Étos demokracie (díl II.)

„Opakuji: Demokracie není jen otázkou dokonalejších demokratických institucí, nýbrž především otázkou dokonalejších demokratických lidí. Ne politická strana jako taková je zlem, nýbrž nevzdělaní a nevyspělí občané a jejich vůdcové v režimu svobody jsou zlem. Každý občan nechť kritisuje především sebe jako straníka a svou vlastní stranu jako jednu z těch hříšníků proti demokracii! Angličané mají heslo: men, no measures! – jde o lidi, nikoliv o instituce nebo všeobecná opatření!” (E. Beneš)

„Demokratismus není jen soustava politická, ale také mravní a především mravní.“ (T. G. Masaryk)

Naše ústavní listina praví: Lid jest jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé. Hlásím se k této zásadě vědomě. Vím, že demokracie má vady a vady dost značné; ale odporuji mínění těch, kteří mluvívají o úpadku ne-li demokracie, tož aspoň parlamentarismu.

Jiné formy ústavní a státní mají také své vady; a historie státního vývoje nás poučuje, že demokracie je teprve v začátcích, kdežto starší formy státní se vyvíjeli tisíci- a tisíciletí. Demokracie, demokracie skutečná, demokracie pravá je v začátcích. Naše doba je zřejmě dobou přechodnou také politicky a státně. Vady parlamentu dají se odstranit; jeho dělnost může být reformami rázu technického být zvýšena. Vůbec pak běží v moderní demokracii o to, aby politické vzdělání úřednictva, představitelů lidu a lidu samého stále bylo zvyšováno, neboť platí i v demokracii pravidlo: non solum numerantur, sed etiam ponderantur (nejen se sčítají, nýbrž i váží). Vzdělána, politická uvědomělost a veřejnost všeho jednání jsou zárukou demokracie.

Odtud zvýšený nárok, jejž ve jménu demokracie máme žurnalistiku.„

(T. G. Masaryk, Poselství zde dne 11. Června 1927)“

„Demokratismu nezná jen rovnost politickou, nýbrž též hospodářsko-sociální, mravní, náboženskou a duchovní vůbec. Chceme býti co možná rovni. Jistá nerovnost je přirozená, nadáním, postavením atd. Chceme míti bratrství nejen v chlebě, ale také v právech, ve vědě, v mravnosti a v náboženství. Nemá být aristrokratism kněžský, učenecký, kapitalistický, politický; zkrátka demokratismus je celkový názor na svět, hlásající zásady rovnosti nejen hospodářské  (a politické), nýbrž také duchovní, mravní a náboženské.“ (T. G. Masaryk)

„Demokracie je konečně opravdu lidská. Zná a chápe lidské bolesti a slabosti, lidský egoism, vášně a city.Je však a má býti k nim přísná. Ale ví, že žádný společenský řád není a nemůže býti dokonalý a že ideální a dokonalá společnost neexistuje a je nedosažitelná – právě pro slabosti lidské. Věří však v možnost lidského zdokonalování a vidí největší úkol člověka a společnosti v boji o toto denní a stálé zdokonalování, v boji o mravní ideál, v boji o silného, mravného, dokonalého člověka.

Tím vším je demokracie ve své podstatě optimistická a umožňuje život, jenž přes všecka lidská strádání zaslouží, aby byl žit.„ (E Beneš)

“Demokracie padly ne proto, že byly špatné jako režim, nýbrž hlavně proto, že byli špatní, slabí a neschopní jejich vůdcové. (…) Demokratický vůdce, jsa člověkem důkladného školení, zkušeností a znalostí, je mužem rozvahy, diskuze, dohadování a vyrovnávání jednotlivých proudů a tendencí společenských. Nasazuje všechnu svou energii a používá všech svých schopností pro poznávání nových faktů, nových zkušeností, nových výzkumů v řadě různých věd a v celém technickém pokroku. Musí se stále dále vzdělávat a studovat. Musí býti hrdinou píle, poctivosti, sebeobětování a trpělivosti v práci a v konání svých denních politických povinností.

Ve své osobnosti by měl demokratický vůdce spojovati v harmonické synthesi velikou intelektuální kulturu a vědeckou erudici s bystrou intuicí a instinktem, hloubkou myšlení s rychlým rozhodováním a rázným činem, fysickou i duchovní odvahu s mravní integritou.” (E. Beneš)

Použitá literatura

Beneš, E. 1948. Demokracie dnes a zítra. Praha: ČIN.

Soukup, F. 1930. T.G. Masaryk jako politický průkopník, sociální reformátor a president státu. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..