Je Halloween pouze reklama? Malá úvaha o svátcích

Svátky patří dětem, protože na ně nejvíce působí a my se musíme postarat jen o to, aby to nebyly vyhaslé útržky a vybledlé významy, ať už to bude Halloween, nebo Dušičky. To jistě neznamená přijímat vše.  Ale měli bychom mít odvahu obrátit se tvořivě a se zájmem k tomu, co se nabízí, na místo marných snah uzavírat se v odporu, či nezájmu. Neboť často není problém v tom, co se nabízí v podstatě, ale jak se to představuje a jak se vůči tomu vymezujeme (špatně: pouhým nákupem, nebo politizovaným odporem, lépe: zájmem, inspirací a kritickou reflexí).

Podstatu svátků v tomto článku nacházím ve třech formách: ozvláštnění každodennosti jako událost tvořící vzpomínky skrze emoce, zvuky a hudbu, barvy a vůně; událost jako setkání s blízkými lidmi, rodinou a přáteli; událost společenská a kulturní vytvářející pocit přesahu prostoru i času.

Téma je celkem vzato z této pozice naivně jednoduché – jde přeci především o to zažít pěkné chvíle, ozvláštnit každodennost a ve společnosti nám milých zažít společný zvyk nebo zažít tradici, která nás přesahuje. Bude naprosto jedno, zda to je Halloween, nebo Dušičky, či klidně obojí (nezapomínejme, že tyto svátky se nepřekrývají – datem ani významem!). Důležitá je podstata všech svátků, která je napříč kulturami stejná a liší se pouze převleky a prostředky. Proto se zaměřme na tyto prostředky a kanály, jak se k nám různé zvyky dostávají. Neútočme na podstatu, ale zamysleme se nad aktuální povahou všech našich svátků.

Svátky jako období slavení a radosti, jsou přirozeně spojené se zvýšenou konsumací a reklamou, která pak spolu s masovými médii přinášejí symboly všech kultur do našich domovů a stávají se tak naprosto reálnou součástí naší kultury. Problémem však je, že jsou to jevy velmi nové, respektive nezažité v podobě výše tří představených podob svátků (ozvláštnění, setkávání, přesah) a zachycujeme pouhé ikonické útržky, které svádí ke karikaturám a kulturním chimérám. Kulturní chiméry jsou taková díla a praktiky, které jsou pouhou neuvědomělou hrou a karikaturou zahraničních vlivů bez schopnosti si najít odstup a přeložit je kreativně (např. detektivní seriál Expozitura, který afektovaně využíval filmových prostředků známých v zahraniční produkci, avšak naskládané pro efekt tvořící tak produkt bez významu. Podobně je na tom Dr. Ludský (orig. House M.D.), Kriminálka Anděl (orig. CSI) a mnoho jiného). Ohrožením není Halloween z podstaty, ale to, že  se stane další chimérou, že zůstane na půli cesty mezi přijetím a nepřijetím, že zůstane jen ošklivou výzdobou v obchodních domech, něčím nepochopeným a odcizeným.

Santa Claus a Halloween jsou jistě reklamní symboly a stimulanty k nákupu, nebo lépe řečeno, jako reklamní symboly jsme je objevili. Avšak tak je charakteristický pouze jejich kanál přenosu a nevyčerpvává se tím jejich potencionalita – s trochou práce můžou být pěknou součástí i našeho života. Řešením nemusí být je plně odmítnout – což taky  není možné, protože na to jednoduše nemáme, doved-li bychom leda tupě něco zakázat, ale nedovedeme konkurovat – ale zajímat se o jejich původ a jejich význam v původní kultuře, aby nebyly u nás pouhými stimuly k nakupování, ale volnými inspiracemi k zažívání zajímavého svátku. To má především obecný význam – nejsme-li schopni být smířliví k Halloweenu a požadujeme jeho odmítnutí, pak lze očekávat, že k tradičním svátkům přistupujeme jako k přirozené samozřejmosti, o kterou netřeba pečovat – jakoby problém byl “cizácký svátek” a nikoliv hodnota a význam svátků jako takvových. Radikální odpor k Halloweenu by byl jen projevem příčiny, která stojí za oslabením tradičních českých svátků a zvyků. Jde o to mít zájem o svátky vůbec a různé zvyky, protože jen skrze procvičováního takového obecného zájmu můžeme mít lepší a svébytnější české svátky. Byť již nebudou “100% tradiční”, tak nebudou alespoň kýčovitými chimérami. Silnou kulturu ostatně dělá schopnost přebírat, překládat a přetvořit – taková kreativita je totiž stejným proudem, která pak vytváří i autenticitu a jedinečnou totožnost, jež nás může odlišit.

K tomuto tématu patří ještě jeden argument. Ten je natolik závažný, že se domnívám, že ani nepotřebuje hlubšího rozboru. Spočívá v tom, že tyto svátky mají nejsilnější dopad na děti a my jejich hodnotu určujeme podle toho, jak silně na nás v dětství působily. První věta říká, na koho bychom měli myslet především a proč spíše než plést dětem hlavu, tak bychom jim měli zprostředkovat to nejzajímavější, nejkvalitnější – byť by to znamenalo, že překonáme osobní nechuť. A druhá věta vysvětluje, proč tak úzkostlivě chráníme některé podoby svátků, proč má slovo tradice posvátnou auru. Jisté je to, že to druhé musí jít stranou na úkor prvního – nám vzpomínky nikdo neukradne a pokud se tomu budeme bránit, tak můžeme pasivním přihlížení nebo zakazováním brát dětem mnohé pěkné okamžiky – vždyť Halloween je vyloženě svátkem pro děti a měli bychom chápat, proč je tak lákavým, kouzelným a zapamatovatelným. Neboť právě tyto různé okamžiky založené na pocitech vytváří společnou kulturu a podklad pro porozumění – toť vlast. Nemusíme jistě slavit Halloween, ale nenávist k němu není řešením a oddaluje nás od skutečných problémů.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

6 komentářů u „Je Halloween pouze reklama? Malá úvaha o svátcích

  1. Trochu se vytrácí smysl slavení svátků, když obsah upadá. Povědomí o smyslu Vánoc přetrvává, u Velikonoc je to ještě o něco horší. Státní svátky obecně, to je ostuda v Čechách.

    Polemizovala bych s tím, že svátky mají nejsilnější dopad na děti. Nostalgie a emoce jsou věc jedna, ale hlubší a uvědomělé prožívání je věc druhá.
    Jinak prožívají Vánoce děti a jinak a zcela jinak pochopitelně věřící.

    “Okamžiky založené výlučně na pocitech plodí společnou kulturu a porozumění – toť vlast.”
    Pocit, emoce, to může být prvotní impuls, ale právě VĚDOMÉ uchopení jakékoli skutečnosti, vytrvalost a věrnost pak zaručí pokračování. Emoce je prchavá.

    • Díky za příspěvek, myslím, že to jsou oprávněné otázky.

      Já se domnívám, že ono “hlubší a uvědomělé” prožívání je možné pouze u náboženských rituálů a svátků, které prostě mají teologii a liturgii. Dokonce u nich to platí zřejmě naopak, neboť dítě prostě nemůže přijmout onen obsah a dospělý “z toho má více”.

      ALE všechny naše sekularizované svátky s přechodem do dospělosti NAOPAK ztrácí kouzlo (nemají teologii) – přestáváme věřit – a tak můžeme pouze vzpomínat na magické chvíle z dětství.

      Zda to je špatně, nebo dobře nechci posuzovat. Jisté je to, že každému můžou patří jiné svátky (dospělým třeba 28. říjen a Dušičky, dětem halloween) 😀

      Takže v tom je ten zlom, jednou převážně VĚDOMÉ uchopení (v dospělosti a “svátek s příběhem”) a podruhé především POCITOVÉ/SMYSLOVÉ (to nejsou pouze emoce, ale všechny podněty z okolního světa, často to jsou nesmírné detaily – vůně cukroví, světla na vánočním stromku, čekání, atd.). Prostě jednou je to příběh s pointou, který prožíváme (narození Spasitele, nebo i nacionalistické zrození Státu), podruhé to je ono “kouzlo Vánoc” a dětská imaginace Ježíška. Netroufnu si tvrdit, že jedno má větší smysl než druhé – já jsem ochotný pochopit obojí. A taky neříkám, že to nemůže být spojené, ale bavím se o sekularizované české společnosti a ty moje tři podstaty svátků (ozvláštnění, setkávání, přesah) vysvětlují, proč slavíme svátky, i když již nemají zasazení v liturgickém kalendáři a nerealizují vztah věřící-církev-Bůh.

      Emoce jsou sice prchavé, ale na určité míře intenzity právě hrají důležitou roli jako filtr toho, co vnímáme a taky rozhodují, co a jak si pamatujeme.

      Opravdu jsem se nepokoušel o obecnou úvahu … původní název zněl “Útržky z úvah o podstatě svátků” 🙂

    • Poslední odstavec ono “vlastnictví” vysvětluje. Jde o to, že k většině našich masově slavených svátků (nic jiného jsem tím nemyslel a proto nic dál nerozebíral) se obracíme ve většině případů z důvodů vzpomínek – a to těch nejsilnější, které máme z dětství. Tahle pozice sledující produkci pěkných vzpomínek je mířena především proti ideologizovanému odporu, kdy dospělí lidé řeší to, co na ně stejně – v případě halloweenu – nemůže mít takový vliv a dětem to nechceme nabídnout, protože: “libovolný racionalizovaný argument”.

  2. Chtělo by to víc rozebrat smysl a původ svátků….a čím se sváteční či festivalové liší od všedního, k čemu je to dobré a čemu to slouží ono odddělování času svátečního od všedního…. znovunabytí sil, obnovení cyklu…zasvěcování, ritualizace atd

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..