Holocaust jako produkt moderního věku

Před pětašedesáti lety prodělala Evropa dosud nevídanou katarzi – uvědomila si, kam dospěl její sen o lepším životě člověka. S odkrytím praktik, k jakým docházelo v koncentračních (a zejména vyhlazovacích) táborech a otevřením masových hrobů si řada lidí začala klást otázku: Jak je možné, že jsme to nechali dojít až tak daleko? V nejobecnější rovině bychom se nejspíš mohli zeptat: Jak je možné, že vůbec k něčemu takovému došlo?

Tento článek se bude namísto historickými fakty zabývat spíše podvědomými příčinami holocaustu, které se prodraly na světlo v souvislosti s pohybem Ducha doby. Příčiny holocaustu lze spatřovat ve dvou momentech:

1. éře moderny,

2. židovství jakožto špatném svědomí Evropy.

V našem zamyšlení budeme čerpat především z práce In Bluebeard’s Castle: Some Notes Towards the Redefinition of Culture George Steinera, amerického esejisty, filozofa a kritika.

1. Éra moderny

Vyprávět veliký příběh toho, jakým způsobem dospělo lidstvo k modernímu věku, by bylo příliš zdlouhavé (a pro zasvěcené jistě i zbytečné). Nicméně za důležité považuji zdůraznit, že v životě člověka 19. a počátku 20. století hrály nesmírnou roli pokrok, humanizmus a lineární pojetí dějin. Pokud jde o pokrok, je nutno doplnit, že se jednalo o pokrok na empirické, nikoliv metafyzické úrovni. Stále se prohlubovaly poznatky o světu, místo člověka začaly zabírat stroje, medicína zažívala éru velkých objevů. Člověk si začal dopřávat komfortu, který mu umožňovaly nové vynálezy.

Protože každá mince má dvě strany, začal se pokrok uplatňovat i v projevech temné části lidské duše. Použití nervového plynu v první světové válce je typickým příkladem moderního přístupu k válečnictví. Řada lidí na takovém postupu neshledávala nic špatného – z jejich pohledu se jednalo o “humanizaci války”. Lidé se přestávali zabíjet chladnými a horkými zbraněmi – takové barbarství se již neslučovalo s ideály moderního člověka. Tak se lidé začali navzájem zabíjet “humánně” s pomocí chemických a biologických zbraní. Bylo jen otázkou času, kdy se tento přístup přenese do sféry výkonu spravedlnosti nad odsouzenci k smrti.

Když se k pokroku a humanizmu připojily vize dějin vrcholící dominancí jednoho národa nad ostatními, nastala nejtemnější etapa lidské historie. Vraždění židů pomocí výfukových plynů a později plynových komor je zcela v souladu s moderním přístupem ke světu. Pojí se v něm z pokroku vyplývající mechaničnost a efektivnost, “humánní” zabíjení a prvek totální podřízenosti židů německému národu. Spojitost s Fuksovým/Herzovým Spalovačem mrtvol je nabíledni. Proč však na projekt moderny doplatili nejvíce právě židé, to si ukážeme níže.

2. Židé jako špatné svědomí Evropy

Židé sloužili v dějinách jako tradiční zlostisvod křesťanské Evropy. Byli obviňováni ze způsobování morových a jiných nákaz, rituálních vražd, ekonomických krizí a podvratné činnosti. Typickým projevem antisemitizmu byly například flagelantské výpravy do židovských čtvrtí v období středověku, kdy se křesťané mstili židům za způsobení moru. Podobné projevy přetrvaly prakticky až do 19. století, kdy vyvrcholily pogromy v carském Rusku. Po krátké přestávce se nacistické elity rozhodly problém židovství navždy vyřešit na konferenci ve Wannsee, kde přišly s projektem “konečného řešení”.

Historikům bývá (často právem) vytýkáno, že při vyvozování důsledků a pátrání po příčinách postupují příliš empiricky a zapomínají na psychologické a filozofické aspekty dějinného vývoje. Obvykle se spokojí s pojmy jako “stereotyp”, “vybití agrese” nebo “předsudek”. George Steiner, autor zmíněné publikace In Bluebeard’s Castle: Some Notes Towards the Redefinition of Culture, přináší na problém antisemitizmu zcela nový pohled. Ovlivněn myšlenkami Siegmunda Freuda, snaží se antisemitizmus chápat jako projev potlačování špatného svědomí.

Židé přišli v dějinách s třemi velkými obraty. Prvním byl monoteizmus, který si odnesli ze Sinajského poloostrova. Křesťanské náboženství je sice rovněž monoteistické, nicméně v určitých aspektech vystupuje jako polyteistické, například v otázce zobrazování Boha. To je v judaizmu nepřípustné, zatímco křesťané svého Boha běžně zobrazovat smí. Druhým obratem byl příchod samotného křesťanství, které bylo ve svých počátcích považováno za židovskou sektu. Křesťané přišli především s vizí konečné spásy a nezištné lásky mezi všemi lidmi. Třetím obratem byl pak příchod marxizmu, který nadnesl myšlenky sociální solidarity.

Všechny tyto tři obraty mají (kromě svého “židovského” původu) jedno společné. Svět (respektive Evropa) všechny obraty formálně přijal, fakticky však proti nim bojoval. Židé pak svou přítomností v evropském prostoru křesťanům připomínali, jak by měli vést životy. To křesťané pochopitelně nestrpěli, a tak se židům snažili působit co největší nesnáze, asi jako když se zlobivé dítě bouří proti svému vychovateli, o němž ví, že je starší a chová se příkladně, ale omezuje je.

Křesťané, formálně monoteisté, židy nenáviděli, protože skutečnými monoteisty byli právě oni. Také paradoxně nechtěli přijmout své vlastní myšlenky, které ovšem pocházely od židů (apoštolů a těch, kteří považovali Krista za spasitele). Marxizmus, za nímž stál německý filozof židovského původu, pak učil Evropany tomu, s čím v hloubi duše souhlasili, ale navenek se s tím nehodlali smířit. Završením židovské “příkladnosti” pak byla bolševická revoluce, která byla organizována intelektuály pocházejícími převážně z židovských rodin.

Tak, jako člověk odsouvá vlastní nepříjemné představy a vzpomínky, snažila se evropská civilizace potlačit to, co jí připomínalo její vlastní chyby. Tento proces byl samozřejmě podvědomý – flagelanti nepochodovali židovskými čtvrťmi proto, aby ulevili svému svědomí, stejně tak transporty do vyhlazovacích táborů nejezdily proto, aby nacisté zlikvidovali své lepší já. Z pohledu kolektivního podvědomí se však jedná o poměrně logické zdůvodnění antisemitizmu.

Taková je tedy povaha evropské nenávisti vůči židům. Myšlenky, které byly v předchozích odstavcích nastíněny, nemusí být čtenářem přijaty. Domnívám se však, že stojí alespoň za úvahu.

Shrnutí

Příčiny holocaustu lze z filozoficko-psychologicko-historického hlediska spatřovat ve dvou momentech: modernitě, která umožnila likvidaci člověka na efektivní a “humánní” bázi, a podvědomém antisemitizmu, jenž vyplývá z židovské “příkladnosti” a evropské “neposlušnosti”.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

10 komentářů u „Holocaust jako produkt moderního věku

  1. Já si myslím, že to v lidech dříme.
    Podívejte se na dnešní čachry s Romy ve Francii a po Evropě. Už takhle byli v táborech. Jsou pro ty země problémem, politikům chování většiny snižuje body, takže se může najít nějakej magor, co přejde k nějakému řešení. Pak se stačí opřít o vhodnou vědeckou teorii a rozjíždí se to…

    Já si myslím, že nějaká “paměť společnosti” moc dobře nefunguje. Už dneska jsou takové nálady, že toho ohlížení se za druhou světovou a holocaustem je moc. Lidi to znechutí. Lidi jsou stejně blbí v roce 1900 i v roce 2000.

  2. To je zajímavá otázka, může se to opakovat? Skutečně by se dalo spíše očekávat, že ano … ale zase si nějak nedokážu představit, jaké události by tomu musely předcházet. Takže pokud ne, v čem se teď lišíme? Že by historicky zapříčiněná letargie k “hurá” ideologiím? Určitě v tomhle směru žijeme v chladnější a skeptičtější společnosti, která se nedá (snad) jen tak vyprovokovat. Ale to je zřejmě dáno jen konfortem života.

  3. kolektivní sejmutí zodpovědnosti a vědomí, že to děláš pro blaho lidu a dětí s tím, že jako všeobecný “vědecký” fakt se považovalo, že židi nejsou lidské bytosti… Pokud by to někdo chtěl zopakovat, tak by to bohužel nebyl technicky problém….lidi by se dali zase zblbnout…a obětí by mohl být kdokoli na koho by se uázalo…

  4. Já si stejně myslim, že holocaust nikdy nepochopim. Jak to tolik lidí mohlo chtít, a hlavně pak vykonávat. A blbě se pak na to lidem koukalo, když viděli, co způsobili.

  5. Je taky dobré vypíchnout přímo onu byrokratizaci a industrializaci, které máš zahrnuté v modernitě. Zabíjelo se “lidsky”, což bylo možné jen “dehumanizací” celého procesu. Lidé byli degradování na ozubená kolečka a stroj přece žádnou vůli nemá… lidé, kteří se na tom podíleli, tak mohli být v klidu, protože “pouze plnili svoji práci”. Takřka racionalizovaná bestialita…

    Ostatně právě to rozvíjí Bauman … ale taky jsem ho nečetl 🙂

  6. Přeložím Ti, co tím DDR myslel: “Napsal jsi sračku a já jsem lepší, ňoumo.” 😀 (hele chlapi, je to vtip… jen pro jistotu to zmiňuju, jeden nikdy neví :D)

  7. Sakra, ty máš dnes opravdu náladu… 🙂

    Já jsem rád, že v rámci studia vůbec něco čtu, protože svůj volný čas chci věnovat především odpočinku. A ty na mě vytáhneš Baumana, od kterého jsem četl akorát Individualizovanou společnost…

  8. Mohl jsi Michale alespoň zmínit Baumana, když napsal knihu “Modernita a holokaust” Možná je škoda, že jsi nepoužil i jeho myšlenky, bylo by to hutnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..