Ideál moderního hrdiny II

Emanuel Rádl přesně vyjadřuje demokratický étos: „ jest jediné možné ctění hrdiny: být hrdinou sám.“ Hrdinství v době středověku bylo posláním aristokratů, neboť prakticky jediní mohli ovlivňovat své okolí, měli prostředky a čas na dobrodružné výpravy, boj o čest byl luxusem vyhrazeným menšině. Demokracie však nezná aristokratů, čestné a morální chování je, leč plně nerealizovatelnou, normou. Turistika a daleké cesty jsou běžnou součástí našich životů, atd. A právě proto musel hrdina kulturního univerza přibrat nový atribut, který by jej činil výjimečným i v demokratickém státě.  Zrodil se superhrdina.

Dvojí cesta

Ona obtížná logika, že každý je zodpovědný, ale sám nikdo nic nezmění, přineslo demokracii mnoho těžkých chvil. Volali jsme po hrdinech. Ve Spojených státech se vytvořil dostatečně silný kult „amerického snu“, tedy kultu faktických možností jednotlivce, mohl se ideál tradičního hrdiny vyvíjet v čistě nezávazném kulturním světě, kde reflektovalo změnu společnosti a nových skutečností, jako je organizovaná kriminalita a vědecko-technologický světonázor. Náboženský mýtus nahradil mýtus o vědě – sci-fi.

Tam, kde takový kult jednotlivce není, dochází k prohlubování nejistoty z demokracie a její krizi. Volá se po jednotlivci schopném napravit pořádky, silném, hrdinovi ze starých časů, který symbolizuje sílu a moc. Tradiční hrdinství se nemetamorfuje v kulturní rovině, ale je vyvoláno z podsvětí ke spáse. Příkladem každého „společenství instantní spravedlnosti“ je kult vůdce, charismatika obdařeného zřejmě „super-schopnostmi“.

Tak jako jsme v minulém díle opustili od hluboké analýzy tradičního hrdiny, nyní necháváme mimo zájem i tento čistě sociální fenomén krize demokracie s jeho důsledky, zhmotněnými v nedemokratických hnutích. Obojí vychází na víře v tradičního hrdinu, ať už toho literárního, či skutečného „aristokrata“ a „vůdce“, jednou v kultuře a podruhé v politice. Avšak obraz moderního hrdinství se těmto představám vymyká a sleduje vlastní cestou, která nás zajímá především.

Axióm nedostupnosti

Když již hrdinou, ve smyslu morálky a odpovědnosti, měl být každý, co jej mělo učinit stejně jako dříve zvláštním a exklusivním? A tak vznikla bariéra vytvořená nedosažitelností nadlidských schopností. Mladí chlapci na předměstí amerických velkoměst nemuseli čelit nudné frázi, že hrdinou MUSÍ být každý z nás, ale mohli znovu snít. Základním předpokladem je tedy pro nás názor, že hrdina se stává hrdinou jen tehdy, když je mezi ním a jeho obdivovateli dostatečná propast. Proto demokracie vystavuje problematiku hrdinů do nového světla, neboť více než jiná mocenské uspořádání bourá společenskou pyramidu, ze které, je-li řádně vysoká a špičatá, tak snadno pramení tradiční ideál hrdiny.

A snad můžeme dále rozvinout názor, že právě v početně velké demokratické společnosti je pravděpodobnější, že se ustanoví kult výjimečnosti úspěšné individuality. Z části z prostého faktu, že na vrcholu hospodářské, politické či kulturní „soutěže“ musí jedinec přežít ohromnou konkurenci. Těch nejlepších je vždy málo a je znátů  zda z deseti, nebo ze stovek miliónů.

V případu České republiky se ptáme, kde je hranice mezi úctou a závistí? Otřelá fráze, že jsme závistivý národ, nás vede k zajímavé úvaze. Je to snad tím, že „úspěšnější“ nejsou až tak odlišní od většiny? Úcta je oslněním aurou nesmírného úsilí, případně je založena na nedosažitelnosti osoby, často prostě věkem, nebo přehrazením řekou Styx. Hraje-li ve společnosti hlavní rozdílnost spíše štěstí, náhoda a „kamarádšafty“, pak je méně pravděpodobné, že se uznání projeví. Snad toto je uděl menších demokratických států, kde mají šanci stát se vzory nejčastěji ti, kteří přesahují hranice svého státu.

Americký sen vychází z této divoké úvahy jako paradox. Skrze ohromnou kvantitu překážek k úspěchu se vytváří kult vlastních schopností. Jinými slovy, čím větší je demokratická společnost/stát, tím více jsou ti, kteří cestu k vrcholu zvládli, následováni a jsou tak oporou osobní víry v sebe sama. Zde snad nacházíme důvod, proč i málo výjimečných osobností je schopno pozvednout celou společnost-národ. Také se dozvídáme, jak důležité jsou pro demokracii osobnosti a individuality. Nikoliv pro sebe samotné, ale pro ostatní.

Avšak je nutné uvědomit si, že „americký sen“ je historický pojem. Jde o souhru mnoha vlivů, od výše zmíněné hypotézy, k unikátní ekonomicko-politické situaci. Lze z něj něco obecného extrahovat, jako celek jde však o unikát. Tak jako Francouzská revoluce je pojem historický a „revoluce“ teoretický či obecný.

Nyní jsme se již konečně plně vypořádali s „hrdinstvím“ v živé společnosti, takže se v klidu můžeme vypořádat s jeho obrazem v kultuře a umění, abychom se v dalším díle mohli zase ptát, co nám ona načrtnutá skica říká o současném životě.

Zrod superhrdiny

Již lépe rozumíme, jaké jsou kořeny superhrdinů. Americký komiks vzniká na sklonku třicátých let po rozbujení amerických velkoměst, organizovaného zločinu a rozvoji vědecko-fantastické literatury. První se zrodil Superman vydávaný v časopisech „Action Comics“. Superman je poněkud jedinečný vůči svým pokračovatelům, neboť jeho převlekem je žurnalista Clark Kent, nikoliv „maskovaný“ hrdina Superman. Není ze Země a je díky tomu obdařen schopnostmi, které popírají biologické a fyzikální zákonitosti. I přes to se děj odehráva „na ulici“, což koliduje s neomezenými schopnostmi, se kterými by Superman mohl řešit globální problémy celého lidstva.

Obecná pravidla komiksového univerza můžeme charakterizovat v několika bodech:

  1. Mytologie o původu zvláštních schopností.
  2. „Archenemy“, tedy hlavní padouch, který je obdařen taktéž nadlidskými schopnostmi, či zná hrdinovu Achillovu patu.
  3. Příběhy se odehrávají ve velkoměstech (Metropolis, Gotham City), bez jasných odkazů na současnost (výjimkou je např. Kapitán Amerika, původní série sepsaná během Druhé světové války, s jasně protinacistickým podtextem).
  4. Hrdina bojuje vůči organizovanému zločinu, neřeší s ohledem na předchozí bod světové události.
  5. Maska a konflikt mezi identitami, často vyjádřený vztahem k ženě.
  6. Příběh je často triviální, avšak komplikovaný skrze vztahy mezi nově příchozími hrdiny a padouchy.

K šestému bodu je nutné připomenout studii, kterou v roce 1972 sepsal na téma Supermana Umberto Eco. Ten se zabývá dopady na příběh, jehož hrdina je nesmrtelný. Dochází totiž k nečasovosti a nemožnosti vývoje postav. S tímto problémem se od 80. let vyrovnal DC Comics vytvořením Infinite Crisis, tedy restartem příběhů a tvořením alternativních vesmírů. Vzniká tak nesmírně komplikovaná, a nebojme se ten pojem užívat, mytologie. Avšak zde dochází k pohrávání si, změně formy a restartu prostředí prvního ze dvou ideálních typů moderního hrdiny (viz první část seriálu).

Prvním krůčkem k druhému typu je původní Batman. Ten sice splňuje podmínku nedosažitelnosti skrze neomezené finanční prostředky a sci-fi vybavení, přesto se u něj díky jeho biologické „normalitě“ nachází potencionalita, která se rozvinula v knize The Dark Knight Returns z roku 1983, ale o tom  až v příším díle.

Shrnutí

Nedostupnost se jeví jako existenční podmínka hrdiny. Dříve to byla nedostupnost stavovská a z náboženského vyvolení, v demokracii 20. století to je nedostupnost z vědecké fikce. Zde se však vývoj nezakončil, ale posloužil jako živná půda pro současný ideál hrdiny, o němž si příště řekneme na příkladu několika soudobých filmů, které se naopak snaží s onou nedostupností vypořádat. Metamorfóza role tradičního hrdiny  bude dokončena.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky americký sen, demokracie, hrdina, individualismus, Superman a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.