Koho vinit za „české Drážďany“? Ohlédnutí 66 let poté…

Nově vytvořená vlajka s hitorickým znakem města Kralup

Dnes je tomu právě 66 let od amerického bombardování Kralup nad Vltavou, malého města ve středních Čechách. Často se o nich mluví jako o „českých Drážďanech“, nikoliv však ve smyslu architektonickém, ale historickém. 22. března 1945 došlo k náletu amerických bombardérů, které srovnaly se zemí nebo poškodily více než polovinu budov města. Kralupy se dle mnoha odborníků staly nejpostiženějším městem nálety v celém Československu.

Jedno malé město

Dnes v Kralupech žije kolem 18 tisíc obyvatel. Není to město, které by něčím výrazně vynikalo mezi ostatními na sever od Prahy. Mnoho ze staré zástavby nahradily nevzhledné panelové domy. Většina historické zástavby pochází až z dob první republiky. Centrum města má charakteristické „vylámané zuby“ – zbytečná prázdná místa po stržených budovách z konce války. Město v podstatě nemá náměstí, a jelikož patří k nejmladším městům v Česku, není tam ani moc historických památek. Na ty místní musí putovat do okolí. Například do rodné Dvořákovy Nelahozevsi, kde se nachází krásný renesanční zámek. Místní novo-gotický kostel pochází s počátků 20. století, ve městě je jeden starý románský, ale ten nepatřil k původním Kralupům. Však to byla ještě v 19. století malá vesnička a nebýt rozvoje železnice, nejspíš by jí i zůstaly.

 

Kralupské náměstí dnes (zdroj wn.com)Neodmyslitelnou kulisou a dá se říci i dominantou města je rozlehlá rafinerie známá mezi místními jako Kaučuk. Tak se ještě před pár lety její významná část nazývala, dokud nedošlo k jejímu prodeji polskému PKN Orlen. Dnes se nazývá Synthos, ale nikdo jí neřekne jinak než Kaučuk. Posměváčci z 20 kilometrů vzdálené Prahy, městu nebo spíš jeho rafinerii, přezdívají „Las Vegas“. To protože v noci celá krásně září. Měli bychom se podívat na klady města, zda-li vůbec nějaké má, protože jak pravil Zdeněk Pohlreich z Tv Prima: tohle město je opravdu ošklivé.

Těch pár pěkných nebo významných míst se tu najde. Město bylo důležitou spojnicí přes Vltavu a ve své době, tedy na přelomu 20. a 30. let, tu stál jen jeden z mála mostů s jedním obloukem ve střední Evropě. Nadále je Masarykův most ten nejbližší přes Vltavu na sever od Prahy. Z města to není daleko do rodiště slavného skladatele Antonína Dvořáka – Nelahozevsi. Zde kromě rodného domku a zámku nalezneme i příjemné restaurace s výhledem na řeku. Ještě kousek dál se nachází zámek Veltrusy s velkou oborou obývanou daňky, oblíbeným to výletnickým místem pro řadu obyvatel města. Významným místem je hrob jednoho ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny – básníka a spisovatele Jaroslava Seiferta, který městu věnoval několik svých básní. Nad městem se tyčí kopec Hostibejk s vyhlídkou, o kus dál se nad řekou nachází skály. Z obou míst se skýtá panoramatický pohled na město s nepřehlédnutelnou rafinerií na obzoru. Město přetíná již zmíněná řeka Vltava, jejíž břehy radnice po povodních upravila a zvláště při západu slunce je zde pěkná procházka.

Osudný den

22. březen 1945 byl poměrně pěkný slunný den. Nebudeme se pitvat v tom, kam tehdy americké bombardéry opravdu letěly, ale Kralupy nebyly jejich původním cílem. Zhruba v poledne se rozezněly sirény hlásící nálet. Kámen úrazu tkvěl v tom, že Kralupané byli na letecké poplachy až příliš zvyklí. Přesněji na plané poplachy a řada z nich zprvu nepovažovala za nutné se skrýt. Pak udeřily první bomby. Cílem byla ropná rafinerie. Ta stála na zcela opačném konci než současná. V té době již dávno nebyla v provozu, což spojenci možná věděli, ale zřejmě nechtěli dát německým okupantům šanci ji opět zprovoznit.

Bombardován Kralup (zdroj ČT24)Osud je někdy krutý. Jedna z prvních bomb zasáhla palivovou nádrž a záhy se celé město zahalilo do závoje černého dýmu. Z nebe nebylo vůbec nic vidět.
V tehdejších dobách nedokázala letadla na tisíce kilometrů zasáhnout malý cíl, jako to dnes vidíme v konfliktu v Libyi. Piloti se museli orientovat především podle svého zraku. Proto další bomby padaly zbůhdarma na město, i do obydlených čtvrtí.

Bilance byla katastrofální. Za půl hodiny spadlo na město lehce přes 300 tun tříštivých bomb. Z 1884 budov jich 1120 srovnaly se zemí nebo vážně poškodily. Zemřelo celkem 145 lidí, k tomu připočtěme dalších zhruba 100 Němců (především vojáků). Ranění se počítali na stovky. Jako zázrakem zůstal mezi troskami čnít nepoškozený kralupský kostel. Na jeho podlahy se pak snášeli oběti náletu. Až před pár lety na něj město nechalo připevnit pomník obětem s citátem Jaroslava Seiferta.

„Jen kostel se svou tichou věží zůstal trčet mezi troskami. Nedotčen. Na jeho podlahu snášeli mrtvé, katolíky, evangelíky, i bez vyznání. A chrám je všechny přijímal pod vlídnou střechu.“

Nemám bohužel po ruce Seifertovy básně, ale jedna z nich, věnovaná přímo kralupskému náletu končila asi takovými slovy: „…letadla se pak zformovala a odletěla kamsi ke Kladnu. Když chtěli v Kralupech ohlásit konec poplachu, neměli čím.“

Tak ničivý nálet byl.

Americká bezohlednost?

Po léta se lidé přou, kdo za katastrofu může. Nejvíce kritiky padá na americké bombardéry. Nálet na Kralupy je vděčným tématem také pro neonacisty, kteří na něm prezentují krutost spojenců, byť ke stavu mnohých německých měst měly Kralupy zřejmě daleko (však nebyly součástí Říše).

Bylo by ale příliš naivní a ukvapené kritizovat Američany. Ano, Kralupy byly bezvýznamným městem a rafinerie nebyla v provozu. Jistěže piloti mohli zastavit bombardování ve chvíli, kdy nevěděli, kam bomby „sypou“. Ale nebyli to Američané, kdo zatáhl válku až do malých Kralup.

Zdroj ČT 24Německou okupaci ve městě připomíná jeden viditelný symbol. Na samém vrchu kopce Hostibejk stojí německý bunkr, v nedávné době zrestaurovaný. Druhý se nachází na druhé straně města nad nádražím. Byli to právě Němci, resp. nacisté, které můžeme vinit z toho, co se Kralupům stalo. Někdo by chtěl namítnout, že za to přeci můžou naši spojenci – Británie a Francie – kteří nás za Mnichova prodali. Jistě na tom nesou velký podíl viny. Nicméně to stále bylo Německo, které napadalo od 30. let Československo, narušovalo jeho hranice a nakonec jej v březnu 1939 proti všem konvencím obsadilo.  To co, se stalo Kralupům, bylo jen přímým dopadem nacionálního socialismu Adolfa Hitlera a jeho přístupu k Čechům. Naopak Američané nám spolu se Sověty, ale i s mnoha statečnými Čechy a Slováky, od tohoto zla pomohli. Bohužel, i osvobození přináší oběti. Nelze nad bombardováním Kralup mávnout rukou, naopak je nutné si jej připomínat jako odstrašující pomník války.

To, co nám bombardování Kralup přináší dnes, je stálé připomínání toho, jak špatná je válka a jak rychle se může objevit. Stačí jen, aby se v některé zemi dostali k moci šílenci. Možná, kdyby se tehdy místo Mnichova přímo zasáhlo, nemuselo nikdy k tragédii v Kralupech dojít. Můžeme jen doufat, že už žádné další české město podobná katastrofa, jako Kralupy, nepotká. Následky náletu pociťují Kralupy dodnes…

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Koho vinit za „české Drážďany“? Ohlédnutí 66 let poté…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..