Extremistický boršč

Národněbolševická vlajka

Národněbolševická vlajka

Recept šéfkuchaře, budeme potřebovat na drobno nakrájený anarchismus, špetku neonacismu a celé to podusíme komunismem….

Není to tak dlouho, co v naší e-mailové schránce zacinkal nový e-mail. Je to vždy radostná zpráva, protože člověk neví co na něj přijde. Avšak všechny ty otázky, pochvaly, spam a nadávky po nějaké době začnou nudit a člověk si na jejich řešení vytvoří vlastní postup, proto je vítaná změna.
Zmíněný e-mail se podobal spamu a málem jsem ho smazal bez přečtení. Uváděl nově vzniklou „politickou stranu“ a k ní náležící internetovou stránku. Nevím co si autor mailu myslel, na politické strany a hnutí obvykle neodkazujeme, je jich beztak hromada a všechny jsou, lidově řečeno „na jedno brdo“ čili na houby. Ovšem toto jsem nečekal, takový unikát se hledá jen těžko. Než věc konkretizuji, tak uvedu mezi jakou elitu se tento e-mail dostal…
Tedy kromě našich stránek a slibnému projektu Via Pro Patria byl rozeslán nedávno zakázanému komunistickému svazu mládeže a jeho pobočkám, pak jakýmsi anarchistickým a „anarchokomunistickým“ organizacím a klubu česko-kubánského přátelství. Zajímavý výběr, není-liž pravda?

Národněbolševická orlice

Národněbolševická orlice

Nebudu vás dlouho napínat – napsali nám samotní „nazbolové“, tedy tak zvaní „Národní bolševici“. Zastánci a propagátoři v Rusku vzniklé ideologie, která boří mýty, legendy a přivádí k infarktu leckterého člověka.
Jestli jste si někdy mysleli, že extrémní levice a extrémní pravice stojí proti sobě, tak vás tato ideologie vyvede z omylu.
Když nám televize a noviny přináší záběry z pochodů a manifestací extremistů jakéhokoliv druhu, obvykle se jedná o desítky až stovky mladých lidí s prapory a megafony. Nejsilnější a nejznámější extremistické skupiny jsou anarchisté, komunisté a neonacisté (popř. autonomní nacionalisté). Všichni dohromady spílají zrádnému Systému a kapitalismu, chtějí lepší život pro všechny a hlavně vše udělat rychle, rázně a pokud možno krvavě. Nejlépe se všechny tyto skupiny mezi sebou ještě poperou, když na sebe narazí.
To nám předvedl loňský sraz neonacistů v Praze. Policie se dobře připravila na nápor, takže do Prahy přijela jen hrstka odvážných, zbylí trčeli na hranicích s Německem a Rakouskem. Avšak na anarchisty se policie nepřipravila – to ani nemohla – protože většina nepřejížděla ze zahraničí. Ti pak zaplavili ulice, využívajíc black-block stylu, charakteristického i pro jejich nepřátele a vrhli se „ustavit pořádek v ulicích“. Jak to dopadlo víme. Několik do krve zmlácených lidí, zaneřáděné ulice aj.
Jak se nemají rádi nám znovu dokázali i minulý týden, kdy se poprala partička „autonomních nacionalistů“ s Antifou. Zkrátka a jasně, tito lidé se v lásce prostě nemají.
Naštěstí jejich počty nejdou do statisíců a jednotlivé organizace těžko spolupracují a nemají tak možnost jakkoliv ohrozit bezpečnost a pořádek.
Jednou však někoho napadla myšlenka – proč všechny „uvědomělé“ mladé lidi nespojit pod jednu střechu, aby společně dokázali změnit svět?
Když podobnou myšlenku razil jakýsi „Harley“ na diskusním fóru stránek „Co jsme?“, jen jsem kroutil hlavou. Jak chce spojovat nacionalisty s neonacisty či demokraticky smýšlejícími vlastenci? Nu, nakonec se myšlenka z části podařila zmíněným autonomním nacionalistům, kteří spolkli jednotlivé (názorově si mírně odporující) extremistické organizace a nyní spolupracují s celou neonacistickou scénou.
Avšak idea Národního bolševismu jde ještě dál. Na co spojovat jen pravicové radikály? Však víc hlav víc ví, víc nakřičí a velký dav má větší sílu. Jejich cíl je přeci stejný – zamést s kolaborantskou vládou, se Systémem a s kapitalismem. Proč tedy nesjednotit pravici a levici pod jeden proud?
Tak se stalo, že tvůrce Národního bolševismu vzal myšlenky komunismu, anarchismu a neonacismu a k hrůze nejhorším vrahům a tyranům historie je smíchal dohromady a nechal pěkně povařit. Takový správný extremistický boršč.
Sáhl tu a tam, tuhle se vzalo heslo, jinde pokřik a je to. Pat a Mat by mu mohli zatleskat. Znakem se tedy stal srp a kladivo, vlajkou zástava NSDAP a doprovodnými symboly budou anarchistické „A“ a u nás navíc husitský kalich a český lev.

Znak NBSČS

Znak NBSČS

(Pro představu jsem si dovolil vložit do článku obrázky přímo od zdroje. Ostatně nás se také nikdo neptal, když byly ukradeny naše materiály do propagandy této „ideologie“)

Barvy jsou odvozeny od praporů extremistických směrů – rudé mají komunisté, rudočerné anarchisté a rudočernobílé neonacisté. Národní bolševici tak používají všechny druhy praporů těchto barev. Pro české kališníky je připravena hymna strany – Ktož jste boží bojovníci.
Aby se ideologie zalíbila neonacistům zvedá se pravice; avšak aby se nebouřili komunisté s anarchisty, dlaň se svírá v pěst. A za účelem potěšení opravdových radikálů a možná fanatických sebevrahů se pozdravem stal pokřik „Smrt!“, načež se odpoví „Ano, Smrt!“.

Jak ale chtějí vést „politickou stranu“, když má zastupovat i anarchisty, kteří jakýkoliv řád odmítají? Jednoduše… strana nejdřív převezme moc (násilně, demokratickým volbám totiž nevěří. V tom případě vlastně nevěří lidem), politické spektrum rozdělí na „prosystémové“ a „protisystémové“, následně po ovládnutí všech odvětví a úřadů se strana sama zruší. Jistě budou všichni spokojeni (hlavně „politici“ strany, kteří se lehce s úsměvem zřeknou nedávno nabyté moci).
Hlavním bodem programu strany je absolutní svoboda. Tu aby náhodou někdo nepokládal za příliš omezenou – bude v naší zemi povoleno mnohoženství – a dominy pozor! – také mnohomužství.
Teď již nebrání nic tomu, aby stranu podporovaly miliony nadšených Čechů a Slováků. „Ano Smrt!“ bude znít od Aše po Humenné. Jelikož v programu strany je zahrnuto i sjednocení Československa. A pro „potření“ kapitalistického materialismu strana vykazuje prvky sekty – například se každý den vítá slunce při speciálním obřadu. Nu, každý si prostě najde něco…
Ptáte se kdo je vůbec tvůrcem a vůdcem této myšlenky ve světě? Je jím Eduard Limonov. Rus, který emigroval do Ameriky, nyní je vězněn v Rusku za pašování zbraní.
V Americe vedl život opravdu slušného a soudného člověka, kde kdo by mu jistě záviděl. Napsal o svém životě knížku (spíše brožurku), která představuje pro Národní bolševiky jakousi Bibli, či nový Mein Kampf. Kniha s názvem “To jsem já, Edáček” má mimo jiné za účel šokovat (když neoslní slohem, podáním ani ideemi), menší úryvek pro představu:

„Jsem špinavý buzerant, Aljošo“, řekl jsem. (…) „Proboha, to se s ním chystáš šukat u mě doma?“ (…) „Ano, chci mrdat s tímhle klukem v posteli tvého houslisty a pak se s ním přestěhovat do klaunovy.“ „No dobře, když jinak nedáš“, povzdechl si Aljoša. „Ale abyste nakonec nepřeřízli mě.“ „Beze strachu“, uklidnil jsem ho. „Ty mě totiž naprosto nevzrušuješ. Píchat ruské básníky nepovažuju za příliš zajímavé.“ Šli jsme, líbali se a za námi se belhal Aljoša a já byl stále opilejší a zfetovanější a od přetvářky a pitvoření jsem dospíval do nefalšovaného drogového rauše.“

Nevím zda to mělo být krokem zavděčit se bohémským bisexuálům a deviantům všemožného druhu, každopádně normálního člověka takové věci přivádějí spíše do rozpaků…

Avšak řadu neomluvitelných prohřešků Národní bolševici napáchali na svých stránkách – už jen umístění portrétů Mistra Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova do hlavičky stránky, navíc vedle zmíněného sexuálního maniaka Limonova, se nedá nikterak omluvit. Kdyby jen mohli promluvit. Limonovi by nejspíš brzy v obličeji přistál palcát. Zneuctili však více než to – dovolili si použít kalich, českého lva i husitský chorál.
Když jsem si poprvé projížděl stránky této skupiny, myslel jsem, že se jedná o vtip. (Dalo se to předpokládat, protože hlavní iniciátor věci byl nacionalistou a spravoval nacionalistické stránky). Vtip to bohužel není a stále mi nejde na rozum, jaké kroky vlastně tyto lidi vedly k tomu založit vlastní českou (československou) pobočku Národních bolševiků. Snad jen jakási myšlenka, že pod sebe dokážou dostat co nejvíc lidí (díky smíchanému obsahu ideologie) a tak povedou určitou, snad větší, skupinu a budou mít pocit moci. Jako je to ostatně případem u většiny extremistických organizací (mocenskými ambicemi také tyto organizace upadají – již od dob První republiky). Možná že tyto lidi vede pocit, že dělají správou věc pro veřejné blaho (zničením tradic a hodnot, nastolením diktatury a cenzury?). U vůdců podobných organizací tomu tak nebývá – ideologie je prostředkem pro ovládnutí lidí a žebříček k moci či nadřazenosti. Však to známe z historie, jak se Sovětskému svazu nelíbil socialismus v praxi za Pražského jara.

Největší hrozbou však zůstává budoucnost tohoto hnutí. Může upadnout v zapomnění, jelikož taková hnutí nemívala u nás živnou půdu. Nebo může žít a nenápadně se plížit kolem nás. Díky neotřelému radikálnímu tónu může být nebezpečím do budoucna, prvky podobné sektám mohou dopomoci zfanatizovat mladé příznivce ideologie, ti by pak mohli napáchat neskutečné škody zbytečnými „protisystémovými“ činy.
Samotné stránky národních bolševiků stačily poškodit i nás – přímým odkazem z hlavní stránky, dále pak mezi odkazy jako „vlastenecký portál“ a „vlastenecké písně“ (v doprovodu anarchistických a komunistických písní). „Uživit“ návštěvnost stránek je složitou záležitostí, propagace stojí mnoho úsilí – optimalizace pro vyhledávače, dohoda mezi spřátelenými stránkami, registrace v katalozích atp. Na internetu platí nepsaná pravidla, že bannery se vyměňují a to se neobejde bez souhlasu obou stran (výjimky tvoří velké portály); a naopak textové odkazy jsou obvykle tolerovány. O odkaz z takových stránek nestojíme, nehledě na to, co to může provést s reputací našich stránek. Dělat „vlastenecké stránky“ (jakkoliv je to stěží definovatelné) je nesmírně náročné na interpretaci pojmů, událostí a nepřímo vyjádřených názorů. Stačí malá nevinná připomínka, uklepnutí se, a můžeme být označeni za něco čím nejsme a to nás trvale poškodí.V dnešní době, kdy je vlastenectví označováno za zastaralé a nebo naopak je zaměňováno s pravicovým extremismem není nejlehčí stránky vést, abychom se zavděčili čtenářům a něco v nich zanechali a pomohli jim nabýt nové vědomosti.
Již jsme měli několik přehmatů – například v počátcích stránek sekce „Amerikanismus“, která se vymkla kontrole a místo kritiky přehnaného českého amerikanismu jsme se vydali nepřímou cestou antiamerikanismu – což je charakteristické pro moderní pravicové extremisty.
To se stalo ihned terčem kritiky. A rovněž dnes jsme čas od času označeni za „nácky“, „fašouny“ a podobně, někdy naopak za „afáky“ či „posluhovače židů“.
Přitom samotné stránky vlastenci.cz jsou zcela nepolitické a čerpají z myšlenek vlastenectví z dob demokratické první Republiky a v duchu myšlenek Masarykových. Málokterý pravicový radikál by takto jednal a například by se těžko zabýval naší státní vlajkou (o tomto příště v jiném článku).
Proto je poněkud nežádoucí, aby na nás odkazovaly extremistické weby, mohli bychom být s nimi spojováni a to by nám nepomohlo.
Národní bolševici šokují – tak jak sami uvádí. Jinak by asi upadli v prach mezi ostatní radikální organizace. Samotná „ideologie“ nemá hlavu ani patu, často si protiřečí a haní řadu osobností či pojmů.

Eduard Limonov
Eduard Limonov

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.