Evropa.

Opravte mě (napište dolů do komentáře), ale tato hnutí v Česku nevidím a popravdě – rád bych je i viděl, protože by byla ambiciozní a to potřebujeme.

Dvě otázky

Tak mě těžká úvodní otázka: Chceme vystoupit z unie, protože členství je pro nás nevýhodné, nebo protože unie je špatná pro celou Evropu?, vede k této druhé otázce: Má český národ na to, aby hnutí vedoucí k vystoupení, nebo zrušení EU vůbec uživil: osobnostmi, energií, intelektem, talentem, idejemi, vizemi? 

To jsou dvě otázky, které si myslím, že trošku obracejí úvahy od fascinace Bruselem dovnitř, na nás samé. Poctivé hledání konkrétních odpovědí může vytvořit lepší postoj vůči EU a Evropě. A to znamená i uvažovat, jak tyto konkrétní odpovědi pokračují v hledání smyslu českých dějin – kam to vše směřuje a proč? Jak můžeme jeden, byť malý čin, učinit v souvislosti s tímto velkým smyslem?

Vzorem obou hnutí může být Masaryk. Ten, jako 64letý profesor, odchází na začátku války z domova do Švýcarska a pak kolem světa, protože se domnívá, že smyslem českých dějin je demokracie a Evropa se k demokracii obrací. To je docela konkrétní význam pojmu ambice, na který je možné nějak navázat.

Totiž příliš obecný a krajní odpor proti EU může odhalovat nepříjemnou podstatu českého kolektivního vědomí: totiž, že nás ani nenapadne, že bychom jako Češi mohli proti EU něco učinit, že můžeme nanejvýše pouze tomuto “absolutnímu zlu” utéct a nechat Evropu Evropou. Sebevědomý národ si ale zvolí cestu jednoho ze dvou výše navržených hnutí, má konkrétní program, snaží se jej vysvětlit a uskutečnit. Ne donutit stát k czexitu skrze referendum, slavit triumf jeden večer, pak zavřít oči a čekat, jak to dopadne.

Proto pokládám dvě otázky, protože věřím, že v jejich zodpovězení se můžeme vzepřít tomuto nízkému sebevědomí – třeba i v odporu proti EU, avšak nyní pořádně. Proto tyto otázky jsou mířené pro české euroskeptiky, ať si je zodpoví mezi sebou a najdou na ně odpovědi, které můžou být pak všeobecně prospěšné.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

2 komentáře u „Dvě otázky pro české euroskeptiky

  1. Pane Bureši, myslíte to s tou otázkou opravdu upřímně, anebo to je jen takový řečnický obrat, aby ve své podstatě potvrzoval Vaše slova, která to vše ukončují – Já takové hnutí nevidím? Pokud o to máte skutečný zájem, sejděme se a dejme o tom řeč. Pokud nejste z Prahy či těsného okolí, můžeme si alespoň zavolat, napsat atd. Mějte se pěkně a třeba někdy na shledanou. Ptáček
    Jsem jen obyčejný muž, 52 let, 5 dětí s jednou ženou 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*